Drahé energie a zelené cíle ohrožují konkurenceschopnost, varují lídři českého průmyslu
Evropa dál neochvějně kráčí za svým vysněným cílem stát se v roce 2050 prvním uhlíkově neutrálním kontinentem. Jak se vyrovnat s touto výzvou v souvislosti s vysokými cenami energií a se zajištěním konkurenceschopnosti českého, potažmo evropského průmyslu? Také o tom diskutovali účastníci výročního zasedání Leading Minds Forum (LMF), které se uskutečnilo v Ostravě.
Na zářijové konferenci o stavu Evropské unie (EU) v Bruselu se nechal někdejší italský premiér Mario Draghi slyšet, že EU je na cestě k úpadku. Podle něj ztrácí nejen svoji konkurenceschopnost, ale ve své podstatě i suverenitu.
„Situace nás exportérů není v žádném případě uspokojivá. Čelíme extrémně drahým energiím a tlaku čínských a dalších asijských výrobců,“ posteskl si na úvod LMF generální ředitel a předseda dozorčí rady Cylinders Holding Jan Světlík.
Na jeho slova navázal europoslanec Alexandr Vondra, podle něhož nemá Česká republika dostatek spojenců v EU k prosazení vlastních zájmů. Jak připomněl, pořád není jasné, zda bude jádro vůbec začleněno do skupiny obnovitelných zdrojů energie (OZE). Jako „protijaderné“ země zmínil Dánsko nebo Španělsko.
„Veškeré zelené plány nejsou ničím jiným než skrytým zápasem o redistribuci bohatství Evropy. Je to opravdu neférová situace a hlavní problém představuje samotná Evropská komise,“ zdůraznil s tím, že Česko by mělo, když už nic jiného, udělat alespoň pořádný „randál“. V této souvislosti zmínil i spekulace a korupci s emisními povolenkami. Stejný názor vyslovil rovněž předseda představenstva Anacot Capital Pavel Drobil.
Ostatně i Česká republika se k návrhu na snížení emisí oxidu uhličitého v Evropě do roku 2040 o 90 procent ve srovnání s rokem 1990 staví odmítavě. Důvodem jsou nejasné dopady na jednotlivá průmyslová odvětví typu ocelářství, sklářství nebo výroby cementu, kde navíc ani nejsou zavedené technologie potřebné ke splnění tohoto klimatického cíle.
Podobné obavy panují rovněž ve Francii, v Maďarsku, Německu, Polsku nebo na Slovensku. Dlužno dodat, že EU se jen stěží podaří dosáhnout cíl pro rok 2030, jímž má být snížení emisí o 55 procent oproti roku 1990.
Modernizace teplárenství
Jádro, které je potřeba uznat jako „zelený“ zdroj, spolu s OZE a se zemním plynem považuje za pilíře pro modernizaci tuzemské energetiky předseda představenstva a generální ředitel ČEZ ESCO Kamil Čermák. „Kromě chystané dostavby Dukovan zvyšujeme objem výroby ve stávajících jaderných elektrárnách s ambicí vyrábět 32 TWh elektřiny ročně a zajišťujeme dodávky neruského jaderného paliva. Dále pak probíhá příprava projektů více než 1,5 GW plynových elektráren s možným zprovozněním počátkem 30. let, stejně tak máme ve výstavbě 160 MW obnovitelných zdrojů a do roku 2030 chceme vybudovat 300 MW bateriových úložišť,“ nastínil s tím, že desítky miliard korun hodlá ČEZ do roku 2030 investovat do transformace teplárenství.
Řešení pro modernizaci teplárenství spatřuje Václav Klein, jednatel společnosti GENTEC CHP, v agregaci flexibility kogeneračních jednotek s OZE, jako jsou tepelná čerpadla a elektrokotle. Výsledkem jsou podle něj stabilnější ceny energií, snížení emisí a posílení sítě v době špiček.
Aktivně nastavený spotřebitel
Podle Čermáka je v současnosti jasně patrná změna od pasivního k aktivnímu spotřebiteli, který se snaží být energeticky soběstačný, efektivní a nezávislý. Stojí za tím nedávná energetická krize, rostoucí poptávka lidí po úsporných řešeních, decentralizace a nové technologie v energetice, důraz zákazníků i samotného trhu na udržitelný rozvoj, stejně jako výrazný tlak ze strany EU na ochranu klimatu. S tím plně souhlasí i generální ředitelka E.ON Česká republika Claudia Viohl.
