Dukovanský tendr, největší tuzemská zakázka novodobé éry, si minulý týden připsal dva klíčové milníky. ČEZ jakožto investor jaderného projektu získal územní rozhodnutí pro stavbu a zároveň přijal finální nabídky všech tří uchazečů. Další mezník je naplánovaný až na únor příštího roku, kdy by měl ČEZ dokončit vyhodnocení nabídek. Jejich parametry se však veřejnost dříve než v příštím roce nedozví. Redakce e15 proto zjišťovala, co mohou jednotliví hráči nabídnout a jaké odlišnosti mohou ve výběru dodavatele nakonec rozhodnout.
O výstavbu bloku za stovky miliard korun usilují americko-kanadský Westinghouse, francouzská EdF a korejská společnost KHNP. Každý z nich má více či méně známé silné a slabé stránky. Rozhodující parametry přitom budou pokročilost technologie, preciznost práce a celkové zajištění bezpečnosti provozu, dále reference a spolehlivost ohledně předání díla, cena, spolupráce s českým průmyslem a celá řada dalších faktorů.
Nabídky mají 90 tisíc stran, které bude hodnotit 280 expertů. Ani jednoduše znějící parametr, jakým je cena, uchazeči nevyjádří jen jedním číslem, ale celou řadou proměnných sepsaných na několika stránkách.
Právě cena je jedním z největších otazníků. Všechny zdroje z blízkosti tendru předpokládají, že nejnižší nabídku podali Korejci. Neshodují se ale už v tom, kdo podle nich podal nabídku nejvyšší – tedy jestli jsou nejdražší Američané, nebo Francouzi.
„Konkurovat cenou nemusí být vždy výhoda. Pokud firma ví, co dělá, a zná své možnosti, pak její cena nabývá na věrohodnosti. Pokud si investor zhodnotí, že nabízíte cenu optimisticky nízkou, nemusí se to vyplatit,“ podotýká šéf společnosti Westinghouse Česká Republika Petr Brzezina. Podle oslovených odborníků tím mezi řádky naráží na nezkušenost KHNP na evropské půdě – zejména co se týká evropských standardů.
Westinghouse potěší české mostárny, méně už české právníky
Westinghouse bude svou nabídku chtít stavět zejména na technologické i geopolitické bezpečnosti, alespoň podle vyjádření firmy. Oproti ostatním hráčům se zároveň může pochlubit, že do Dukovan je schopen dodat reaktor už s hotovým a vyzkoušeným designem, u něhož nepotřebuje měnit výkon. Nabízí totiž reaktor typu AP1000, který už je v provozu například v americké Georgii. To ovšem neznamená, že Westinghouse bude moci vzít nákres právě tohoto reaktoru a jednoduše ho okopírovat pro Dukovany. I když bude vycházet ze zcela stejného typu, kvůli evropským standardům bude muset design reaktoru upravit.
Ostatně, tutéž výzvu američtí inženýři momentálně řeší v Polsku, kde Westinghouse získal zakázku na základě mezivládní dohody. Výhoda hotového designu proto oproti konkurenci v obecné rovině zůstává, ve finále ale nemusí být tak výrazná, jak se na první pohled může zdát.
Podobně musel Westinghouse upravovat design také v čínské lokalitě Sanmen, kde první reaktory dokončil v roce 2018, respektive 2019. Přesto lze paradoxně právě tento projekt zpětně považovat za relativně úspěšný. Westinghouse se totiž v Číně oproti plánům opozdil „jen“ zhruba o čtyři roky, zatímco doma si na první vyrobenou elektřinu z jádra musel oproti původním plánům počkat o sedm let déle. Řeč je o nedávno zprovozněném reaktoru Vogtle, který se stal dosud nejdražším dokončeným blokem v historii světového jaderného průmyslu.
Podle Westinghousu je jednou z dalších výhod AP1000 i pokročilý systém pasivní bezpečnosti, který dokáže automaticky odstavit elektrárnu a pasivně ji chladit po dobu tří dnů, a to bez jakéhokoli elektrického proudu nebo lidského zásahu.
