Politické elity i byznysoví lídři v posledních letech stále intenzivněji řeší, jak efektivně přistoupit k vizím zelené budoucnosti světa. I když se mnohdy jako to nejzásadnější řešení prezentuje snižování uhlíkové stopy, téma udržitelnosti je mnohem širší. Dopadá do drtivé většiny podnikatelských oborů, které tak zásadně mění své tradiční postupy.
Tranzice k čisté energii, efektivní nakládání s odpady nebo udržitelné financování. Projekt [ta] Udržitelnost zmapoval pět trendů, které jsou zásadní pro zelenou budoucnost byznysu a mají dopad i na české prostředí. Snižování uhlíkové stopy, jako nejčastěji zmiňované téma, se pak propisuje do většiny trendů. „Až 45 procent globálních emisí CO2 se váže na produkci a spotřebu jídla, materiálů a výrobků, které každodenně užíváme,“ přibližuje Petr Hlubuček, člen Rady hl. m. Prahy pro oblast životního prostředí, infrastruktury, technické vybavenosti a bezpečnosti. Trendy zároveň ukazují, že se díky aktivitám soukromého sektoru daří hledat řešení i v oblastech, které vnímá jako problematické stát nebo samospráva.
Tranzice k čisté energii
V souvislosti s válkou na Ukrajině se čím dál tím intenzivněji debatuje, jaký dopad bude mít konflikt na evropskou energetiku. Nejde jen o požadavky na vyšší soběstačnost a energetickou bezpečnost, ale také přehodnocení závazků v oblasti snižování emisí. „Nacházíme se v přelomové době, kdy celosvětově potřebujeme dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. To samo o sobě představuje obrovskou výzvu pro celý energetický sektor,“ říká Libor Mertl, jeden ze tří zakladatelů ComApu a člen jeho dozorčí rady.
Mnozí vidí řešení energetické závislosti na Rusku v obnovitelných zdrojích. „Hybridní zdroje energie a jejich efektivní řízení jsou běžnou součástí energetické mixu především v rozvinutějších ekonomikách – Evropě, Americe a zejména v Austrálii. Dnes ale nejsou výjimkou ani solární systémy v afrických zemích, v Indii nebo jihovýchodní Asii,“ popisuje Libor Mertl. Zároveň upozorňuje, že řešení udržitelné energetiky není jednoduché a tranzice k čistým a nezávislým zdrojům energie bude trvat desítky let. „Výroba energie je v současné době stabilní a levná. Máme ji, kdykoliv ji potřebujeme, ale není udržitelná,“ dodává Libor Mertl.
Důležitým aspektem pro budoucí soběstačnost je také směřování k decentralizované výrobě elektrické energie. V budoucnu by domácnosti mohly mít vlastní mikrosítě, které budou schopné efektivně využít energii a fungovat nezávisle na centrálním zdroji energie. „Měli jsme třeba možnost realizovat například řídicí systém pro celý školní komplex v Angole, kde z velké části využívají solární energii. Systém je napojený na hlavní síť, protože zde ale dochází k jejím častým výpadkům, má škola i záložní generátory. Vše pracuje synchronně tak, aby se solární energie využívala na maximum a škola ušetřila co nejvíc peněz,“ uzavírá Libor Mertl s tím, že problémem v případě decentralizace bude zejména uchovávání energie.
Udržitelné nakládání s odpadem
I když patří Češi v produkování odpadu dlouhodobě k evropskému průměru, jeho objem se každoročně zvyšuje. Zatímco v roce 2016 připadlo na jednoho obyvatele ročně 2,4 tuny odpadu, v roce 2020 to bylo již více než 3,5 tuny. Nejedná se ale jen o odpady z velké průmyslové výroby. Podle dat Ministerstva životního prostředí Češi v roce 2020 vyprodukovali 5,7 milionů tun komunálního odpadu. I proto se o efektivnější nakládání s odpady zajímá zejména samospráva. Například hlavní město vytvořilo strategii Cirkulární Praha 2030, která se snaží podle vzoru jiných evropských měst zavádět do městského ekosystému principy oběhového hospodářství.
