V lékařském oboru jsou nové technologie přijímány s velkou obezřetností, říká Tomáš Drbal z BTL

Tomáš Drbal, technický ředitel Skupiny BTL

Tomáš Drbal, technický ředitel Skupiny BTL Zdroj: BTL

Tomáš Drbal,  technický ředitel Skupiny BTL, která je předním světovým výrobcem zdravotnické techniky pro fyzikální terapii, kardiologii a estetickou medicínu.
2
Fotogalerie

Mezinárodní skupina BTL původem z Česka se specializuje na vývoj inovativních technologií v oblasti zdravotnictví a medicíny. Produkuje a dodává do celého světa produkty, které pomáhají ve fyzioterapii, kardiologii nebo estetické medicíně. Podle ředitele společnosti Tomáše Drbala i do zdravotnictví brzy ve větší míře prosákne umělá inteligence. „Ještě stále nemůžeme úplně mluvit o masivním využití umělé inteligence, tak daleko ještě není, ale blíží se k tomu. V této fázi je to hlavně o sjednocení a propojení dat,“ říká v rozhovoru pro E15.

BTL působí na trhu už třicet let. Se kterým produktem jste na začátku prorazili na trh?

Dneska to asi bude znít legračně, ale byl to přístroj na elektroléčbu. Tedy úplně základní pomůcka ve fyzioterapii. Jednalo o vůbec první zařízení ve východní Evropě, které v sobě mělo mikroprocesor. Do té doby všechny přístroje na elektroléčbu, které byly vyprodukovány v tehdejším východním Německu nebo v Rusku, byly postavené na transformaci síťového napětí. My jsme ale přišli s tím, že tam není sinusová vlna, ale jiné proudy. Na Západě už sice takové přístroje fungovaly, ale my jsme postavili srovnatelný produkt s obdobnými parametry, který byl cenově mnohem dostupnější.

Kdy se produkty BTL začaly prosazovat i na západních trzích?

Ještě ve druhé polovině devadesátých let jsme se na západ od České republiky nedokázali prosadit, protože jsme jen velmi obtížně získávali distributory. Ten problém byl dvojího druhu. První spočíval v designu našich přístrojů, který tehdy výrazně pokulhával. Byly to takové bílé škatule, které sice měly srovnatelné parametry, ale designem konkurovat opravdu nemohly. Takže přestože jsme jezdili hrdě na nejrůznější veletrhy a výstavy, odezva byla velmi vlažná. Změnil to až rok 2002, ve kterém jsme udělali první přístroj EKG, který měl dotykový displej. To bylo v době, kde se teprve pozvolna začaly ve světě používat první mobilní telefony s dotykovým displejem. No a my jsme ho už přinesli do medicíny.

Pak jsme také prorazili v oblasti fyzioterapie, když jsme z různých pěti přístrojů pro různé diagnózy udělali jeden. Do té doby zdravotnický personál neustále řešil, jak dostat všechny přístroje k posteli pacienta. Najednou jim stačilo jedno místo a jedna zásuvka. A bylo to také mnohem levnější, protože jedna bedna s jedním ovládáním udělala práci za pět samostatných přístrojů. Takže tohle byly dvě klíčové inovace, které nás v roce 2002 dostaly z východní Evropy na Západ.

Takže se distributoři začali konečně předhánět?

Dá se to tak říct. Měli jsme opravdu rozsáhlou síť nezávislých distributorů po celém světě. Jenže potom přišel krizový rok 2010 a v té době se najednou velká část našich distributorů stáhla. Bylo to období, kdy se firmy bály investovat, nerozjížděly nový byznys a zkrátka vyčkávaly. A to se dotklo i nás. Proto se majitel rozhodl, že chod firmy už nebudou ohrožovat distributoři, na které nemá žádnou páku. A tak jsme začali budovat po světě vlastní pobočky. Během pěti let jich vzniklo asi čtyřicet. Naši konkurenti si klepali na čelo a tvrdili, že nemůžeme pobočky nikdy uživit, ale neuvědomili si jednu zásadní věc. My se specializujeme na tři obory: kardiologii, fyzioterapii a estetiku. To je obrovská výhoda, protože minimálně jedna z těchto oblastí se byznysově vždycky prosadí. A to je vlastně i celá strategie BTL. Nejít jen jedním směrem.

Polovinu vašeho obratu dnes generují Spojené státy americké. S čím jste tam uspěli?

Tam jsme asi před deseti lety prorazili s estetickou medicínou, to znamená s přístroji, které pomáhají tvarovat postavu, spalovat tuky nebo bojovat s celulitidou. Dokonce jsme se už před šesti lety stali na americkém trhu jedničkou v přístrojové estetice.

Jak jste se vypořádali s obdobím pandemie? Poznamenalo to nějak chod firmy?

