Země Evropské unie tento týden po vleklém vyjednávání dospěly ke shodě na nových pravidlech, která mají omezit švarcsystém využívaný rozvážkovými online platformami, jako jsou Uber, Deliveroo, Bolt či Wolt. Kurýři pracující pro tyto firmy by tak mohli získat postavení zaměstnanců. Platformy však návrh kritizují s tím, že připraví pracovníky o flexibilitu a povede k jejich masovému odchodu z odvětví, a tím pádem i k horší dostupnosti služeb. Podle tuzemských odborníků je také nejasné, jak by se měla nová pravidla v Česku vymáhat.
Pro rozvážkové online společnosti v EU podle Evropské komise pracuje kolem 28 milionů lidí s tím, že do tří let jich může být přes čtyřicet milionů. Nová podoba směrnice například určuje, že platforma bude považována za zaměstnavatele, pokud splní alespoň tři ze sedmi kritérií: dohled nad výkonem pracovníků elektronickými prostředky, omezení jejich možnosti zvolit si samostatně pracovní dobu a konkrétní pracovní úkol, bránění v práci pro třetí stranu, stanovení horní hranice mzdy, určování pravidel týkajících se vzhledu či chování a omezení možnosti využívat subdodavatele nebo náhradníky.
„Zakázková ekonomika přinesla do našich životů mnoho výhod, nesmí se tak ovšem dít na úkor práv pracovníků,“ prohlásila švédská ministryně pro genderovou rovnoprávnost Paulina Brandbergová, která jako představitelka předsednické země EU moderovala unijní diskuzi na toto téma.
Šéfům rozvážkových firem se však návrh nezamlouvá. Nejčastěji argumentují tím, že pro drtivou většinu kurýrů není tato práce hlavním zdrojem obživy a v zaměstnaneckém poměru být nechtějí.
„Směrnice regulující práci na digitálních platformách je vedena dobrými úmysly, ale je zřejmé, že už nejde o zlepšení pracovních podmínek kurýrů. Místo toho, aby poskytla právní jistotu a povinnou ochranu skutečně samostatně výdělečně činným osobám, postoje Rady EU i europarlamentu by pravděpodobně připravily o práci statisíce lidí a nepatrnou menšinu by natlačily do pracovních smluv, o které nestojí,“ říká viceprezidentka Uberu pro mobilitu v regionu Evropy, Afriky a Středního východu Anabel Diaz Calderonová.
„Nedávno zveřejněné stanovisko Rady EU počítá s tím, že při splnění určitých kritérií bude mít partnerský řidič či kurýr stejně jako zaměstnanec nárok na minimální mzdu, kolektivní vyjednávání pracovní doby, nemocenskou nebo na placené volno. To vše zní na první poslech dobře, zároveň to ale popírá základní myšlenku, proč digitální platformy vznikly. Chtěly lidem usnadnit přístup k výdělku a zjednodušit komunikaci mezi zákazníkem a poskytovatelem služby,“ přidává se country manažer Bolt Foodu pro Českou republiku Marek Maxa.
„V závislosti na tom, jakou konkrétní podobu legislativa nabude, může být flexibilita při využití platforem tak výrazně omezena, že razantně klesne počet lidí, kteří si tak budou či mohou vydělávat. Negativní dopad to bude mít i na koncové zákazníky, kteří pocítí pokles kvality služeb, zvýšení cen, či dokonce ukončení těchto služeb v jejich regionu nebo zemi,“ varuje Maxa.
Podle ředitele Woltu pro vztahy s vládami ve střední a východní Evropě Laurina Sepoetra je směrnice potřebná pro stanovení jasných pravidel pro platformovou práci a férovou konkurenci. Avšak nezohledňuje skutečnost, že všechny platformy na trhu nevyužívají stejný byznys model.
„Kritéria, jako je třeba nastavení horního limitu pro výši výdělku, jsou navržená pro případy, kdy platforma funguje jako prostředník a kurýr je placený zákazníkem. To ale není náš případ. Wolt si kurýry vždy platí sám na základě uzavřených B2B kontraktů. Zároveň pracovníkům nebráníme, aby rozváželi pro konkurenční firmy, klidně i v ten samý čas. Současná podoba návrhu mezi těmito dvěma byznys modely nijak nerozlišuje,“ uvádí Sepoetro.