„Jde o to, že materiál nekončí jako odpad, ale je znovu využit, buď v původním smyslu nebo přetvořeném, ale je stále využíván,“ říká Pavla Antonínová, která se specializuje na odpadové hospodářství Magistrátu hlavního města Prahy. Dodává, že v oblasti nakládání s odpady jsou největšími výzvami v pražských domácnostech zejména předcházení vzniku odpadu, separace biologicky rozložitelných odpadů a jejich další využití jako certifikovaného kompostu nebo digestátu. „Výzvou je také postupné zavádění multikomoditního sběru, tedy společného sběru plastů, nápojových kartonů a kovových obalů,“ popisuje Antonínová.
Ke snížení množství odpadů v hlavním městě podle Pavly Antonínové může přispět třeba intenzivnější využívání sítě re-use služeb, tedy služeb upřednostňujících principy opětovného využití věcí a výrobků, jejich oprav a následného sdílení. „Snahou Prahy je také na svém území zřídit městské re-use centrum. Pilotními projekty a inovativním řešením sběru obtížných typů odpadů se tak Praha stává vzorem pro další města,“ říká Antonínová.
Odpady jsou důležitým tématem i pro soukromý sektor. Ten je mnohdy klíčovým partnerem nejen pro stát, ale dokáže jít příkladem i pro spotřebitele. Jedním z příkladů, jak efektivně zvládat odpadový management, je maloobchodní řetězec Lidl. „Máme velmi propracovaný systém. K dalšímu zpracování se nám daří předávat 90,6 procent našeho provozního odpadu. Tento podíl chceme do konce obchodního roku 2022 zvýšit na 95 procent,“ říká Tomáš Myler, mluvčí společnosti Lidl Česká republika.
Česko je také pilotní zemí pro projekt „Lidl na cestě k minimalizaci odpadu“, jehož závěrem bude v tomto roce získání certifikace odpadového managementu DIN. „Součástí projektu byla analýza našeho provozního odpadu v prodejnách a v logistických centrech ve spolupráci s Institutem Cirkulární ekonomiky,“ popisuje Tomáš Myler s tím, že na základě analýzy přijme Lidl nová opatření, jako je možnost třídění odpadu zákazníků přímo v prodejnách, zařízení nádob na třídění v zázemí prodejen nebo hledání využití pro nové komodity odpadu, jako je například kávová sedlina z automatů.
Stavebnictví musí jít příkladem
S odpadovým managementem je nerozlučně spojen také segment stavebnictví. Stavební a demoliční odpady představují dvě třetiny celkové produkce odpadů v Česku. Například v roce 2018 tvořily podle dat ministerstva životního prostředí celých 63 % produkce všech odpadů u nás, což v absolutním množství představuje více než 23,7 milionů tun. „Recyklace stavebního materiálu a jeho využití je zásadním tématem,“ říká Pavla Antonínová, která se specializuje na odpadové hospodářství v Praze. Město má podle ní například v plánu upravovat a využívat pro stavebnictví škváru, která je dnes odpadem.
Podle Josefa Molnára, hlavního projektového manažera developerské společnosti Domoplan stavebnictví už nepatří dovozu a s tím spojeným nákladům na dopravu a zatížení životního prostředí. „Stále častěji se upřednostňují místní výrobci, kteří maximálně využívají lokální zdroje a materiály. Většina stavebního odpadu je pak tříděna a recyklována přímo na místě,“ říká s tím, že se téma udržitelnosti se současně propisuje do celého oboru.
„Doba satelitních vesnic postavených na zelené louce patří minulosti. Lidé nechtějí ve svých domech jen přespávat, chtějí v dané lokalitě naplno žít. Stále častěji se tak developeři a investoři přesouvají zpět do center měst a industriálních zón,“ říká Josef Molnár. Pozornost věnují developeři především tzv. brownfieldům, bývalým průmyslovým zónám a objektům určeným k demolici nebo zásadnější rekonstrukci.
