EXPO 2025 bez stresu: 10 rad a vychytávek, které vám vylepší výlet do Ósaky
Chystáte se na probíhající světovou výstavu v Japonsku? Vedle pasu budete v Ósace potřebovat i následujících několik věcí. Ne každá z nich je zcela nutná, nicméně pokud se vám podaří odškrtnout každou ze zmíněných položek, garantuji vám, že váš zážitek bude maximálně bezproblémový a rychlý, jak je to jen v zemi, kde se tvrdě střetává tradice s technologickou inovací, možné.
eSIM
Patříte-li k těm, kdo potřebují brouzdat internetem a kontrolovat e-maily hned po přistání ještě při rolování na ranveji, nainstalujte si do svého telefonu ještě doma na pražském letišti elektronickou SIM kartu. Virtuálních providerů (Ubigi, AloSIM, Revolut a spol.) poskytujících eSIM s globálním pokrytím jsou na trhu desítky a je celkem jedno, kterého si vyberete – hlavní je, že po vyzvednutí kufrů nebudete muset zamířit do půlhodinové (a delší!) fronty ke stánkům japonských operátorů a nakupovat buď místní SIM karty, nebo hodně retro přenosné wifi moduly s datovým tarifem.
Ceny eSIM datových balíčků jsou v podstatě srovnatelné, ne-li levnější než v Česku – osobně jsem využíval EXPO tarif od Ubigi: 20 gigabajtů za 30 euro na 30 dní, protože jsem si k telefonu připojoval i pracovní notebook. K dispozici jsou ale též nabídky pro datově nenáročné jedince typu 1 GB na tři dny za 3,5 eura.
Minuta odchozího hovoru v Japonsku našince vyjde podle operátora, kterého využívá, na solidních 30 až 70 korun. Minuta příchozího hovoru pak na 18 až 50 korun a SMS je za lidových 12 až 15 kaček. Nejste-li Onassis, doporučuji sáhnout kvůli výše zmíněnému po nějakém datovém (data jste už přeci koupili pro svoji eSIM!) kecálkovi, který umí též přenos hlasu (Teams, Meet, Discord apod.). O byznysu Marka Zuckerberga si můžete myslet cokoliv, ale nejlepší je v Japonsku používat WhatsApp – funguje bezchybně a bez prodlev, Ósaka má i v metru skvělé pokrytí a datové hovory tak probíhají bez problémů. Aplikace je navíc propojena s vaším reálným telefonním číslem, takže se po návratu do Česka nemusíte strachovat, že byste přišli o některé kontakty, nebo je museli exportovat z jiných aplikací. Například celá česká organizace EXPO jede výhradně na WhatsAppu.
Bezhotovostní platby a platební karty
Pokud můžete, vezměte si s sebou alespoň dvě platební karty – tedy mějte pokrytý duopol MasterCard/Visa. Schémata jako Amex či Discover nebývají obchodníky příliš podporována. Občas se vám může stát, že obchodník sice akceptuje karty a nechá vás pípnout, ale platba z předem nespecifikovaných důvodů neprojde. Osobně se mi to stalo jen několikrát, nicméně pokaždé to byla obvykle bezchybně fungující Revolutka od Visy. V ten okamžik nastoupila karta od MasterCard od mé domácí banky a zachránila mě. Jestli se obecně po Asii pohybujete častěji, určitě vám v Japonsku bude fungovat také Alipay.
Hotovost
Cash je v Japonsku král, berou ho všichni a všude a nemá cenu se o něm moc rozepisovat, snad jen poradit, abyste se nezdržovali s jeho výběrem hned na letišti, kde vás čekají dlouhé fronty (pokud jste se digitálně připravili, viz dále). Výjimkou z tohoto pravidla je ale areál EXPO. Ten Japonci nadesignovali jako zcela bezhotovostní – všechny národní pavilony, stánky s občerstvením, restaurace i automaty na pití a suvenýry v areálu hotovost nepřijímají, a je tedy nutné se spolehnout na platby kartou – ať už reálnou, či virtuální.
Dopravní karta
Pro přesun z letiště do hotelu a následně do areálu EXPO budete potřebovat nejen dobré boty, které vydrží občasnou přeháňku, ale též místní „lítačku“. V Ósace fungují hned tři schémata – ICOCA, Pasmo, Suica. Jde o typické předplacenky, kterými pípnete při vstupu na nádraží či do stanice metra a poté pípnete při výstupu. Máte přitom dvě možnosti, jak si je jako turista pořídit. Buď po vyzvednutí kufrů zamíříte do půlhodinové fronty na letišti a plastovou kartičku si oproti vratné záloze 500 jenů koupíte u automatu, nebo si ji nahrajete do telefonu. Vlastníci zařízení s Androidem si budou muset stáhnout stejnojmennou aplikaci z obchodu Play, uživatelům iPhonů bude stačit jen přidat danou dopravní kartu do aplikace Peněženka.
Když jsem byl před dvěma lety v Tokiu, používal jsem bezproblémově Pasmo, které jsem si dobíjel Revolutkou od Visy. Letos mi to však z neznámých důvodů přes Apple Pay nefungovalo – neprocházela platba ani kartou od Visy, ani kartou od MasterCard, a tak jsem si přidal ICOCA. Její dobíjení bylo nicméně také trochu „dobrodrůžo“, protože v rámci Apple Pay procházela jen karta od MasterCard. Obdobný problém měli všichni mí kolegové, kteří se se svými iPhony rozhodli jít digitální cestou, a vyhnout se tak frontám u automatů na fyzické kartičky. V rámci popsaného digitálního experimentování jsme si však stejně deset minut tak jako tak postáli. Vy ale nebudete muset, teď už víte, jak na to rychle a bez problémů!
