Finančního arbitra teď můžete poslat i na pojišťovnu nebo poradce. Bude mít čas?

Poradci budou za svá doporučení odpovědní, ilustrační foto

Poradci budou za svá doporučení odpovědní, ilustrační foto Zdroj: wikimedia.org

Finanční arbitr je tu proto, aby řešil spory spotřebitelů a finančních institucí. Počet institucí, proti kterým se u něj můžete dovolávat svého práva, se nedávno razantně rozšířil: arbitr může nově řešit vaše spory s pojišťovnami, finančními poradci a zprostředkovateli nebo směnárnami. Nebude toho na něj moc?

Finanční arbitr existuje v Česku od roku 2003. Přesto je možné, že jste o něm doposud neslyšeli. Jeho úřad není nijak veliký a sám na tom, aby vešel v obecnou známost, nikdy zvlášť nepracoval. Stávající finanční arbitryně Monika Nedelková – ve funkci je dva roky – dokonce působí dojmem, že by snad nejraději někde pod rukou zakoupila čapku neviditelnosti nebo jinou pohádkovou rekvizitu týchž magických možností. Je ovšem fakt, že propagaci svých úspěchů a svého poslání tento úřad v popisu práce nemá. A co v něm má?

Jak se píše na webových stránkách úřadu, jeho úkolem je zajišťovat „rychlé, bezplatné a efektivní vyřizování sporů mezi občany a vybranými finančními institucemi“. Od listopadu je těch vybraných finančních institucí o něco víc než dosud. Nově si finanční arbitr může posvítit také na spory mezi spotřebiteli a finančními institucemi, které se týkají oblastí směnárenství, životního pojištění a kolektivního investování.

Odborníci se ovšem obávají, že po tomto rozšíření pravomocí, instituce nebude svou práci stíhat. Nejsou ostatně nijak výjimečné hlasy, že ji uspokojivě nestíhá už dnes. A to si ještě představme, že by se něco stalo a úřad vyslyšel volání po lepší propagaci a komunikaci s veřejností. „Když už se někdo na arbitra obrátí, instituce funguje dobře. Problém ale je, že o arbitrovi stále nemá většina klientů ani ponětí a úřad arbitra je ve vlastní propagaci velmi pasivní.

Chybí také pravidla, která by ukládala finančním institucím informovat nespokojené klienty o tom, že se mohou na arbitra obrátit. Taková informační povinnost je přitom v řadě zemí obvyklá, tady ale jako by arbitrovi vyhovovalo, že se o něm příliš neví. Zejména pro oběti úvěrových žraloků je to ale velká škoda a selhání,“ myslí si ekonom Tomáš Prouza, hlavní expert Světové banky pro ochranu spotřebitele na finančním trhu, finanční vzdělávání a dohled nad prodejem finančních služeb.

Jaké spory může řešit finanční arbitr
mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb – například spor zákazníka s bankou o správnost zaúčtované platby nebo spor zákazníka s bankou při zneužití platební karty
mezi vydavatelem elektronických peněz a držitelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz - například spor držitele předplacené karty jízdného s některými provozovateli veřejné dopravy
mezi věřitelem nebo zprostředkovatelem a spotřebitelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru
mezi investičním fondem, investiční společností nebo zahraniční investiční společností, obchodníkem s cennými papíry nebo investičním zprostředkovatelem a spotřebitelem při kolektivním investování
mezi pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatelem a zájemcem o pojištění, pojistníkem, pojištěným, oprávněnou osobou nebo obmyšleným při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění

Změny pro směnárny, pojišťovny a poradce

Rozšiřování pravomocí finančního arbitra je většinou dílčí součástí větších zákonných změn. Nově se třeba rozhodnutí finančního arbitra můžete dovolávat, budete-li mít spor se směnárnou. Tato změna je součástí novely zákona o směnárenské činnosti, kterou Poslanecké sněmovně předložila ještě vláda premiéra Petra Nečase.

Nová norma výrazně zpřísňuje směnárnám pravidla hry. Od začátku listopadu, kdy je nové znění zákona účinné, musí být například údaje na kurzovním lístku směnárny uvedené srozumitelným a dobře viditelným způsobem. Směnárnám navíc hrozí mnohem přísnější sankce v případě, že klientovi vymění peníze za méně výhodných podmínek, než uvádějí v informacích o kurzech a poplatcích.

Celý článek čtěte na Peníze.cz

Češi si nejčastěji půjčují do třiceti let, hlavně na auto