Evropský obranný fond je výtah do vyšších pater byznysu

Evropský obranný fond, který zřídila Evropská komise, zve střední a menší státy a jejich firmy do společných obranných projektů. „Mohou se dostat k důležitým hráčům v oboru, k nimž se jinak nikdy nedostali,” zdůrazňuje ředitel Odboru průmyslové spolupráce ministerstva obrany Tomáš Kopečný v rozhovoru pro magazín Evropský obranný fond, který vydala ČTK ve svém servisu Protext Speciál.

Evropská komise zřídila loni v červnu Evropský obranný fond (EDF) pro členské státy a v tuto chvíli dopravovala detaily příslušné legislativy.  Co vede unii k tomu, že chce vydávat 5,5 miliardy eur ročně na posílení své obranyschopnosti, když existuje NATO?

EDF přináší zcela novou, ekonomickou perspektivu. Zatímco NATO je primárně vojenské uskupení, unie se drží svého původního ekonomického poslání ve smyslu Evropského společenství uhlí o oceli. Naplňuje svůj hospodářský rozměr, k němuž se postupně přidávají další pilíře, jako je právě bezpečnost. EDF na tuto tradici navazuje. Vychází ze záměru, který byl poprvé zveřejněn v listopadu 2016. Snaží se o ekonomickou konsolidaci evropského trhu na oblasti obranného průmyslu, o zamezení nešetrné vynakládání veřejných prostředků na vývoj, výzkum a pořizování vojenských technologií, které už vyrábí soused.

Je tedy cílem vybudování jednotného trhu pro obranný průmysl?

Ne, protože obranný průmysl nemůže nikdy fungovat jako stoprocentně jednotný. Ekonomická racionalita však velí, aby přestaly na tomto trhu duplicity, aby se prostředky investovaly pokud možno jednotně do konkrétních technologických sektorů. Do bojových vozidel pěchoty, do stíhacích letounů, do dělostřelectva a podobně. Když se povede dát dohromady a vydávat společně evropské peníze, bude možné dávat více na důležité a finančně náročné projekty. EDF přichází s byznysovým uvažováním, do jakých technologií tyto peníze dávat. Vymezuje se vůči neevropským dodavatelům a usiluje o vyšší technologickou úroveň vojenských výrobků v EU.

Dá se tedy říci, že prioritou je zvýšení konkurenceschopnosti toho byznysu v členských státech, které by se mělo odrazit v lepší obranyschopnosti celé unie?

Všechny velké státy západní Evropy mají vlastní obranný průmysl, který se snaží rozvíjet. Každý stát ví, že si musí co nejlépe zajistit zbrojní dodávky pro případ krize. Proto chtějí maximalizovat své zapojení do domácích obranných zakázek. Jenže současně existuje určitý evropský rámec, o tom je ta snaha konsolidace ze strany Evropské komise. Ta připomíná, že když si každý hraje na vlastním písku, ztrácíme jako celek dech, protože vyvíjíme zároveň desítky až stovky systémů, kdežto v USA je ten výrobce dejme tomu jen jeden.

Jaký má EDF fungovat?

Na rozdíl od evropských strukturálních fondů nebudou vytvořeny žádné národní centrály pro výběr a distribuci společných projektů. O to větší bude administrativní zátěž na Evropskou komisi. Projektů ale nemá být mnoho. V prvním období na léta 2019 až 2020, na něž je vyčleněno 500 milionů eur, se počítá asi s deseti většími záměry.

Tomáš Kopečný

Vystudoval Karlovu univerzitu, Fakultu sociálních věd a Filozofickou fakultu. Působil v projektu Paměť národa, Post Bellum. byl poradcem prvního náměstka ministra obrany pro Afriku, po stáži v NATO se stal poradcem náměstka pro zahraniční spolupráci obranného průmyslu
a vědy. Následně zastával pozici vedoucího oddělení mezinárodní obranně-průmyslové spolupráce. Od listopadu 2016 řídí odbor průmyslové spolupráce. Hovoří anglicky, francouzsky a rusky.