„Uvítali bychom také, kdyby text více hovořil o tom, jak zlepšit pracovní podmínky samostatně výdělečných osob a jejich sociální ochranu, což zatím v návrhu příliš vidět není. Rádi na tom budeme se zákonodárci spolupracovat,“ dodává.
Z interních průzkumů Woltu podle Sepoetra navíc vyplynulo, že řada kurýrů o chystané změně pravidel ani neví. Až 88 procent z nich si pak nemyslí, že by měl zákon někoho nutit k tomu, aby se stal zaměstnancem.
„Doufáme, že se všechny tyto otázky podaří vyřešit během dalších jednání a že orgány Evropské unie budou usilovat o takové řešení, které postaví do popředí jak právní jistotu, tak svobodnou volbu,“ souhlasí též výkonný ředitel společnosti Foodora (dříve Dáme jídlo) Adam Kolesa.
Opačně na věc pohlížejí evropští odboráři, kteří po Unii požadují, aby pravidla ještě zpřísnila. Za pravdu jim dává výzkumná pracovnice Institutu pro evropskou politiku Europeum Klára Votavová. „Platformy, jako je Uber, mají velký zájem na tom, aby práce poslíčků nebyla překvalifikována na zaměstnání, a tak je třeba ke všem jejich argumentům přistupovat,“ podotýká.
„V českém kontextu je daleko podnětnější podívat se na požadavky kurýrů Woltu, kteří zde stávkovali v únoru. Ty jsou hodně v souladu s částí dotyčné evropské směrnice, jež se týká algoritmického managementu – chtějí třeba transparentní podmínky odměňování nebo včasné informování o systémových změnách,“ doplňuje.
Podle Votavové je v pořádku, když si pracovníci přejí zůstat flexibilní a pracovat jako OSVČ, platforma by jim pak ovšem neměla předepisovat například povinné nošení uniforem nebo jim určovat maximální výši výdělku. Nedomnívá se ani, že by nová regulace, která je první svého druhu na světě, měla zásadní vliv na evropské hospodářství.
„Větší regulace rozvážkových služeb může určitě znamenat, že svoje jídlo nedostaneme tak rychle nebo levně – měli bychom se ale zároveň jako společnost bavit i o tom, zda nám to náhodou nestojí za to, že poslíčci budou mít důstojné pracovní podmínky a dokážou si našetřit na důchody. Případně o tom, zda musíme v rozvážení jídla záviset na korporacích ze Silicon Valley, které jsou samy o sobě ztrátové a přežívají jenom díky investicím spekulantů za podmínek, za jakých by lokální rozvážková služba finanční prostředky rozhodně nedostala,“ tvrdí Votavová.
Kurýři většinou pracují jako samostatně výdělečné osoby, takže za ně provozovatelé platforem nemusejí odvádět zdravotní a sociální pojištění nebo jim vyplácet státem garantovanou minimální mzdu. Právě to se snaží změnit směrnice, kterou už na konci roku 2021 navrhla Evropská komise a jež by pomohla kurýrům k získání základních zaměstnaneckých práv.
Unijní státy se však na její podobě kvůli rozdílnému přístupu pravicových a levicových vlád nemohly dlouho dohodnout. Průlom nastal teprve tento týden, kdy kompromisní návrh odsouhlasili evropští ministři práce a sociálních věcí.
Členské země nyní začnou o finální podobě pravidel vyjednávat s Evropským parlamentem. Definitivně by mohla být schválena v příštím roce. Státy následně dostanou dvouletou lhůtu, aby ji zapracovaly do svých právních systémů. V Česku by tedy mohla začít platit nejdříve ve druhé polovině roku 2025.
Velkou otázkou nicméně je, jak se budou nová pravidla konkrétně v Česku vymáhat. Švarcsystém totiž funguje i v řadě jiných sektorů. „Dlouhodobě se s tím moc nedělá, což je i problém kapacit inspekce práce,“ konstatuje Votavová.
