Zelená energie potřebuje zálohu. A může ji mít v bioodpadech, konstatuje člen představenstva innogy

Česká energetika musí změnit pravidla hry. Podle člena představenstva innogy Česká republika Blahoslava Němečka je klíčové energii nejen vyrábět, ale i efektivně ukládat. Podle něj může o budoucnosti české dekarbonizace rozhodnout kombinace plynu, obnovitelných zdrojů a chytré infrastruktury.

Když se dnes bavíme o transformaci české energetiky, znamená to i snahu být cirkulární. Jak se to podle vás daří?

Hlavním trendem je dnes jednoznačně odchod od uhlí. Být v energetice cirkulární znamená především využívat zdroje co nejefektivněji a nenechávat energii ani materiály zbytečně „utéct“. Patří sem ale i schopnost energii ukládat. Uhlí je naopak jednorázový zdroj: vytěží se, spálí a zůstane emise a popel. Navíc dnes už naráží nejen na ekologické, ale hlavně ekonomické limity. Rostou náklady na emisní povolenky a provoz dolů i elektráren je drahý. Logicky se tak ke slovu dostávají další zdroje, například zemní plyn.

Ten ale není zcela bezemisní.

Ano, je to pořád fosilní zdroj, ale s výrazně nižším emisním faktorem i investičními náklady. Klíčový je hlavně proto, že dokáže vykrývat výkyvy obnovitelných zdrojů. Když nefouká nebo nesvítí, plyn dokáže reagovat okamžitě. Zároveň využívá infrastrukturu, která už v Česku existuje. Dnes sice spotřebováváme zemní plyn, ale do budoucna ho chceme postupně „ozeleňovat“ příměsí biometanu. Ten vzniká z organického odpadu, například ze zbytků potravin. To, co by jinak nemělo další využití, se přemění na plyn, který lze vtláčet do plynárenské soustavy.

Biometan je tedy efektivnější než výroba elektřiny přímo v bioplynových stanicích?

Hlavní rozdíl je ve flexibilitě a skladovatelnosti. Bioplynové stanice dnes vyrábějí elektřinu kontinuálně, i v létě, kdy o ni není zájem a stát ji musí dotovat. Když ale stejnou energii převedete na biometan, můžete ji natlačit do plynárenské soustavy, uložit například v podzemních zásobnících a využít až v zimě. To je obrovská výhoda třeba oproti elektřině ze slunce, kde jsou baterie zatím jen krátkodobým řešením. Energie se navíc spotřebuje tam, kde dává největší smysl: v teplárenství, průmyslu nebo v kogeneračních jednotkách v městských aglomeracích. Z hlediska celkové účinnosti je to výrazně lepší řešení.

A odkud bude biometan pocházet?

Soustředíme se jednoznačně na odpady. Nechceme jít cestou typickou pro minulost a spoléhat se hlavně na kukuřičnou siláž. Naopak chceme využít maximum toho, co už dnes v systému existuje, tedy zbytky potravin z obchodů, hotelů, restaurací, nemocnic, domovů pro seniory nebo vytříděnou organickou složku komunálního odpadu. To jsou vstupy, které dnes společnost zatěžují, a my z nich dokážeme vyrobit energii, která je v základu zelená a zároveň dává smysl i z pohledu efektivního nakládání s odpady.

Jak daleko je innogy v rozvoji biometanu?

V současnosti provozujeme jednu bioplynovou stanici a jsme ve velmi pokročilé fázi jednání o nákupu dalších bioplynových stanic, které plánujeme v horizontu dvou až tří let překlopit na biometan. Vedle toho rozvíjíme i vlastní projekty na zelené louce, kde rovnou stavíme biometanové stanice. Klíčové je pro nás zajistit dostupnost odpadních vstupů a možnost připojení do sítě.

Kolik stanic tedy připravujete?

Naší ambicí je patřit mezi tři největší hráče na trhu, plánujeme tak vybudovat nebo získat zhruba deset až dvanáct zařízení schopných produkovat biometan. Není to sice nejlevnější zdroj energie, ale přináší stabilitu, domácí produkci a možnost snížení emisí. Pro firmy je to zajímavý způsob, jak dekarbonizovat provoz, aniž by musely kompletně měnit technologie.

V jakém časovém horizontu budou zmíněné bioplynové a biometanové stanice přibývat?

