Futuristický vůz ze sedmdesátých let uhranul tvary i volantem
Lancia Stratos. Legenda automobilových soutěží. Před čtyřiceti lety debutoval koncept Lancie, který používal její techniku. Futuristické vozidlo s exstravagantním volantem z díly Marcella Gandiniho si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Sedmdesátá léta minulého věku byla ovlivněna celosvětovým ropným šokem, který vyvolal hlavně za mořem přísné emisní regule a italské výrobce sportovních aut tento fakt těžce zasáhl. Do toho se přidaly bezpečnostní předpisy. Výjimku představovala kupříkladu Lancia Stratos, která se stala soutěžní legendou a doslova kultem. Jde vlastně o první auto, které bylo účelově postaveno proto, aby vyhrávalo rallye.
Předtím se vždy jednalo o více či méně upravené sériové vozy. Při pohledu na poněkud bizarní klínovitý koncept Sibilo by ale těžko někdo odhadoval, že sdílí tutéž techniku. Vypadal opravdu futuristicky, leč bylo tomu tak, uspořádání mechanických součástí zůstalo stejné.
Pro přestavbu byl použit podvozek číslo S 12201, nezávislé závěsy ani čtveřice kotoučových brzd se nezměnily, jen rozvor byl natažen o 100 mm na 2280 mm. Před zadní nápravou se tedy ukrýval vidlicový šestiválec Ferrari Dino, který z objemu 2418 cm3 nabízel 140 kW (190 k) ve vysokých 7000 otáčkách. O palivo se starala trojice karburátorů Weber 40 IDF.
Studio Bertone, které koncept vytvořilo a představilo na svém stánku na autosalonu v Turíně v dubnu 1978, nepovažovalo za nutné použít vyladěný soutěžní, případně závodní agregát, stačil ten sériový.
Včetně pětistupňové manuální převodovky, která měla na povel přenos točivého momentu o maximální hodnotě 226 N.m/4000 min-1 dozadu. Při premiéře nesměla chybět půvabná modelka oděná do hávu velké kočkovité šelmy. Publikum zůstalo ohromeno nejen její krásou.
Za tvůrce tvarů je označován tehdejší (a dlouholetý) šéfdesignér Marcello Gandini. Ten popustil uzdu své fantazii a kreativitě a na rozdíl od archetypů minimalistického klínu - Lamborghini Countach a soutěžního Stratosu - vytvořil opravdové ufo.
Hodně experimentoval už u předchozího Navaja se „střevy“ Alfy Romeo (1976), to evokovalo brutalistický bungalov na kolech, nebo vozidlo ze sovětského sci-fi filmu. Rozvíjel i své stejně staré Lamborghini Bravo.
V případě Sibila však Ganidimu šlo nejen o stylistické extrémy, ale hlavně o demonstraci techniky budoucnosti.
Dvoumístné kupé zaujalo ostře řezanými, přesto aerodynamickými linkami včetně částečně překrytých zadních kol, ale rovněž interiérem. Mohutný volant totiž připomínal klasiku pouze tím, že zůstal kulatý.
Jeho anatomické a ergonomické tvary odpovídaly přirozenému uchopení do rukou a zajišťovaly rovnoměrný a uvolněný kontakt s dlaněmi.
