Uhelné elektrárny by měly být nahrazeny malými jadernými reaktory, říká Petr Závodský z ČEZ

Petr Závodský

Petr Závodský Zdroj: ČEZ

Zájem o jádro projevuje minimálně polovina členských států Evropské unie, říká šéf společností Elektrárna Dukovany II a Elektrárna Temelín II Petr Závodský. Malé modulární reaktory, kterými se nyní intenzivně zabývá, by mohly postupně nahrazovat stávající tepelné zdroje závislé na uhlí. I proto, že z energetického mixu postupně vypadne plyn.

O malých modulárních reaktorech se hovoří intenzivně posledních pár měsíců. Ale myšlenka to bude určitě starší.

Diskutujeme o nich zhruba od roku 2019, kdy jsme podepsali první memoranda s vlastníky technologií. Tehdy také začala vznikat první studie využitelnosti v České republice.

Jaké jsou jejich hlavní výhody?

Každopádně rychlejší a jednodušší výstavba, protože jejich moduly budou vyrobeny přímo v továrně. Mělo by být i snazší dopravit tyto komponenty na místo. Třeba u nových bloků uvažovaných pro Dukovany váží nejtěžší díl pro velký blok okolo 750 tun, takže taková přeprava představuje skutečný problém. Také ubude stavebních a montážních prací.

Kde je chcete použít?

Především nám dávají smysl jako náhrada stávajících tepelných elektráren na uhlí, které budeme postupně odstavovat. Jde o bloky o výkonu okolo 200 až 250 megawatt. Nahradit je modulárními reaktory dává smysl, protože tyto lokality jsou vybavené z hlediska přenosu energie, disponují zdroji pro chlazení, napojení na centrální zásobování teplem a podobně.

Dnes můžeme v Temelíně a Dukovanech stavět střední až velké jaderné bloky o výkonu do 1200 megawatt. Do budoucna ale budeme potřebovat tento výkon více rozložit po území státu. I proto, že do nedávna jsme budoucnost viděli v kombinaci jádra, obnovitelných zdrojů a plynu. Ale teď nám ten plyn vypadává.

Je tohle důvod, proč se teď o malých reaktorech mluví víc než dřív?

Rozhodně jsme na jejich využití nezačali pracovat až teď. Ale s tím, že jsme do nedávna pracovali i s využitím plynu v energetice a centrálním vytápění, to dostává trochu jiný rozměr. Budeme je muset víc rozprostřít po republice, a ne jimi pouze nahradit výkon dosluhujících stávajících velkých bloků.

Dnes je podíl jádra na produkci zhruba třetinový. Lze tudíž předpokládat, že výrazně stoupne?

Ano, současná energetická koncepce státu počítá s výrazným nárůstem podílu jádra i obnovitelných zdrojů. Kromě potřeby nahradit uhlí budeme muset také reagovat na budoucí růst spotřeby. Nezapomínejme, že elektřina bude jako zdroj nahrazovat fosilní paliva. Ať už jde o plyn na vytápění, naftu a benzín do motorů a dále vyšší spotřebu přinese přes datová centra i digitalizace, robotizace, a tak dále. Přitom tato elektřina bude muset být vyráběna s nízkými emisemi.

Evropská unie ale vzala jádro na milost poměrně nedávno a se spoustou podmínek. Řada zemí pořád proti jádru protestuje a tlačí obnovitelné zdroje.

Obnovitelné zdroje budou růst, to bezpochyby. Ale pořád u nich není dořešené skladování elektřiny. Léto bychom s nimi, bateriemi a přečerpávacími elektrárnami asi zvládli. Ale co v zimě? Když se bude víc topit i svítit a zároveň budou podmračené dny, na Baltu nebude kvůli tlakové níži foukat vítr a podobně?

V minulosti jsme předpokládali, že tato kritická období překryjeme i s pomocí plynových elektráren, které poběží třeba jen nějakou část roku. Protože spotřeba v zimě může být proti létu i dvojnásobná a přenosové kapacity jsou omezené, takže nemůžeme ani počítat s dovozem.

Nezmění se ale postoj unie?

Podívám-li se na starší dokumenty k dekarbonizaci, tak se tam slovo „Nuclear“ objevovalo zcela okrajově, hlavně v souvislosti s úložišti nebo prodlužováním provozu stávajících elektráren. O nových blocích nikdo moc nemluvil. Že se to teď v taxonomii objevilo, ukazuje, že řada zemí chce jít cestou jádra stejně jako my.

V unii je 27 států. Z toho minimálně třináct chce dál provozovat stávající zdroje nebo stavět nové. O výstavbě nových bloků mluví i Francie, kde má jádro v energetickém mixu zhruba tříčtvrtinový podíl. Emanuel Macron o tom dokonce hovořil v prezidentské kampani.

Připojují se ale i země, které dřív jádro nepoužívaly. Typicky jde o Polsko a Estonsko. Kvůli dekarbonizaci, tenčícím se zásobám uhlí a závislosti na Rusku. Hodně aktivní jsou i Slovinsko a Holandsko, Slovensko, Finsko a další.