Americký reaktor by byl dobrou volbou i z pohledu České asociace ocelových konstrukcí. „Design AP 1000 pro naši členskou základnu představuje největší potenciál k uplatnění,“ potvrzuje pro e15 šéf asociace Tomáš Měřínský. Podle informací e15 by toho mohly využít firmy, jako jsou například Hutní montáže nebo Mostárna Lískovec. Zároveň je ale nutné dodat, že oproti jadernému strojírenství jde v tomto oboru o zakázky s nižší přidanou hodnotou.
V dalším využití českých firem už Westinghouse nevyčnívá. Lze si sice vsadit, že z tuzemského jaderného průmyslu využije velkou část nejdůležitějších firem, otázkou ale je, pro jak významné zakázky. S velkou pravděpodobností si plácne se Škodou JS, která dokáže dodat i vnitřní nádobu reaktoru, se stavební firmou Metrostav DIZ nebo systémovým integrátorem řídicích systémů elektrárny I&C Energo. Zároveň lze ale takřka vyloučit, že použije plzeňskou turbínu značky Doosan.
Westinghouse sice konstatuje, že Škoda Doosan je na seznamu možných dodavatelů turbín pro dukovanský projekt, dosud ale pro reaktory AP 1000 využíval výhradně turbíny značky Toshiba.
Zřejmě nejskloňovanější nevýhodou sázky na Westinghouse je riziko vytíženosti dodavatele. Momentálně má zasmluvněny tři bloky v Polsku a dva nové bloky se chystá stavět také v Bulharsku. To může znamenat kapacitní problémy i pro firmy velikosti Westinghouse, zvláště v případě, kdy bude muset zajistit dostatečné kapacity celého svého řetězce. Ještě vážnější je přitom hrozba, že Westinghouse pro dukovanský blok nebude moci využít ty nejlepší inženýry, kteří už budou pracovat na jiných reaktorech. Nabrat nebo vychovat nové experty v tomto oboru, který desetiletí skomíral, totiž nebude jednoduché.
Další experti se obávají například preciznosti amerických právníků. Smlouvy podle nich vždy dokázali napsat tak, aby každý obchodní spor vyhráli Američané. Problém to může být například ve vymáhání záruk za dílo. Přestože je Westinghouse dodavatelským lídrem a přebírá odpovědnost za jadernou část elektrárny, za nejadernou a stavební část bude ručit jeho partner, americký stavební gigant Bechtel. Ostatní zájemci o dostavbu Dukovan ručí za elektrárnu jako celek, což je pro investora v mnoha ohledech komfortnější.
Korejci jsou nejlevnější, rizikem je ale žaloba
Nikdo nepochybuje o tom, že papírově, co do technologie samotné, nabízejí nejlepší poměr ceny a výkonu Korejci. Se zpožděním jsou na tom podobně jako Američané, výrazně ale své reaktory neprodražují. Problém je, že zatím nemají zkušenosti s evropskými regulacemi a licencemi. Existuje tudíž vážné riziko, že společnost KHNP nezná reálné evropské ceny a její nabídková cena nakonec dozná největších změn.
KHNP je zároveň jedinou společností, která reálně zvažuje dodání české turbíny Doosan. Plzeňská fabrika, kterou vlastní korejská matka Doosan Group, zatím takto velkou turbínu nevyrobila. Ve hře je ale přenesení know-how z korejského mateřského koncernu, který potřebnou turbínu vyrobit umí, do plzeňského závodu.