Cenová hladina
Cesta z letiště do centra Ósaky trvá zhruba hodinku a stojí kolem 1000 jenů (asi 160 korun), z centra do areálu EXPO je to sotva na 30 minut za zhruba 400 až 600 jenů. Za poposkočení v rámci centra vám dopravce strhne kolem 120 až 300 jenů. Svoji lítačku ale nenabíjejte moc velkými sumami – zůstatek nemáte šanci si vytáhnout zpět. Osobně se mi osvědčilo udržovat si nabití na tisícovce jenů, poslední cestu na letiště jsem pak hradil, respektive dobíjel až po finálním pípnutí – průchozí automaty totiž při pípnutí ukazují, kolik vám potřebují strhnout, pokud zrovna nemáte dostatek prostředků na své kartě – je ale nutné projít daným rámem a podívat se na displej, který je až na jeho konci.
Pevné nervy
Pokud byste někdy chtěli nějak definovat Japonce a jejich povahu či zvyky, můžete bez problémů v různorodém výčtu použít v Česku tradiční za „totáče“ proslavené sousloví frontoví bojovníci. Fronty na cokoliv jsou tam normou, nicméně – vyjma těch na letišti, v nichž se nacházejí vykulení turisté prožívající svůj první střet s velmi špatně anglicky hovořícím Japoncem za přepážkou – odsýpají celkem svižně. Nenechte se odradit zástupem deseti, ale klidně i dvaceti čekajících lidí před restaurací/kioskem/záchodkem – do pár minut bude vše vyřešeno.
Nenechte se také vylekat „intenzitou“ japonské veřejné dopravy. Obzvláště na přestupech je hlučná – ne že by místní natolik křičeli a podobně, ale dav velmi často usměrňují pracovníci přepravce s nejrůznějšími ampliony, megafony a improvizovanými tlampači. Křičí a gestikulují, abyste přidali do kroku, abyste nevybočovali ze svého pruhu, abyste šli dál a využili eskalátor/výstup, který je o kus dál a není u něj takový dav. Křičí na vás přitom japonsky, ale také anglicky, nicméně je to vlastně jedno, protože japonská výslovnost anglických výrazů je jednak na velmi špatné úrovni, jednak při tom mají roušku, takže i kdyby na vás náhodou hulákali s Oxford english, vše stejně zkomolí látka přes ústa.
Na boje ve frontě se nicméně připravte u areálu výstaviště. Pokud se vám náhodou v aplikaci EXPO 2025 nepodaří udělat rezervaci časového slotu (hejt o tom níže), počítejte s tím, že celkem dost času strávíte ve frontě, zpravidla půlhodinové. Výjimkou jsou ale dopolední hodiny – i zde platí, že ranní ptáče, dál doskáče, a kdo přijde do areálu výstaviště mezi osmou a devátou ranní, proklouzne takřka bez čekání kamkoliv.
Festivalová aplikace
Pro digitálně naladěné návštěvníky japonští organizátoři připravili aplikaci EXPO 2025 Visitors – lze se do ní pomocí návštěvnického ID, které jste dostali při rezervaci vstupenky, přihlásit a využívat určité výhody. Třeba digitální mapa areálu přijde vhod. Ve zbytku funkčností je nicméně aplikace v podstatě k ničemu a spíše k vzteku. Pro zisk veškerých dodatečných informací totiž odkazuje na web, v sobě tedy nemá skoro nic.
Pro Evropana je sice na první pohled zdánlivě přehledná, avšak nelogicky postavená, přeplněná chaotickým vysvětlováním a hesly, která namísto na řešení hledaného problému odkazují na další možné existující problémy, případně na web, kde je potřeba se stále dokola přihlašovat velmi dlouhým „visitor ID“. Pořadatelé aplikaci velmi pokazili a bohužel tím návštěvníkům rovněž omezili vstup do řady pavilonů – právě a pouze přes aplikaci totiž některé pavilony umožňují rezervaci časových slotů pro návštěvu. A existují i pavilony, do nichž se bez registrace a rezervace návštěvník nedostane – třeba do japonského či čínského pavilonu. Nemáte-li tedy řádně propojeno návštěvnické ID v aplikaci a nepodaří-li se vám pochopit, jak vlastně funguje rezervace časových slotů (což se mi, bohužel, přihodilo), máte smůlu a určité pavilony neuvidíte, do jiných se dostanete jen po vystání solidní fronty.
Větrovka/pláštěnka
Areál EXPO 2025 je v Ósace na uměle vybudovaném ostrově u moře. I kvůli tomu je tam velmi – a hlavně rychle – proměnlivé počasí. V jednu chvíli vás překvapí přívaly deště, posléze člověka ve frontě usmaží ostré slunce. Nejpraktičtější kus oblečení, který jsem za těch pár dní pobíhání areálem ocenil, byla vedle kšiltovky také jednoduchá a lehká větrovka, kterou si obvykle beru na kolo. Od místních si lze též koupit festivalové pláštěnky – doporučuji ty z „těžkého“ plastu, který na člověku tak snadno nevlaje. Deštník si stoprocentně raději schovejte do centra města.
Lahev na vodu
Japonsko je zemí, kde na každém rohu narazíte na automaty s pitím. Od obyčejné vody přes tradiční slazené limonády po místní oblíbené silné čaje. Ceny se pohybují od sto jenů za půllitrovku vody, nicméně v areálu EXPO lze být o vodě zcela bez nákladů – pořadatelé se totiž Japoncům, kteří tvoří 80 až 90 procent návštěvníků, snaží ukázat trend známý třeba z New Yorku – v areálu jsou fontánky pro doplňování vody do vlastních lahví. Zdarma. Létáte-li tak se svojí vlastní lahví, určitě si ji s sebou vezměte i na EXPO.
