Data z S&P 500 ukazují, proč levné akcie vždy nepřinášejí nejvyšší výnosy
Jedním z nejpoužívanějších ukazatelů mezi investory je na akciovém trhu poměr ceny akcie k zisku, tedy známý P/E poměr. Investoři ho využívají k určení, zda je akcie levná, nebo naopak drahá. Obecně se říká, že nízké P/E znamená podhodnocenou akcii, zatímco vysoké P/E varuje před drahým titulem. Ale potvrzují to i data?
Podívejme se na index S&P 500 v letech 2016–2024. Vždy k 1. lednu byly akcie v indexu seřazeny podle dopředného P/E a rozděleny do čtyř kvartilů. Následně se spočítal jejich cenový výnos do konce roku.
Výsledek může být pro někoho překvapivý. Za sledované období dosáhly akcie s nejnižším P/E průměrného ročního výnosu jen 8,3 procenta. Druhý a horní kvartil skončily shodně na 10,7 procenta. Nejlépe si ale vedly akcie ze třetího kvartilu, které přinesly průměrný výnos 11,5 procenta. Je pravdou, že firmy z dolního kvartilu často vyplácejí vyšší dividendu než ty z horního, což by jejich relativní pozici částečně zlepšilo, ale celkový rozdíl ve výnosech by to plně nesmazalo.
Na druhý pohled už tento stav dává smysl. Firmy s velmi nízkým P/E často procházejí problémy. Trh sice oceňuje jejich akcie levně, ale důvodem bývá slabší růst, zhoršený výhled a horší stav společnosti. Naopak akcie s vysokým P/E mohou být „příliš drahé“. I když se firmě i nadále daří, může dojít k normalizaci valuace, což brzdí výnos. Zajímavým kompromisem se proto ukazují akcie s vyšším, ale stále přijatelným P/E, tedy ty ze třetího kvartilu.
Nakupovat akcie jen proto, že vypadají podle P/E levně, nemusí být nejlepší strategie. Ocenění akcie je složitější než jedno číslo, a i v tomto případě by bylo pro přesnější závěr potřeba prozkoumat větší množství dat. Přesto se ukazuje, že „zlatá střední cesta“ může dávat smysl i v oceňování akcií.
