Nárok na invalidní důchod: Stupně, nemoci a jak je posoudit

Jak získat invalidní důchod? Seznam kroků

Invalidní důchod je jedním ze čtyř druhů důchodů fungujících v českém důchodovém systému (spolu se starobním, sirotčím a vdovským/vdoveckým). Slouží jako finanční podpora pro občany, kterým zdravotní stav dlouhodobě brání v plnohodnotném pracovním uplatnění. V závislosti na stupni invalidity (míře poklesu pracovní schopnosti) se dále dělí na invalidní důchod pro invaliditu 1., 2. a 3. stupně.

Nárok na invalidní důchod

Podmínky nároku na invalidní důchod určuje zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Jednou z klíčových podmínek je zjištění invalidity. Nárok na invalidní důchod hodnotí lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) na základě lékařského nálezu, lékařské zprávy a profesního dotazníku. Lékař neposuzuje pouhou diagnózu, ale také:

• zda je zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý,
• jestli narušil tělesné, smyslové a duševní schopnosti žadatele,
• do jaké míry poklesla jeho pracovní schopnost,
• jestli se žadatel může rekvalifikovat a uplatnit v pracovním životě jinak,
• možný vývoj zdravotního stavu a mnohé další faktory.

Kompletní seznam kritérií, na základě kterých lékař vydává posudek o invaliditě, najdete na webových stránkách IPZS.

Pro uznání nároku na invalidní důchod je nutné splnit ještě potřebnou dobu pojištění. Ta se zjišťuje z období před vznikem invalidity a odvíjí se od věku žadatele.

Tabulka potřebné doby pojištění

U osob starších 28 let se potřebná doba pojištění stanovuje z posledních 10 let před vznikem invalidity. Osoby nad 38 let, které tuto podmínku nesplní, získají nárok na invalidní důchod také v případě, pokud prokážou potřebnou dobu pojištění 10 let v posledních 20 letech před vznikem invalidity. Doba pojištění se nezjišťuje v případě, že invalidita vznikla:

• následkem pracovního úrazu,
• následkem nemoci z povolání,
• před 18. rokem věku.

Poslední podmínkou pro nárok na invalidní důchod je, že dotyčný nedosáhl 65 let nebo důchodového věku (je-li vyšší). Poté má totiž nárok na starobní důchod. U občanů, kteří invalidní důchod již pobírají, je tento důchod po dosažení důchodového věku automaticky převeden na důchod starobní.

Žádost a formuláře

Žádost o invalidní důchod podává sám občan – ideálně po konzultaci se svým ošetřujícím lékařem, který zná jeho nemoci a diagnózy a dokáže tak odhadnout, jestli je nárok adekvátní. Je také možné k tomuto úkonu zmocnit jinou osobu prostřednictvím plné moci (úřední ověření se nevyžaduje). Podání žádosti lze vyřídit u libovolné územní správy sociálního zabezpečení, respektive u jejího kontaktního pracoviště. Příslušná správa sociálního zabezpečení žádost postoupí České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ), která o nároku na invalidní důchod a jeho výši rozhoduje.

O invalidní důchod můžete požádat:

• osobně,
• online přes ePortál ČSSZ (s využitím elektronické identifikace – například datová schránka či bankovní identita).

Sepsání žádosti je časově náročné, před osobní návštěvou úřadu si proto raději rezervujte termín v objednávkovém systému ČSSZ. Uplatnit nárok na invalidní důchod můžete i poštou. Nicméně zaslání formuláře Uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění není řádnou žádostí o důchod a slouží spíše jako zahájení celého procesu. V návaznosti na zaslání formuláře se stejně budete muset dostavit na příslušnou OSSZ. V praxi tedy tento postup není příliš efektivní.

Seznam potřebných dokumentů

K podání žádosti o invalidní důchod budete potřebovat:

• doklad totožnosti,
• doklady o době studia (i v případě, že nebylo dokončeno),
• potvrzení školy o délce studia,
• doklady o době vojenské služby,
• doklady prokazující výchovu dětí nebo péči o děti (rodný list, rozsudek soudu o osvojení či svěření dítěte do péče apod.),
• doklady o dobách pojištění nebo náhradních dobách, které nejsou uvedené v informativním osobním listu důchodového pojištění (například doba evidence u úřadu práce),
• potvrzení zaměstnavatele o výši vyplacených náhrad (u žadatelů, kteří pobírali náhrady za ztrátu na výdělku po pracovním úrazu či nemoci z povolání),
• vyplněný formulář pro výplatu invalidního důchodu na bankovní účet.

Další informace k seznamu potřebných dokumentů a tiskopisů najdete na webových stránkách ČSSZ.

