ESG v roce 2026: méně jistoty v pravidlech, víc tlaku z praxe. Banky řeší data, ČEZ přidává biodiverzitu

Legislativní balíček návrhů Evropské unie Omnibus, který mění a zjednodušuje regulace o udržitelnosti, a odklady části povinností přinesly firmám čas navíc, ale ne klid. Panelistky se na debatě o budoucnosti udržitelnosti shodly, že hlavní práce zůstává stejná: tlak přichází od zákazníků, dodavatelských řetězců i bank. A i když se nefinanční reporting mění, firmy si nemohou dovolit tvářit se, že se téma vytratilo.

V loňském roce se do ESG debaty vrátila nejistota kolem regulace. „Je pravda, že z takového velmi slavného slova omnibus vzešlo poměrně hodně nejistoty,“ řekla na úvod Petra Bočáková z PwC. Zároveň jednoznačně zdůraznila, že udržitelnost se rozhodně „neodkládá do šuplíku“. „Kromě změn v regulaci týkajících se reportování se toho v udržitelnosti zas tak moc nemění. Úkoly pro firmy zůstávají stejné,“ doplnila Bočáková.

Podle ní se firmy musí orientovat nejen podle evropských pravidel, ale hlavně podle toho, co po nich bude chtít trh. „Není to jenom o regulaci, ale i o tom, co po firmách chtějí dodavatelé nebo zákazníci v rámci hodnotového řetězce. Je to i o bankách a těm ne vždy stačí jenom to, co požaduje evropská regulace,“ řekla. Přidala i konkrétní varování: vedle reportingu přichází další legislativa, od obalů přes odlesňování až po uhlíkové clo. 

Odklad jako šance. Ale i posun hranic

Velkou letošní změnou je dvouletý odklad části povinností. „To určitě spoustě firem pomohlo. A je dobré toho času využít na přípravu,“ podotkla Bočáková. Současně se mění i to, kdo bude spadat do další vlny. Hranice jsou nově tisíc zaměstnanců a obrat 450 milionů eur.

V praxi to znamená, že část společností dostala čas, ale neměla by ho zaměnit za nečinnost. Podstatné je začít od významných témat a nastavit, co firma skutečně sleduje a řídí. Nefinanční reporting se může zjednodušit v položkách, které nedávají smysl, ale „v tom, co dává smysl“ se podle Bočákové firmám práce neztratí.

Banky: ESG není aktivismus, ale riziko a provoz

Politický vývoj v otázce udržitelnosti vytváří rozdílné tempo mezi jednotlivými světovými regiony a banky na to musí reagovat. „Vnímám tři rychlosti. Je tady někdo na druhé straně Atlantiku, kdo zařadil zpátečku, někdo v Asii jede na pětku dopředu. A pak je tady Evropa, která by si přála jet na pětku, ale neví, jestli ji voliči budou podporovat,“ popsala Valerie Novotná z České spořitelny.

Novotná zdůraznila, že banky by si měly ujasnit svou roli: ne jako „aktivistický“ hráč, ale jako instituce, která musí řídit riziko přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku. Praktická stránka je podle ní stejně důležitá jako strategie: cílem je dostat ESG z „reportingového cvičení jednou za rok“ do každodenního řízení. „Chceme, aby ESG operačně něčemu sloužilo a banka využila příležitostí financovat investice, které přechod na bezuhlíkovou ekonomiku vyžaduje,“ řekla.

ČEZ: strategie na desetiletí, přibývá biodiverzita a řetězec

Velké firmy nemohou měnit strategii podle každé vlny politických a voličských nálad. „V energetice se strategie dělají na desítky let. Nemůžete mít strategii rok od roku jinou,“ uvedla Zuzana Šillerová z ČEZ. Největší česká energetická firma podle ní pokračuje v dlouhodobé vizi dekarbonizace, zároveň ale přidává další témata, která sílí i u investorů a ratingových agentur. „V loňském roce jsme přidali do vize cíle související s biodiverzitou. A přidali jsme taky cíl týkající se udržitelného dodavatelského řetězce,“ popsala.

U dekarbonizace zároveň připomněla, že rozhodování bude vždy i ekonomické. „Ať si kdo chce co chce říká, vždycky je tam otázka: vyplatí se mi to?“ uvedla. Zároveň zdůraznila, že ESG se v praxi prolíná: od odklonu od uhlí přes dopady na zaměstnance až po rekvalifikace a kompenzace.  „Snížíme tedy emise a zároveň se to týká tisíců lidí, pro které je třeba zajistit školící programy a v případě, že pro ně nenajdeme vhodnou pozici ve Skupině, je třeba se s nimi adekvátně finančně vypořádat.“ uvedla.

Realitní financování: taxonomie jako základ, banky přidávají vrstvy

V debatě padl i dotaz na sjednocení požadavků při financování nemovitostí. Česká spořitelna popsala, že taxonomie je v části parametrů „přímočará“, ale v praxi naráží na limity dat, například u fyzických rizik. „Jen proto, že nejsme schopní určit fyzické riziko budovy přece někomu neřekneme, že nedostane úvěr za lepších podmínek, i když má financovaná budova dobrý energetický štítek a tudíž významně přispívá ke snížení uhlíkové stopy“ uvedla Valerie Novotná. Banka proto pracuje i s interními stupni včetně vlastního indexu udržitelnosti. Petra Bočáková doplnila, že zjednodušení taxonomie může přispět k „nepatrnému sblížení“ přístupů, ale úplná jednotnost se čekat nedá. Banky přece jen působí na konkurenčním, i když vysoce regulovaném trhu.

I když se evropská pravidla mění a posouvají, firmy budou v roce 2026 pod tlakem hlavně z praxe. Jak zaznělo v debatě, udržitelnost není „oddělený problém“, ale součást řízení byznysu – a čím dřív to firma  aplikuje přímo do svého provozu, tím méně bude další vlna regulace působit jako strašák.