Tehdy jsme si říkali, že kdo jiný by měl se zvládnutím pandemie pomoci než medicínská firma. Takže jsme tuhle vynucenou přestávku využili tak, že jsme začali v Benešově vyrábět respirátory. Vedle toho jsme začali dodávat do nemocnic i velmi nedostatkové plicní ventilátory. Jedna americká společnost uvolnila licenci na starší typ ventilátoru, no a my jsme ho dokázali rychle vyrobit a certifikovat. Byly to věci, které jsme do té doby neuměli, ale my neustále něco inovujeme a něco nového se učíme a taková činnost je nám vlastní. Díky tomu jsme mohli asi 300 plicních ventilátorů především českým nemocnicím věnovat.

Umět si poradit, to je taková typická česká vlastnost, že?

To mohu potvrdit. Mám takový pěkný příklad z Indie. Měli jsme tam člověka, který dříve pracoval v kardiologii pro jednu nadnárodní firmu. Když jsme se ho asi po třech letech ptali, co děláme jinak, tak řekl, že mnohem více riskujeme a jdeme trochu bezhlavě do neznámých věcí. To není u jiných velkých firem úplně obvyklé. Je tam nějaká hierarchie, nějaké striktní postupy a ti lidé se bojí jít do rizika, které by znamenalo chybu. Ale u nás je vnitřní struktura velmi plochá a lidé mají velkou rozhodovací pravomoc. To znamená, že když se šéf vývoje v Indii rozhodne, že zkusí nějakou inovaci, tak je to jen na něm, jestli se osmělí. Nestojí nad ním zástup lidí, kteří by mu to museli schválit.

To znamená, že se nebojíte udělat chybu…

Je to přesně tak, jak říkáte. My našim lidem říkáme, že jestliže nebudou dělat chyby, tak se dopředu nikdy neposuneme. Je potřeba o chybách mluvit a poučit se z nich. U nás se prostě nestane, že by někdo za chybu při vývoji dostal takzvaně přes ruku. Kdyby to tak bylo, ti lidé by pak přestali být kreativní a inovativní. Nesmějí se nikdy bát jít do rizika. Ono to začíná už od nějakého stanovení rozpočtu. Jestliže ve vývoji dáte lidem hned na začátku nějaké finanční limity, tak se podle toho začnou chovat. A to není pro inovace dobře.

Skupina BTL působí v 80 zemích světa. Mezi zlomové milníky Tomáše Drbala v řízení BTL byl vývoj světově unikátní řady fyzioterapeutických přístrojů s dotykovou obrazovkou, a to již dva roky před vstupem mobilních telefonů iPhone na světový trh. Tyto medicínské přístroje otevřely dveře pro expanzi na trhy západní Evropy v roce 2001. Od roku 2014 také vedl zahraniční vývoj a vybudoval vývojovou buňku v Indii.

Skupina má nyní dva výrobní závody v Benešově u Prahy a v Bulharsku s 550 lidmi, dále pět vývojových týmů se 300 technickými inženýry z původních čtyř inženýrů v roce 1994. Meziroční růst obratu Skupiny BTL se pohybuje mezi 15 a 40 procenty.

Je skupina BTL hodně postavená na inovacích?

Jednoznačně. Ono když se řekne inovace, tak si mnoho lidí představí převratné novinky Applu, zbrusu novou teslu a podobné mediálně známé produkty. Ale u nás jsou to často věci, které zásadně pomáhají zdravotnickému personálu, a tím pádem i pacientům. Jsou to inovace, které mají skutečný smysl. Pokud náš přístroj denně díky inovacím ušetří zdravotní sestře půlhodinu, tak je to přece obrovský přínos. Nebo když se budeme bavit o umělé inteligenci v diagnostice. Lékař díky této inovaci dokáže vyhodnotit až o 40 procent více EKG za den.

Jakým směrem podle vás půjdou inovace ve zdravotnictví?

Určitě to bude hlavně o nějaké bezobslužnosti a autonomii zařízení. Ještě stále nemůžeme úplně mluvit o nějakém masivním využití umělé inteligence, tam stále ještě zdravotnictví není, ale blíží se k tomu. V této fázi je to ale hlavně o sjednocení a propojení dat. O tom, abychom měli zdravotnická data dostupná na jednom bezpečném místě. My je dnes máme, ale jsou v různém stavu. Takže je jen mnoha různými způsoby sbíráme. Nikdo s nimi dál nepracuje. Není tedy jasné, jak se lidem vyvíjí třeba páteř nebo krevní obraz. Nikdo si ta data neumí dát dohromady. A v tom vidím velký potenciál.

A jakmile budou data pohromadě, nastoupí umělá inteligence?