Zákonné lhůty pro vyřízení žádosti

Podáním žádosti začíná proces posuzování invalidity. Ošetřující lékař během něj zpracovává a vydává podklady o zdravotním stavu občana pro potřeby ÚSSZ. Samotné posouzení provádí pouze posudkový lékař IPSZ. Posudek o invaliditě je poté spolu s žádostí postoupen na ústředí ČSSZ, kde dojde k rozhodnutí o nároku na invalidní důchod. Do 7 dnů od jeho vypracování obdrží posudek také žadatel. Jedná se ale pouze o jeden z podkladů pro rozhodnutí – uznaná invalidita automaticky nevytváří nárok na invalidní důchod.

Zákonná lhůta pro vyřízení žádosti činí 90 dnů. Délka celého procesu se odvíjí od toho, zda má ČSSZ k dispozici všechny potřebné podklady a také na součinnosti ošetřujícího lékaře i žadatele. Rozhodnutí o přiznání či zamítnutí invalidního důchodu zasílá ČSSZ poštou.

Seznam všech hlavních kroků se dá shrnout do následujících bodů:

1. Konzultace s ošetřujícím lékařem
2. Podání žádosti o invalidní důchod u územní správy sociálního zabezpečení (osobně/online)
3. Posouzení nároku ze strany ČSSZ
4. Vydání rozhodnutí

Kolik je invalidní důchod?

Invalidní důchod se skládá ze dvou složek:

• základní výměry,
• procentní výměry.

Základní výměra je u všech invalidních důchodů stejná. Je stanovena jako 10 % průměrné mzdy. V roce 2025 tedy činí 4 660 Kč měsíčně. Procentní výměra je individuální a odvíjí se od délky doby pojištění, příjmů před vznikem invalidity a stupně invalidity. Počítá se z výpočtového základu, který zohledňuje vaše příjmy v tzv. rozhodném období (začíná rokem, který je bezprostředně po roce, v němž jste završili 18 let a končí rokem, který předchází roku podání žádosti o důchod). Z těchto příjmů se vypočítá váš osobní vyměřovací základ, který je následně redukován podle stanovených hranic. Výsledný výpočtový základ se využívá k určení procentní výměry invalidního důchodu podle stupně invalidity.

Tabulka výpočtu procentní výměry

Zdroj: ČSSZ, Důchodová statistika

Součtem základní a procentní výměry získáte výslednou částku invalidního důchodu. Přesná kalkulace je poměrně komplikovaná a ČSSZ ji provádí pouze v souvislosti s řízením o nároku na důchod. Výpočet měsíční dávky ale provedete v naší online kalkulačce.

Tabulka výše průměrných invalidních důchodů v ČR

Plný vs. částečný invalidní důchod

V minulosti zákon rozlišoval plný a částečný invalidní důchod. Tyto termíny se sice v běžné řeči používají i nadále, ale oficiálně již neexistují. Od roku 2010 byl plný a částečný invalidní důchod nahrazen systémem rozlišujícím tři stupně invalidity.

Současná legislativa stanovuje invalidní důchod:

• 1. stupně invalidity,
• 2. stupně invalidity,
• 3. stupně invalidity.

Dříve existující plný invalidní důchod odpovídá 3. stupni invalidity. Částečný invalidní důchod se přeměnil na 1. a 2. stupeň invalidity.

Starý systém s plným a částečným invalidním důchodem byl příliš zjednodušený. Do částečné invalidity spadali lidé s mírnější diagnózou i osoby, které byly omezené mnohem více. V praxi ale obě skupiny měly nárok na stejný důchod. Aktuální systém je v tomto ohledu spravedlivější a spolu s dalšími opatřeními motivuje osoby s méně závažnými diagnózami alespoň k částečnému pracovnímu uplatnění.

Invalidní důchod: Stupně, nemoci a diagnózy

Invaliditu definuje IPZS jako snížení schopnosti vydělávat si prací o 35 % a více z důvodu vážného onemocnění nebo následků úrazu. Zdravotní stav neumožňuje dotyčnému pracovat v současné práci, pro kterou má vzdělání, kvalifikaci, znalosti a získané zkušenosti, případně již nedokáže pracovat v takovém rozsahu a intenzitě jako před úrazem či onemocněním. Tento stav zároveň trvá nebo pravděpodobně bude trvat déle než 1 rok.

Zmíněné 3 stupně invalidity vyjadřují míru poklesu pracovní schopnosti – jak je znázorněno v následující tabulce.

Tabulka: Stupně invalidity

1. stupeň: Nemoci a diagnózy

• Pokles pracovní schopnosti o 35–49 %

Nejčastěji vyplácený invalidní důchod v České republice. Podle Statistické ročenky z oblasti důchodového pojištění za rok 2024 bylo v loňském roce vypláceno celkem 180 812 invalidních důchodů 1. stupně. Větší část příjemců, zhruba 56,6 %, představovaly ženy. 1. stupeň invalidního důchodu je zpravidla určen pro osoby, kterým zdravotní stav sice brání v plnohodnotném pracovním uplatnění, ale stále jim umožňuje vykonávat nějakou formu práce – byť s omezením.