Samotná modernizace české energetiky spočívá podle Čermáka v kombinaci několika aspektů. Mezi ně patří rozsáhlé energetické úspory v objektech, dekarbonizace českého teplárenství a průmyslu, výroba elektřiny z jaderných zdrojů a malých modulárních reaktorů, výstavba OZE a akumulace energie.
Také předseda Komory OZE Štěpán Chalupa je přesvědčen, že kapacita obnovitelných zdrojů v Česku není zdaleka vyčerpána. Podle něj je důležité chránit jejich tuzemskou výrobu a zároveň tím bojkotovat dovoz levných komponentů z Číny.
Ředitel Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT.CZ Jan Fousek připomněl význam akumulace energie do bateriových systémů. „Ty mohou napomáhat ke stabilizaci soustavu, dále pak vyrovnávat přebytečnou elektřinu a zajišťovat energii ve chvílích, kdy solární či větrné elektrárny nepracují na plný výkon,“ uvedl.
Varovný prst
Člen představenstva Energetického a průmyslového holdingu Jiří Feist se pozastavil nad velkou byrokratizací v rámci EU a také on považuje splnění 90procentního snížení emisí do roku 2040 za skutečně zběsilé. Navíc ve světle skutečnosti, že se Evropa podílí na celkových emisích jen necelými šesti procenty a cena povolenky má násobnou cenu oproti zbytku světa.
„Evropa na nové bezemisní technologie bude muset v blízké budoucnosti vynaložit obrovské finanční prostředky. Zcela se také ignoruje fakt, že příliš ambiciózní cíl pro rok 2040 způsobí neúměrně vysoký dopad na členské státy s nižšími příjmy, což se stane brzdou sociální soudržnosti v rámci EU,“ varoval.
Další investice do solárních elektráren považuje za zmařené náklady, větší potenciál vidí ve větrné energii. Zmínil také v září uzavřenou dohodu mezi Německem a Francií týkající se společného postupu při formování evropské energetické politiky. Na jádro obě země pohlíží jako na nízkouhlíkový zdroj, což je dobrá zpráva i pro Česko.
Podobně také ředitel strategie společnosti EGU Michal Macenauer považuje emisní cíl pro rok 2040 jako jasně nesplnitelný. Podle něj se Evropa nedočká dekarbonizace ani do roku 2070. Europoslanec Ondřej Knotek spatřuje v této souvislosti velká rizika pro tuzemský průmysl, ekonomiku i domácnosti.
Tvárné ceny elektřiny
Podle vrchního ředitele sekce energetiky na Ministerstvu průmyslu a obchodu Reného Neděly se naše země snaží vyjednávat o svých potřebách, ale její snahy brzdí velká byrokracie v EU. Za sebe by zlepšení stavu spatřoval spíše ve zjednodušení a v odstraňování bariér než mnohdy přímo v zaměřování se na konkrétní cíle.
Kde jsou příležitosti pro podporu průmyslu (poplatky za OZE)
Německo: Prominutí poplatku za OZE pro všechny odběratele.
Belgie: Prominutí plateb za OZE, pokud je elektřina primárně využívána pro chemické redukční a elektrolyticko-metalurgické procesy.
Francie: Snížené sazby podpory OZE pro elektro-intenzivní odvětví a úplné výjimky pro vlastní výrobu či specifické průmyslové procesy (např. metalurgie).
Itálie a Španělsko: Země praktikují výjimky z plateb na OZE pro velké a energeticky náročné podniky (prominutí až 85 %).
Zdroj: ENA
Diskuze se stočila i k cenám elektřiny. Se zajímavým postřehem přišel Feist, a to že stát a jeho příslušné instituce mají značný manévrovací prostor pro nastavení ceny pro domácnosti, konkrétně je to z více než 70 procent. Bude proto na příští vládě rozhodnout o adekvátním řešení a pomoci by jí v tom mohl nově vzniklý Svaz energetiky ČR. Ten přítomní odborníci vnímají jako garanta mimo jiné pro adaptování jednotlivých unijních dokumentů a předpisů do domácího prostředí.