Málokdo si uvědomuje, že umělá inteligence už místo v medicíně má, a to poměrně dlouho. Používá se v například v mamografii, respektive u obrazových vyšetření, kde na snímcích už dnes velmi dobře rozpozná nádorová onemocnění. Ten zásadní přínos ale vidím právě ve chvíli, kdy umělou inteligenci pustíme nad zdravotnická data. To by potom mohla pomoci ve dvou zásadních oblastech. Jednak umožní ta data posbírat a inteligentně spojit a zároveň pomůže lékaři nasměrovat jeho přemýšlení o vhodné léčbě. Najednou uvidí, že se v těle pacienta něco dlouhodobě vyvíjelo, že jsou tam nějaké rodinné predispozice a podobně. To je právě ta úžasná vlastnost umělé inteligence. Že dokáže s daty pracovat v kontextu a souvislostech. To lékař při svých časových možnostech nemůže zvládnout.

Znamená to, že díky umělé inteligenci dokáže doktor v budoucnu obsloužit mnohem více pacientů?

Určitě to v budoucnu ušetří mnoho času. Lékař bude samozřejmě muset určit stále diagnózu. Můžeme filozofovat o tom, že jednoho dne, možná za nějaký pět až sedm let, už bude diagnóza automaticky z přístrojů padat, ale to záleží ještě na mnoha faktorech.

Je zdravotnictví připraveno na takový technologický vývoj?

Konzervativnost je jedna z věcí, která se nejčastěji uvádí jako hlavní bariéra rozvoje zdravotnictví. V lékařském oboru jsou nové technologie přijímány s velkou obezřetností, což je logické. Třeba když jsme uváděli na trh dotykový displej, tak jsme se velmi báli, jestli ho zdravotnický personál přijme, protože na obrazovky se přece nesahá. Další bariérou je legislativa, ať už se jedná o GDPR, nebo medicínskou legislativu. Třetím úskalím je pacientský pohled, tedy zda bude pacient akceptovat takový inovativní přístup a dá svolení se svými daty pracovat. To jsou tři bloky, které proces implementace umělé inteligence mohou velmi prodlužovat.

Jak by se tyhle bariéry daly rychleji odbourat?

Vidím asi dva hlavní směry nebo příležitosti, které by tomu mohly pomoci. Tou první je, že se vedle medicíny rozvíjí vývoj nejrůznějších chytrých domácích zdravotnických či wellness zařízení. Mám na mysli chytré hodinky, váhy nebo třeba domácí tlakoměry. Tyto přístroje už milionům lidí po celém světě říkají, jak dobře a kvalitně se vyspali, jak efektivní bylo jejich cvičení, zkrátka v jaké jsou aktuální kondici. A vlastně už generují data, která je možné v medicíně využít. Tenhle „chytrý“ svět se rozvíjí opravdu velmi dynamicky, a hlavně není zatížen prakticky žádnou legislativou. Pacient de facto sám rozhoduje, jaká data chce tomu přístroji dát, a zároveň s nimi pak může sám dál pracovat a poskytnout je třeba právě ošetřujícímu lékaři, který je díky umělé inteligenci pak dokáže rychle vyhodnotit a stanovit diagnózu. Obrušovat pomyslné hrany důvěryhodnosti umělé inteligence ale pomohou i činnosti mimo zdravotnictví. Velký potenciál je například v koordinaci dopravy a už dnes je umělá inteligence přítomna ve firmách v podobě specializovaných zákaznických robotů.

Přesto, nebudou mít lékaři obavy z důvěryhodnosti vyhodnocení, které jim umělá inteligence poskytne?

Úplně rozumím tomu, že mohou mít teď lékaři obavu, že je umělá inteligence může zavést na scestí a na špatnou diagnózu. Přispívají k tomu tak trochu i dosavadní zkušenosti lidí s nástrojem ChatGPT, který často vygeneruje nepravdivé informace. Tady je ale nutné si uvědomit jeden důležitý aspekt. Umělá inteligence se dá nastavit. Třeba tak, že poskytne své závěry pouze v případě, že si je jistá na 99,9 procenta. Když to tak nebude, bude výsledkem stanovisko nevím. A také není nutné hned poskytnout všechna data. Potom nebude výsledkem diagnóza, ale informace, jestli je pacient zdráv, či nikoli. Tím se eliminují zdraví lidé od těch nemocných, což ušetří mnoho času a kapacit lékaře. Takže nepředstavujme si, že zapneme nějakou chytrou UI krabičku a ta nám řekne, tobě je tohle a tohle, vyzvedni si v lékárně ty a ty léky. Naštěstí se takovému stavu ani zdaleka neblížíme.

Pomůže zvýšit důvěru pacientů třeba i rozvoj telemedicíny?

Všiml jsem si, že v Česku poměrně hodně lékařů tváří, že ordinují online, ale většina jich tak ve skutečnosti nefunguje, je to stále trochu v plenkách. Po pandemii vnímám určitý pokles zájmu. Možná že chtějí lidé svého lékaře vidět teď raději naživo, ale budoucnost to určitě je.

