„Když se podíváte na menu restaurací ve Špindlu, zjistíte, že jsou další střediska i v Česku, která jsou dražší a to platí i pro ceny ubytování,“ hájí svoje město před častou kritikou starosta Martin Jandura. V čem se Špindlerův Mlýn opravdu vymyká, jsou ceny místních pozemků a tlak developerů na další zástavbu. Nejznámější české horské středisko přitom získává peníze z daní jen na něco málo přes tisícovku svých trvalých obyvatel. Současné vedení radnice proto hledá nové cesty, jak přinést do rozpočtu další peníze a zároveň městu neublížit. „Pokud si investor zažádá o změnu územního plánu a není to v rozporu s rozvojem města, platí za metr čtvereční městu poplatek,“ popisuje Jandura, jehož rodina v Krkonoších žije už od války.
Starostou Špindlerova Mlýna jste rok a půl a je to vaše první volební období v této funkci. Vnímáte město jinak, než když jste byl místní podnikatel?
Pocházím odsud a vždycky jsem chtěl, aby byl Špindlerův Mlýn nejlepší středisko. Nejen v Česku, ale aby mohl konkurovat i v regionu. A taky jsem už delší dobu uvažoval o tom, jak toto město zlepšit, zkusit ho udělat přátelštější pro turisty, místní i pro přírodu. Nemyslím si, že bych ho teď vnímal diametrálně odlišně. Samozřejmě člověk občas trpí provozní slepotou, ale o to spíš přijímám kritiku od ostatních, že někde něco nefunguje nebo by šlo zlepšit.
Lidé, kteří v tomto městě žijí nebo do něj pravidelně jezdí, hlavně podnikatelé, mají spoustu nápadů a názorů na to, jak by měl Špindlerův Mlýn fungovat, jak ho vylepšit. Ale povolovací procesy, partikulární zájmy jednotlivých hráčů i názory místních obyvatel mohou vaše snahy a energii trochu zpomalit. Nedostal jste se zatím do této fáze?
Věděl jsem, že to nebude jednoduché. Špindl je atraktivní adresa a věci, které zmiňujete, k takovým adresám patří. Navíc jsem byl předtím osm let v zastupitelstvu, takže jsem město měl relativně načtené. Oproti byznysu je regionální politika samozřejmě odlišná. Všechno trvá na můj vkus neskutečně dlouho. Ale za to nemůže naše radnice. Jsou to prostě procesy. Je to někdy frustrující, ale musíme se držet legislativy.
Na to, že má Špindlerův Mlýn tisíc obyvatel, je tu velký tlak na investice.
Je to vesnice, co si budeme povídat. Ale skutečnost je taková, že v sezoně obsluhujeme až 20 tisíc lidí. Máme 70 kilometrů komunikací, což bych řekl, že je nejvíc v Česku na počet obyvatel. Máme 23 mostů, odpadu produkujeme jako okresní město. Ale narážíme na rozpočtové určení daní, podporu dostáváme jen na těch tisíc lidí. Někteří tvrdí, že je Špindl takzvaně ve vatě, ale tak to vůbec není. Teď chceme postavit úpravnu a čistírnu odpadních vod, protože jedeme za hranou kapacity. Ale máme problém sehnat finance.
Nemohli byste víc využívat dotace?
Snažíme se je sehnat, ale sáhneme si bohužel opět na limit tisíc obyvatel, nikoliv na 20 tisíc, jak bychom potřebovali. Byly dotační tituly, kterých město v minulosti nevyužilo, a teď je situace obtížnější. I tak ale musíme šlápnout na plyn a pokračovat v přípravě projektů. Věřím, že cestu k penězům najdeme, protože z vlastních zdrojů to bude velice obtížné.
Jste přibližně v půlce svého mandátu. S čím jste přišel a co se dosud podařilo realizovat?
Plánů a myšlenek má každý plnou hlavu, ale pak přijde náraz do zdi a setkání s realitou rozpočtu. Loni jsme zrekonstruovali úpravnu vody za 11 milionů korun, letos nás čeká podobná investice do druhé komory. Kompletní rekonstrukci potřebuje také slavný bílý most v centru města. A také přemýšlíme o výstavbě nového náměstí ve spolupráci se soukromým investorem. Právě probíhají pracovní schůzky zastupitelů o tom, jak má budoucí centrum vypadat. Bude třeba vysoutěžit projekt na základě mezinárodní studie a také získat vyjádření místních obyvatel.
Z čeho chcete vaše investice financovat?
Nové vedení radnice najelo na takzvané kontribuční smlouvy a smlouvy o spolupráci se stavebníkem. Pokud si investor zažádá o změnu územního plánu a není to v rozporu s rozvojem města, platí za metr čtvereční městu poplatek. Ten jde právě na rozvoj infrastruktury města a investice typu čistička odpadních vod. Ale standard byl bohužel ten, že někteří podnikatelé městu tvrdili, že stavějí hotel a že budou kolaudovat hotel, a pak najednou zjistíte, že tam stavějí hotel apartmánového typu. Tyto situace se bohužel stále tu a tam dějí a my nemůžeme dělat nic jiného než koukat, jak nám situace ujíždí pod rukama. Současný zákon dovoluje rozdělení hotelu na bytové jednotky. Vy si koupíte byt a řeknete, že v tom apartmánu provozujete hotel. Nový stavební zákon je bohužel brutálně děravý, ale s tím momentálně nic neuděláme. Město tím navíc přichází o poplatky z lůžka.
Jak situaci řešíte?
Snažíme se to řešit tak, že jim hrozíme pokutou, pokud se k takovým praktikám uchýlí. Cílem ale je se s investorem dohodnout. Je to naše jediná cesta, jak vyjít vstříc investorovi a zároveň dostat peníze do městské kasy. Tím ale neříkám, že masovou výstavbu apartmánů podporujeme. Naopak.
Historicky tu vznikla spousta staveb pololegálně a nelegálně. Daří se vám dnes naladit vztah s investory tak, že se vás nesnaží podvést?
Mojí výhodou je, že jsem „kovanej místňák“. Děda byl tady za války, moje mamka tu s tátou vyrůstali. Takže to tu znám a umím se dohodnout. Hodně investorů znám osobně ještě z doby, než jsem se stal starostou. Neříkám, že je komunikace vždycky snadná. Narážíme na dost problémů, protože, jak jste uvedl, každý tu hájí vlastní zájmy. Investor chce co největší kapacity, my chceme to nejlepší pro město. O tom je ta celá debata.
