Výrobce pneumatik Michelin testoval v sedmdesátých letech své výrobky svérázným způsobem. Zvláštně vypadající testovací vůz dostal jméno Michelin PLR a vycházel ze známého Citroënu DS.
Pneumatika se nejlépe zkouší v běžném provozu, čehož si byli u Michelinu moc dobře vědomi. Vysokou rychlost navíc lze otestovat pouze na polygonu. A taková zábava může skončit i prasknutím obutí, což má neblahé následky nejen na vozidlo samotné, ale hlavně na osobu uvnitř. Proto v roce 1972 francouzský gigant stvořil... zkrátka monstrum. Vývoj trval celé dva roky. Za základ zvolil Citroën DS v praktičtější verzi, tedy kombi.
Tuhle naprosto šílenou kreaci pojmenoval „Poids Lourd Rapide“, prostě a jednoduše rychlý náklaďák. Zkratka PLR se používá běžně. Náklad ovšem nevozil, ale zrovna tolik vážil. Celých 9150 kg! Michelin byl v té době ještě majoritním akcionářem Citroënu, takže se volba zdála logická. Francouzi vozu vyvedenému v oranžové barvě se žlutou kapotou a černou střechou přezdívali „le mille-pates“. Tak se v tomto půvabném melodickém jazyce říká stonožce. Sto kol ovšem neměl. Stačilo jich deset na pěti nápravách, dvou vpředu a tří vzadu. Zadní osy mimochodem darovaly Peugeot 504. Na začátku byl speciál bílý, k přelakování došlo až později.
Tedy... měl jich vlastně jedenáct, to poslední liché bylo umístěno před zadními nápravami za kabinou centrálně na otočném rameni. Právě sem bylo možné nasadit i větší gumu s ráfkem určenou pro náklaďáky a autobusy.
Ovládala ji hydraulika, která mohla nastavit potřebné polohy, při testech se většinou jezdilo s odejmutým bočním panelem. Standardní kola darovala dodávka typu H. Pro lepší obratnost se obě přední nápravy natáčely. Každému dojde, že čtyřválce 1,91-2,35 l, které se do „bohyně“ dodávaly, stačit na rozpohybování takového stroje nemohly. Místo nich se v zádi usídlily dva vyladěné vidlicové osmiválce Chevrolet „small-block“ 5,74 l z Corvette. Jeden poháněl trojici náprav, druhý právě ono středně namontované kolo se zkušební pneumatikou, pracovaly tedy nezávisle na sobě. Dohromady měly 400 koní, správně 294 kW.
Spojení vozu s dvojitým šípem a amerických pohonných jednotek je velmi zvláštní, nicméně země galského kohouta vhodné agregáty nabídnout nedokázala.
Zadní boční okna byla odstraněna, místo nich se usídlily chladicí mřížky a větrací otvory, dvojici motorů (některé prameny uvádějí dokonce „big-blocky“ 7,44 l s celkovým výkonem 313 kW, tedy 425 k, jinde se lze dočíst až o 700 koních) se permanentní přísun čerstvého vzduchu náramně hodil, i když je samozřejmě chladila kapalina. Sílu přenášela samočinná převodovka s klasickým měničem momentu přes hydraulickou spojku.
Celý článek si můžete přečíst na webu auto.cz >>>
