V Česku se za tuto operaci podle zdrojů deníku E15 běžně účtuje i několik procent (v Německu v průměru 1,8, v Polsku 1,6, ve Francii 0,5 procenta). Vydavatelé karet tak mohou přijít o zdroj příjmů. Experti i zahraniční zkušenosti potvrzují, že příjmový výpadek nakonec zaplatí kartami platící spotřebitelé.
„Dopady na spotřebitele mohou být v rozporu s primárním úmyslem jej co nejvíce chránit,“ uvádí Jan Matoušek z České bankovní asociace. „Jde o projev sociálního inženýrství,“ přisazuje Libor Dupal ze Sdružení českých spotřebitelů. Na zdejším trhu působí pět bank nabízejících obchodníkům zúčtování karetních transakcí. Některé banky ztratí motivaci tyto služby nabízet, anebo v duchu praxe českého bankovnictví budou hledat zdroje jinde: třeba navýšením jiných poplatků. „Existuje reálné riziko, že výpadek příjmů bank z poplatků padne nakonec na bedra spotřebitelů,“ uvádí Dupal.
Na změně mohou vydělat jen obchodníci. „Jde o populistický krok Evropské komise zdánlivě bránící spotřebitele. Je paradoxní, že taková iniciativa nevzešla od obchodníků, kteří by si tím přilepšili, ale od úředníků,“ uvádí Roman Kotlán ze Sdružení pro bankovní karty.
Odstrašujícím příkladem je Španělsko. Madrid v letech 2006 až 2010 snížil sazbu z 1,54 na 0,64 procenta. „Vydavatelé karet přišli na tržbách o 3,3 miliardy eur, náklady obchodníků klesly na polovinu a držitelům karet o polovinu vzrostly poplatky,“ uvádí Gustavo Clavero, autor studie o dopadech regulace mezibankovního poplatku.