Jak k té změně došlo?

Je to kombinace řady důvodů. Například Belgie před lety uzákonila, že do roku 2025 odstaví poslední jaderné bloky, přičemž má polovinu energie z jádra. Teď ale couvá a dva bloky bude provozovat dál i po roce 2025. Možná, že před deseti lety zde bylo velké očekávání technologického průlomu ve skladování elektřiny. Dneska se hovoří o vodíku, což je krásný směr. Ale potrvá ještě nějakou dobu, než se ekonomicky dořeší celý řetězec od jeho výroby, přes dlouhodobé uskladnění a transportu znovu k výrobě elektřiny.

Všichni si asi uvědomili, že elektřina byla v posledních letech levná. Pamatuji úvahy, zda se vůbec vyplatí mít u nás elektrárny, když se prodává megawatthodina za třicet euro. Dneska všichni vidí, že nejde jen o cenu, ale také o energetickou bezpečnost. Dovozní závislost není rozumné zvyšovat a bezpečnost nespočívá jen v tom, že umíme elektřinu vyrobit. Ale že ji budeme mít i v krizových situacích.

Nemůže být problém, že jakmile válka na Ukrajině skončí, tak se politici zase vrátí k poklidu a pocitu bezpečí?

Je pravda, že když došlo k anexi Krymu, tak jsme se z toho asi moc nepoučili. Ale myslím, že aktuální zkušenost je jiná a ovlivní myšlení lidí na dlouho. Bezpečnost už nebude jen otázkou toho, zda máme armádu, ale půjde i o bezpečnost potravinovou, energetickou a další.

Existovaly i myšlenky, že budeme elektřinu masivně dovážet. Ale doteče k nám z Rotterdamu nasmlouvaný plyn, když bude chybět třeba v Německu? Podobně se můžeme ptát u elektřiny.

Můžeme hovořit o národní energetické bezpečnosti v rámci propojeného, jednotného trhu?

Jednotný trh je výhodný v tom, že při výpadku některých bloků elektřinu prostě nakoupíme. Je skvělý ve standardní situaci. Podle mě bychom ale neměli být na dovozu závislí. Co budeme dělat, když bude energie málo? Na druhou stranu, když někdo říká, ať opustíme burzu v Lipsku, ať si porovná, za kolik se nakupuje elektřina tam a za kolik v Praze.

Bude i za desítky let elektřina z jádra konkurenceschopná cenově?

Často se objevuje, že se v mezidobí vyřeší skladování elektřiny. Zatím se nevyřešilo. Jsem pro fotovoltaiku, ale musíme mít zdroje pro případ, kdy z nich ten výkon nepřijde. Musíme také počítat s celkovou cenou elektřiny. Náklady na řízení soustavy, na skladování a řadu dalších věcí prostě nebudou nulové.

Samozřejmě je otázkou, zda reaktory třeba nebudeme v létě odpojovat. Přestože by z ekonomického pohledu bylo ideální, aby fungovaly nepřetržitě. Každopádně ale dnešní reaktory už umí výrobu i regulovat. Takže nemusí jet jen na sto procent. U malých bloků má být tato flexibilita ještě rozvinutější.

Máte představu, kolik malých jaderných reaktorů bychom tu mohli mít a na jakých místech?

Jsme na začátku a zatím pracujeme s tím, že první postavíme v Temelíně. Následně bude počet záviset na rozvoji alternativních zdrojů a vhodnosti lokalit. Musíme si je zmapovat jak z hlediska provozně ekonomického, tak i atomového zákona.

Myslím si, že nebude tak velký problém nahradit uhelnou elektrárnu, i proto, že to pomůže zachovat zaměstnanost. Jiné to bude na zelené louce. Rozhodně si nemyslím, že bude u každého krajského města stát jaderná elektrárna nebo teplárna. To nevidím reálně.

Jsou malé bloky zajímavé i ekonomicky?

Ekonomicky mají dvě výhody. Za prvé máte díky kratší době výstavby v takovém projektu i na kratší dobu uložené peníze. Za druhé omezujete rizika. U velkého bloku znamená každé zpoždění obrovský problém. Malé reaktory můžete klidně stavět jeden po druhém. Jestli budou levnější na jednotku výkonu, to se teprve ukáže.

Jak to bude s životností?

Malé modulární reaktory, o nichž uvažujeme v ČEZ, jsou podobného typu jako ty, které momentálně provozujeme. Takže by to mělo být podobné, kolem 60 let.

 

Petr Závodský

Petr Závodský je předsedou představenstva a generálním ředitelem společností Elektrárna Dukovany II a Elektrárna Temelín II. Ve skupině ČEZ pracuje od roku 1994, přičemž se dlouhodobě orientuje na jadernou energetiku. V letech 2015 až 2019 souběžně působil ve Škodě Praha.