Ještě letos plánujeme další bioplynové stanice a u našeho vlastního biometanového projektu bychom měli dosáhnout fáze „ready to build“, tedy mít hotový projekt i povolení. Co se týče připravovaných akvizic, některé transakce by se mohly dokončit ještě letos, jiné přejdou do příštího roku. Klíčové ale budou roky 2026 až 2028, které rozhodnou o budoucnosti současných bioplynových stanic. Většina z nich vznikla kolem let 2009 až 2010 a provozovatelé měli garantovanou podporu na 20 let. Nyní nastává okamžik, kdy musejí řešit, zda investovat sami, nebo hledat partnera. Často se zároveň blíží potřeba větších generálních oprav a právě tehdy přechod na biometan ekonomicky dává smysl.

Znamená to i změny v technologii?

Spíše než o úplně nové technologie jde o doplnění těch stávajících. Zemědělské bioplynové stanice byly historicky nastavené na siláže. Pokud chcete využívat větší podíl odpadu, musíte vybudovat přijímací linky, systémy předzpracování, úpravy velikosti materiálu nebo čištění. Samotné fermentory, tedy nádrže, kde vzniká bioplyn, zůstávají.

Člen představenstva společnosti Innogy Bohuslav Němeček. | Zdroj: e15 Michael Tomeš

To ale znamená i důsledné třídění odpadu. Dnes stále končí i ten vytříděný ve spalovnách.

Klíčovou roli zde hrají obce a města. Často se stává, že lidé i obce odpad poctivě třídí, ale koncová část nefunguje. Chybí totiž dostatek zařízení, kam by se organická složka dala jednoduše vozit. Výsledkem je, že se část odpadu stejně smíchá a skončí ve spalovně. Pokud ale budou mít obce v rozumné vzdálenosti biometanovou stanici, která je schopná tento typ odpadu převzít, dává třídění skutečně smysl.

Takže problém není v ochotě třídit, ale v infrastruktuře?

Přesně tak. A zároveň je důležité, aby každý typ odpadu směřoval do zařízení, pro které je vhodný. Vlhká biosložka patří do biometanových stanic, sušší odpad do spaloven. Když se to nemíchá dohromady, zvyšuje se účinnost celého systému.

Biometan se dá využít také v dopravě. Je tento směr zajímavý i v Česku?

Innogy dnes provozuje největší síť CNG (stlačený zemní plyn nebo biometan – pozn. red. ) plnicích stanic v Česku a postupně je chceme přebudovávat i na LNG (zkapalněný zemní plyn nebo biometan – pozn. red. ). Biometan pak může sloužit jako skutečně zelené palivo pro autobusy i nákladní dopravu. Vidíme, že například v Německu má plynová doprava silnou podporu a dává smysl i u nás, zejména tam, kde je elektrifikace obtížná.

Je o to reálný zájem?

Ano a bude růst. Hodně záleží na nastavení státních pobídek. Pokud se podpora zaměří na plynové autobusy nebo nákladní dopravu, okamžitě to vytvoří stabilní poptávku. A biometan je domácí zdroj bez závislosti na dovozu.

Pojďme se ještě vrátit k obnovitelným zdrojům. Kde vidíte největší potenciál?

Jednoznačně ve větru. Větrné elektrárny mají tu výhodu, že v našich podmínkách často vyrábějí v zimě, kdy je spotřeba energie nejvyšší. To je zásadní rozdíl oproti solárům, které mají sezonní výrobu a v létě mohou tlačit ceny elektřiny velmi nízko. To vede až k záporným cenám elektřiny a pro banky je to obtížně uchopitelné riziko. Proto dnes velké solární instalace nejsou v Česku komerčně financovatelné.

Znamená to, že fotovoltaika nemá podle vás tak dobrou budoucnost?

Solární energetika má své místo, ale je potřeba být realistický. Velké pozemní solární parky narážejí na sezonnost výroby a kolísání cen elektřiny a bez podpůrných mechanismů se tyto projekty financují obtížně. Smysl dávají hlavně menší projekty na střechách nebo v kombinaci s vlastní spotřebou. A v tomto segmentu je innogy aktivní.

Jak velké investice chystáte do větrné energie?

Dlouhodobě míříme na zhruba 150 megawattů instalovaného výkonu. Některé projekty už máme připravené, další řešíme akvizicí od developerů. Jen pro představu, jeden větrný park o výkonu kolem 20 megawattů může znamenat investici zhruba jedné miliardy korun. Snažíme se ale jít jinou než tradiční cestou.

Co tím myslíte?

Nechceme nutně stavět jen v horských nebo přírodně cenných lokalitách, kde vzniká silný odpor veřejnosti. Díváme se i na brownfieldy, logistické parky, území u dálnic nebo na místa, která jsou už dnes zatížená infrastrukturou. Moderní technologie umožňují provoz i při nižších rychlostech větru. Tyto projekty sice nejsou ekonomicky tak výnosné, ale mají výrazně vyšší společenskou přijatelnost a kratší povolovací proces, což má samo o sobě velkou hodnotu.