Otázkou je, jestli by se přenos know-how vyplatil i pro jedinou turbínu. Pokud by ale Česko stavělo více než dva bloky, pravděpodobnost využití české turbíny by byla vysoká. V takovém případě se turbína „made in Czech Republic“ může klidně stát pomyslným jazýčkem na vahách jaderné soutěže.
|
Proti Jihokorejcům naopak hraje jiná mentalita, geografická vzdálenost a v porovnání se zbylými zeměmi nejslabší politické spojenectví. Body KHNP ubírá také soudní spor, v rámci něhož Westinghouse žaluje KHNP, že neoprávněně vyváží jadernou technologii, která vychází z designu vyvinutého právě firmou Westinghouse. Zda je žaloba Američanů oprávněná, nikdo z expertů nedokáže odhadovat, obě strany sporu veřejnost přesvědčují, že pravdu mají ony. Do února příštího roku však soud pravomocně rozhodne jen stěží a určité riziko, že spor negativně ovlivní i dukovanskou zakázku, bude muset český investor ve výběru dodavatele zohlednit.
Jak už bylo řečeno, Korejci budou muset snížit výkon svého reaktoru APR-1400. Vzhledem k tomu, že je tendr vyhlášený pro blok s maximálním výkonem 1,2 gigawattu, bude muset omezit výkon z 1,4 gigawattu na jeden gigawatt, což si vyžádá nejen úpravy designu, ale i náročnější licencování.
EdF chce české firmy i v zahraničí, nedaří se jí ale plnit plány
Pro Francouze hovoří znalost evropského prostředí, stoprocentní slučitelnost s evropskými standardy, čerstvá zkušenost s výstavbou v Evropě i věrohodný příslib, že české průmyslové firmy by se mohly zapojit i do dalších evropských projektů. O posledním bodu nemusí EdF porotu dlouho přesvědčovat, ke spolupráci s českými firmami totiž sáhla už v minulosti. Do budovaných reaktorů britské jaderné elektrárny Hinkley Point C si EdF objednala například vnitřní části tlakových nádob společnost značky Škoda JS.
Se společností Metrostav DIZ už také jako jediná podepsala smlouvu o smlouvě budoucí ohledně spolupráce na případném dukovanském bloku. Na druhou stranu, ani EdF nepočítá s českou turbínou. Do svých nově stavěných elektráren instaluje turbíny společnosti GE, která v roce 2015 ovládla francouzský závod na výrobu turbín Alstom.
Francouzům se nicméně nedaří plnit plány. Výstavba třetího reaktoru francouzské elektrárny Flamanville už například nabrala více než desetileté zpoždění. U již provozovaných reaktorů navíc spolehlivost také není stoprocentní. Loni musela EdF v jednu chvíli odstavit až dvanáct reaktorů najednou, a to kvůli potížím s korodujícím potrubím.
EdF navíc sdílí některé nevýhody se svými soupeři. Stejně jako Američané musejí i Francouzi řešit riziko větší vytíženosti, protože jen doma hodlají postavit šest nových bloků. S Korejci je zase pojí nutnost vypořádat se s úpravou designu pro lokalitu Dukovany. V novodobé historii EdF staví reaktory s výkonem 1,6 gigawattu, což znamená, že ho bude potřeba o čtvrtinu snížit.
Do výběru promluví vláda
Výběr vhodného dodavatele bude rozdělen do několika fází. ČEZ nabídky nejprve posoudí a do půli února příštího roku předá návrh vítěze vládě. Ta může s pořadím ještě zamíchat. Pokud vše půjde podle plánu, smlouvu s dodavatelem pak vláda podepíše do konce roku 2024. Začátek stavby je pak v plánu na rok 2029 a zahájení zkušebního provozu na rok 2036.
Otázku, na kolik dukovanský blok vyjde, bude podle všech zúčastněných stran možné zodpovědět až v době, kdy reaktor zahájí ostrý provoz. Server Seznam Zprávy nicméně zveřejnil analýzu ministerstva financí, podle níž by čtyři velké reaktory vyšly na dva biliony korun, tedy na 500 miliard za kus. Kdyby se stavěl blok jenom jeden, dá se předpokládat, že by cena byla ještě vyšší.
Šéf ČEZ Daniel Beneš pro Radiožurnál také uvedl, že se výrobní cena elektřiny u nově postavených reaktorů pohybuje mezi 70 až 100 eury za megawatthodinu. „Uvidíme, kam to dospěje u nás. Ale musí to být někde na těchto číslech, aby to dávalo smysl,“ sdělil.