Projekty budoucnosti pak podle Molnára reprezentují velkorysý veřejný prostor, po kterém se stačí pohybovat pěšky nebo na sdíleném jízdním kole. „Prostor, který nabízí základní občanskou vybavenost včetně služeb, škol i volnočasového vyžití. Dostatek zeleně doplněný o komunitní zahrádky vyžaduje závlahu, která je zajištěna hospodařením s dešťovou vodou,“ dodává. Takové projekty podle Molnára nejsou krátkodobého ani střednědobého charakteru. „Jsou budovány s vizí dlouhodobého přínosu dalším generacím, prospěšné lidskému zdraví i šetrné k životnímu prostředí. Bydlení vzniká s důrazem na ekologii, udržitelnost a moderní technologie, které šetří energii i finance,“ říká.
Budoucnost stavebnictví může prakticky vypadat tak, že stavby dosahují nízké energetické náročnosti na vytápění a chlazení díky použití vhodného izolantu, rekuperace, žaluzií a čisté energie z fotovoltaických elektráren, která slouží nejen v domě, ale i pro nabíjecí stanice na elektroauta a elektrokoloběžky. „Developerské firmy budoucnosti začínají přicházet s vlastními technologiemi a materiály, které podpoří tento trend bydlení,“ uzavírá Josef Molnár.
Zelené finance bez greenwashingu
Další z oblastí, kde téma udržitelnosti silně rezonuje, je finanční sektor. Potvrzuje to také iniciativa Glasgow Financial Alliance for Net Zero (GFANZ), která vznikla na loňské konferenci COP26 a sdružuje přes 100 bank. „Podle iniciativy jsou finanční instituce jedním z hlavních hybných faktorů v boji s klimatickou změnou,“ popisuje Karel Kotoun, senior manažer v oblasti strategie a poradenství ve společnosti Accenture.
Banky a další finanční instituce podle Kotouna čelí několika výzvám. „V první řadě se zákazníci domnívají, že dnešní banky by měly být aktivnější v záležitostech souvisejících se společenskou odpovědností. Ty banky, které tak neučiní, riskují, že budou vytlačeny konkurencí s jasnou misí a vyšším cílem, než je vydělávání peněz,“ popisuje s tím, že roste zájem zákazníků o udržitelné produkty. „Banky, které rozvinou znalosti a dovednosti ve svých udržitelných úvěrových praktikách, mají velkou pravděpodobnost stát se lídry na udržitelném trhu s půjčkami budoucnosti,“ dodává.
Podle Karla Kotouna bude třeba danou produktovou nabídku komunikovat tak, aby finanční instituce předešly greenwashingu a komunikace byla dostatečně účinná a cílená. „V neposlední řadě se bankám zvyšují rizikové náklady v důsledku klimatických změn. To může vést ke zvýšení úrokových sazeb a poplatků u projektů, které jsou vystaveny vyššímu klimatickému riziku,“ říká Kotoun.
Přebytky každodenní potřeby
Podle řady průzkumů se až 45 procent globálních emisí CO2 váže na produkci a spotřebu jídla, materiálů a výrobků, které každodenně užíváme. Cílem soukromého i veřejného sektoru je tak kromě snížení množství odpadů stále častěji i výrazné snížení spotřeby primárních surovin. „Zavedení cirkulárních principů do chodu města je proto důležitým příspěvkem pro dosažení klimatických cílů, které si město vytyčilo ve svém Klimatickém plánu do roku 2030, a pro směřování k uhlíkové neutralitě Prahy v roce 2050," přibližuje Petr Hlubuček, Člen Rady hl. m. Prahy pro oblast životního prostředí, infrastruktury, technické vybavenosti a bezpečnosti.
Oblast nakládání s potravinovými přebytky pak označují jako zásadní téma nejen pro zákazníky, ale i zaměstnance také zástupci soukromého sektoru. „Maloobchod se podílí na vzniku potravinového odpadu spíše okrajově, je to ale jedno ze stěžejních témat. Potravinovému odpadu se snažíme předcházet propracovaným systémem denních objednávek, a pokud už nějaké potraviny zbudou, jsou určeny k dalšímu zpracování, jako je výroba krmiv pro zvířata či energetické využití v bioplynových stanicích. Případně putují do potravinových bank a do zoologických zahrad,“ popisuje mluvčí Lidlu Tomáš Myler. Jako jedno z konkrétních opatření proti vzniku potravinového odpadu zmiňuje projekt „S Lidlem šetříme jídlem“, tedy bedýnky plné ovoce a zeleniny, které si mohou zákazníci koupit za 25 korun.