ČSSZ ve statistikách využívá mezinárodní klasifikaci nemocí, kterou stanovila Světová zdravotnická organizace (WHO). Jak vypadají nejčastější nemoci a další diagnózy u 1. stupně invalidity?

• Nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně (M00–M99) – například infekční artropatie, artrózy, dorzopatie, onemocnění svalů, osteopatie či chondropatie
• Poruchy duševní a poruchy chování (F00–F99) – například schizofrenie, afektivní poruchy, poruchy osobnosti, mentální retardace, poruchy psychického vývoje nebo neurotické‚ stresové a somatoformní poruchy
• Novotvary (C00–D48) – zhoubné novotvary (trávicího ústrojí, dýchací soustavy, prsu, močového ústrojí, melanom), nezhoubné novotvary, novotvary in situ
• Nemoci nervové soustavy (G00–G99) – zánětlivé nemoci centrální nervové soustavy, mozková obrna, polyneuropatie a jiné nemoci periferní nervové soustavy, nemoci myoneurálního spojení a svalů
• Nemoci oběhové soustavy (I00–I99): hypertenzní nemoci, ischemické nemoci srdeční, cévní nemoci mozku, nemoci tepen‚ tepének a vlásečnic

Tabulka nejčastějších nemocí a dalších diagnóz: 1. stupeň invalidity

Zdroj: ČSSZ, Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2024

2. stupeň: Nemoci a diagnózy

• Pokles pracovní schopnosti o 50–69 %

Podle statistik nejméně rozšířený stupeň – invalidní důchod pro 2. stupeň invalidity pobíralo k 31. 12. 2024 necelých 80 tisíc osob. Větší část příjemců opět tvořily ženy, i když v menší míře než u 1. stupně (cca 52 %). První pětice nejčastějších nemocí a diagnóz vypadá stejně jako u 1. stupně invalidity, pouze v mírně pozměněném pořadí – nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně, poruchy duševní a poruchy chování, nemoci oběhové soustavy, nemoci nervové soustavy a novotvary. Dále u 2. stupně invalidity často narazíte na:

• Poranění‚ otravy a některé jiné následky vnějších příčin (S00–T98) – poranění hlavy, krku, hrudníku a dalších částí těla, popáleniny a poleptání, omrzliny nebo otrava léky‚ léčivy‚ návykovými a biologickými látkami
• Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek (E00–E90) – poruchy štítné žlázy, cukrovka, jiné poruchy regulace glukózy a vnitřní sekrece slinivky břišní, poruchy jiných žláz s vnitřní sekrecí, podvýživa
• Nemoci trávicí soustavy (K00–K93) – nemoci jícnu‚ žaludku a dvanáctníku, nemoci jater, nemoci apendixu, neinfekční zánět tenkého a tlustého střeva (enteritida a kolitida), kýly

Tabulka nejčastějších nemocí a dalších diagnóz: 2. stupeň invalidity

Zdroj: ČSSZ, Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2024

3. stupeň: Nemoci a diagnózy

• Pokles pracovní schopnosti o 70 % a více

Stav, který byl dříve označován jako plná invalidita. Podle dnešního rozdělení jde o 3. stupeň invalidity. Pokles pracovní schopnosti je v této fázi nejvyšší, nejméně o 70 %. K závěru loňského roku bylo v ČR vypláceno téměř 155 tisíc invalidních důchodů 3. stupně, přičemž větší díl připadl mužům (cca 53,6 %).

Seznam nejrozšířenějších diagnóz se oproti předchozím dvěma stupňům příliš neliší. Největší část však tentokrát tvoří poruchy duševní a poruchy chování (téměř 40 % případů). Následují nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně nebo nemoci nervové soustavy. Kromě diagnóz uvedených v prvních dvou stupních invalidity se ve statistikách 3. stupně objevují také následující obtíže.

• Nemoci oka a očních adnex (H00–H59) – onemocnění spojivky, onemocnění čočky, glaukom, nemoci sklivce a očního bulbu, nemoci očního víčka‚ slzného ústrojí a očnice, poruchy vidění a slepota
• Vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality (Q00–Q99) – vrozené vady nervové soustavy, vrozené vady oběhové soustavy, rozštěp rtu a rozštěp patra, vrozené vady dýchací soustavy či vrozené vady a deformace svalové a kosterní soustavy
• Nemoci dýchací soustavy (J00–J99) – chronické nemoci dolní části dýchacího ústrojí, nemoci plic způsobené zevními činiteli, hnisavé a nekrotické stavy dolní části dýchacího ústrojí, jiné nemoci pohrudnice, jiné nemoci dýchací soustavy postihující hlavně intersticium

Tabulka nejčastějších nemocí a dalších diagnóz: 3. stupeň invalidity

Zdroj: ČSSZ, Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2024

Tabulka: Invalidní důchod – stupně přehledně