Stavět bude v Česku ten, kdo bude mít z čeho, zaznělo na veletrhu For Arch
České stavebnictví čelí řadě problémů. O nedostatku lidí a povolovacích procesech se mluví už dlouhodobě. Teď ale vyvstává zásadní problém i se surovinami, přičemž v první řadě se to týká produktů z kamenolomů. „Stavět nebude v budoucnu ten, kdo dá nejvýhodnější nabídku, ale ten, kdo má materiál,“ prohlásil na konferenci během veletrhu For Arch náměstek generálního ředitele Správy železnic Karel Švejda.
Že je situace opravdu vážná, dokládají slova vrchního ředitele Sekce hospodářství z ministerstva průmyslu a obchodu Eduarda Muřického. Podle něj, pokud stát neotevře nová ložiska a nezačne naplno využívat i recykláty, může do deseti let v České republice chybět až 70 procent štěrkopísku a 60 procent kameniva. „Což samozřejmě znamená enormní nárůst cen,“ uvedl na konferenci.
Nedostatek nutí firmy měnit receptury
S nedostatkem surovin se ale potýkají mnohé stavební a výrobní firmy už nyní. Například je to nutí ke změnám receptur, ať už je řeč o betonu nebo čemkoliv jiném. „Je to extrémní alchymie, pokud chceme zachovat požadovanou kvalitu,“ prohlásil generální ředitel společnosti Wienerberger Kamil Jeřábek.
Náročná situace přitom není novinkou. „My to říkáme podle mého odhadu pět až deset let,“ zdůraznil Eduard Muřický. Ovšem s tím, že až teď je tematice popřáno sluchu. Na konferenci také mimo jiné zaznělo, že se už třicet let v Česku neotevřel žádný nový kamenolom. Podle většiny účastníků konference je tak za pět minut dvanáct.
Podle Svazu podnikatelů ve stavebnictví, který byl jedním z pořadatelů zmíněné konference, jsou pak žábami na prameni z hlediska otevírání nových lomů často starostové obcí. Situaci podle něj komplikuje efekt zvaný NIMBY. Tedy něco jako „jsem pro, ale ne za mým plotem nebo na mém pozemku“. „Pokud si však tuto oblast vytyčíme jako strategickou, můžeme ji vyloučit z komplikovaných schvalovacích procesů. Když navíc obcím nabídneme nějaké kompenzace, věřím, že dohoda bude možná,“ prohlásil místopředseda poslanecké sněmovny a bývalý ministr Karel Havlíček (ANO).
Výrobci i stavitelé se už dnes potýkají se situací, kdy jim potenciální dodavatelé nechtějí dodat dostatek surovin, protože upřednostňují vlastní region, nemají další kapacitu nebo nechtějí tak rychle ztenčit své zásoby. „Prakticky nikde nám nedají tolik, kolik poptáváme. Musíme jednat s více dodavateli a všichni zdražují. To se logicky odráží ve zvýšených nákladech na výsledné stavby,“ uvedl Jakub Šimáček, ředitel společnosti Metrostav TGB. Dodal, že v posledních třech až čtyřech letech zásadně nezdražovaly pouze chemické přísady. Jinak vše.
Ředitel Wienerbergeru uvedl příklad, kdy jím řízená společnost koupila na Vysočině výrobu betonové dlažby. Když ale chtěla použít ve výrobě stejný písek ze stejného zdroje jako u své betonárky, dozvěděla se, že požadované množství nedostane. „Teď složitě hledáme dodavatele,“ poznamenal.
Podle Havlíčka je situace ve skutečnosti ještě horší, než jak se popisuje. „Česká republika patří mezi vůbec největší spotřebitele materiálu. Je to dáno tím, že jsme velmi silně průmyslově orientovanou zemí, a když se podívám na čísla, tak je to 151 milionů tun za rok, což dělá 13,9 tuny na obyvatele. To je tedy proti ostatním zemím poměrně vysoké,“ zdůraznil.
Recyklace není řešením
Řešením nemůže být ani recyklace, byť může pomoct. Například k výstavbě železnic a vysokorychlostních tratí recykláty využít nelze vůbec. „Železnice byla vždycky o železe a betonu,“ zdůrazňuje Švejda. Byť i v této oblasti jisté omezené použití recyklátů funguje. Například u štěrkopísku lze ale použít pouze originální materiál. Každý kus totiž musí mít čtyři ostré hrany, které do sebe zapadnou. A jak připomíná Havlíček, železniční stavby začnou v dopravní infrastruktuře převažovat.
Podle Jeřábka navíc recyklátu není dostatek. Totéž v podstatě potvrzuje i Jakub Šimáček: „Tolik domů se prostě nezbourá.“ Podle něj Metrostav TGB dělá z recyklovaného materiálu zhruba pět procent objemu.
Potřebujeme nové kamenolomy
Je proto třeba otevírat nové kamenolomy, štěrkovny a pískovny. Skutečnost, že stát identifikoval bezmála pět desítek nových ložisek štěrkopísku a kameniva, zástupci firem vítají. „Oproti dřívějšku je to rozhodně posun vpřed. Nyní věřím, že na klíčové dopravní stavby materiál mít budeme,“ řekl Jakub Šimáček.
Nechybí ale pouze štěrk a kamení. Docházejí také suroviny potřebné pro další stavební odvětví, například písek, živec, jíl nebo vápenec. Podle Muřického proto bude důležité s otevíráním ložisek nejen začít, ale posléze i pokračovat.
Jako ohrožení pro celý sektor účastníci konference vidí také ohlášené škrty v rozpočtu ministerstva dopravy. Snížení alokovaných prostředků o avizovaných šedesát miliard by podle odborníků mohlo mít devastující účinky.
Prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza to vnímá jako ránu do vazu: „Není pochyb, že některé rozpracované projekty by to mohlo i zastavit. Především by to ale bránilo uzavírání nových kontraktů. Stavebnictví představuje zhruba osm procent HDP. Střelit takto důležité odvětví do nohy by znamenalo okrádat celou českou ekonomiku.“
„Pro náš sektor je ohromně důležitá předvídatelnost. Vzhledem k dlouhodobosti staveb potřebujeme vědět, že projekty, které se rozběhnou, bude možné podle plánu dokončit. V tomto směru je klíčové nedělat tak radikální škrty, jaké nyní hrozí,“ upozornil generální ředitel společnosti Metrostav Jaroslav Heran.
Nejde o krizi
Jakkoli je současná pozice českého stavebnictví složitá, podle Jiřího Nouzy nejde o krizi: „Loni jsme prostavěli zhruba 700 miliard korun, což je dobrý výsledek. Obecně musím za poslední roky vyzdvihnout veřejné financování. Pokud se jeho kontinuitu podaří zachovat, udržíme perspektivu celého oboru a zvýšíme ekonomickou sílu celé republiky.“
Jednou z podmínek hlavně pro cenovou udržitelnost je ale zjevně dostatek surovin. „Česká republika musí zůstat materiálově soběstačná,“ uzavřel Karel Švejda.