Hodně se ale rozvíjejí například diagnostická centra, kam přijdete z ulice, změří vám tlak, hladinu cukru, natočí EKG a dají vám do ruky data. Vy si potom zavoláte s doktorem a výsledky zkonzultujete. I v tomhle se trochu boří ty obvyklé postupy, kdy doposud první cesty nejčastěji vedly k praktickému lékaři.

Rozhovor děláme v sídle BTL v Praze 6. Překvapilo mě, že kanceláře vypadají spíš jako laboratoře, nebo dokonce takové malé dílny. Kolik lidí zaměstnáváte a na jakých pozicích?

Celá firma má přes 3800 lidí. Z toho 800 zaměstnanců pracuje v Česku. Asi 550 lidí pracuje tady na Praze 6. Není tajemstvím, že hned 420 z nich jsou inženýři-vývojáři. Proto můžete v kancelářích vidět práce na nejrůznějších prototypech. Jen v Praze jsme vytvořili 25 týmů, a to s úplně odlišným zaměřením. Každý tým má tedy na starosti zcela jiný produkt. Samotná výroba pak probíhá převážně v Benešově, kde se jí zabývá kolem 250 osob.

Lidé i potenciální uchazeči o práci se často mylně domnívají, že u nás mohou pracovat jen medicínští inženýři. To je ale velký omyl. Uplatnění u nás najdou zejména „echt softwéráři“ nebo „echt hardwéráři“.

To je ale poměrně nedostatkové zboží, ne? Musíte se rozhlížet i v zahraničí?

V zahraničí samozřejmě máme své vývojové pobočky. Jsou to třeba Spojené státy nebo Indie. Tady v Česku tvoří vývojáři ze zahraničí jen malé procento. Je to dáno i tím, že čeští vývojáři jsou zkrátka nejlepší. Taková je moje mnohaletá zkušenost. Nikde jinde na světě jsme prostě na stejně schopné lidi nenarazili. Český způsob přemýšlení je zcela výjimečný. Češi se zkrátka nevzdávají, jsou kreativní a vždycky si nějak poradí.

Najdou u vás uplatnění i čerství absolventi?

My se vůbec nebráníme lidem, kteří jsou čerstvě po škole. Dokonce nabízíme studentům druhého a třetího ročníku brigády. To ale neznamená, že by dělali nějakou administrativní práci. Jsou rovnou součástí jednotlivých týmů. Dělají takovou práci, aby viděli, co je případně v budoucnu čeká. Rozhodně je neseparujeme do nějaké brigádnické bubliny. My se dokonce už soustředíme na střední školy, protože tam vidíme příležitost oslovit mladší studenty a ukázat jim, že jsou technické obory zajímavé a perspektivní. Většina mladých lidí opustila řemesla a snaží se jít do oborů, jako je marketing, ekonomika nebo třeba management. Teď to ale konečně vypadá, že tenhle trend končí. A to je naše šance, jak přesvědčit zejména rodiče, že rozhodnutí pro technické vzdělání jejich dětí nebudou v budoucnu litovat nejen oni, ale hlavně jejich děti.

Jak probíhá spolupráce se středními školami? Je třeba na gymnáziích prostor pro rozšířenou výuku fyziky, resp. elektrotechniky?

My jsme si nejdřív asi trochu naivně mysleli, že se nám na některých školách podaří dostat do výuky elektrotechniku. Ale přestože jsme školám nabízeli fakt pěkné vybavení včetně hardwaru a stavebnicových kitů pro vysvětlování fyzikálních jevů, bylo nám řečeno, že by se mohly vyčlenit maximálně dvě vyučovací hodiny za půl roku. Proto teď jdeme cestou kroužků a snažíme se najít ve školách nadšence, kteří si udělají odpoledne čas a budou tyto kroužky vést. Jsme připraveni je i finančně podpořit, protože nám to dává zkrátka smysl. Takže jestliže nějaká škola bude mít zájem, rádi vše potřebné zařídíme.

Tomáš Drbal (50)

Je technický ředitel Skupiny BTL, která je předním světovým výrobcem zdravotnické techniky pro fyzikální terapii, kardiologii a estetickou medicínu. V BTL Tomáš působí téměř od jejího počátku a od roku 1998 je členem nejužšího top managementu Skupiny. Je vystudovaný elektroinženýr, srdcem technik a vývojář, profesí nyní top manažer, mentor, konzultant a stratég. Jeho životním posláním je především technika a vývojářství. Ve Skupině BTL prosazuje lidské hodnoty, které mají vliv na energický, konstruktivní, odvážný a přátelský přístup k fungování jakéhokoli týmu a celé firmy.