Myšlenka chytrých domácností není nijak nová, různé druhy automatizace ve světě existují již dekády. Teprve až rozšíření internetu a cloudových služeb ale umožnilo jejich plné využití. Domácnosti již nepotřebují pokyny uživatelů, ale na základě propracovaných algoritmů vědí, jak se zachovat. Jeden z takových systémů vytváří česká společnost Haidy ve spolupráci s karlínským studiem Qest. „Špatné systémy chytrých domácností mohou klidně snížit hodnotu nemovitosti,“ říká šéf Qest Martin Koperniech.
Jak se změnily chytré domácnosti za poslední roky?
Před 20 lety sice chytré domácnosti existovaly, ale nebyly připojené na internet. Ani před deseti lety nebyly cloudové služby, první teprve vznikaly. Domácnost byla plně autonomní a uzavřená, nedalo se komunikovat napříč domy a byty. To, co se změnilo, je hlavně konektivita, která dává možnosti tvoření projektů, jež směřují k smart city.
Před 20 lety se využívala průmyslová řešení, která byla velmi drahá. Moderní přístup ale sestává hlavně ze softwarové části, která je rozšířitelná. Díky tomu můžeme například využívat kombinaci čidla v domě a GPS přijímače v mobilním telefonu. Data spolu komunikují na cloudu a chování domu se v závislosti na moji polohu může měnit. Základ smart cities je založený na kombinaci cloudu, konektivity a hardwarových součástek.
Takže přichází nová generace chytrých domů?
V budoucnu budeme chtít především inteligentní domácnosti, to znamená že se dům naučí mému chování. V současnosti ale vytváříme unifikovaná řešení na průmyslových základech, jsme tedy jakýmsi deštníkem, který vše zakrývá. Kdyby se ale cokoliv stalo, stále máte desítky možností, jak dům může pokračovat v provozu. To také zvyšuje jeho hodnotu. Pokud ale použijete špatný hardware, hodnotu domu můžete snížit. Zájemce se takový dům bude bát koupit, protože neví, co se stane za pět let. Měnit veškeré kabely je naprosto nereálné. Řešením mohou být i rádiová řešení, která však nejsou tak spolehlivá.
Při současném technologickém rozvoji si nedokážu představit, že bych si ale dům vybavil technologií, která za pár roků zestárne
Použitý hardware není přelomový a stojí na principech, které tu máme deset nebo patnáct let. A cílem je, aby tato řešení fungovala i další dekády. Nechcete totiž zasahovat do toho, co už v domě máte. Hardware musí vydržet roky provozu, měl by mít minimální spotřebu a nesmí ovlivňovat dům špatným způsobem.
Pokud byste ale chtěli naimplementovat sto domů, není to v současném stavu jednoduché, protože musíte každá řešení vyrobit na míru. My jsme ale na průmyslovém základu postavili cloudovou službu, která umí dělat potřebné funkce s přidanou hodnotou. Jedná se o správu domu pomocí cloudu, který s daty dále pracuje. Ze senzorů tedy dokážeme zjistit třeba tekoucí vodu. A také to, že teče nepřiměřeně dlouhou dobu v nestandardní čas. Aplikace v telefonu mě pak může upozornit.
Je to nějak srovnatelné s myšlenkou smart city?
Rozhodně se jedná o stejný směr. Věci se dějí automaticky, srovnat to můžeme s autem, které je schopné si při připojení na internet samo zaktualizovat software. Dalším příkladem je fotovoltaika a solární energie. Jedná se například o celý ekosystém chytré rozvodné sítě, tedy smart cities, což je jeden z primárních prvků smart cities. Smart grid je založený na tom, že jednotlivé domy považuje za propojené elektrárny, které vyrábí i vrací energii do sítě. Na konferencích se tyto věci řešily již před deseti lety, ale stále trend není tak silný, jak jsem si před deseti lety představoval.
Nemusíme ale zůstat jen u měst. Příkladem je firma, která spravuje tisíce elektrických bran a závor, jejich technik přitom za jeden rok musí sedm tisíc závor zkontrolovat. Pokud by ale na bráně bylo zařízení, které by bylo schopné říct, jak často se která brána otevře, nemusí technik vůbec jezdit. Je možné vidět, že některá konkrétní brána se otevírá častěji, technika tam proto systém vyšle co nejdříve.
Kolik součástek je tedy vůbec potřeba, aby byla domácnost skutečně chytrá?
Z minulosti známe případy, kde byly v domě tisíce bodů. Jednalo se ale o zvláštní případ budovy, která měla na čtyři stovky světel. Jednat se ale může i o dům, který má velmi složitou technologii vytápění s kombinací solárních panelů, tepelných čerpadel a kotlů. Systém je tedy extrémně složitý, ale efekt byl ve výsledku obrovský, jak na spotřebu, tak komfort. Každý produkt musí splňovat to, co v něm zákazník hledá.
Jsou tedy základem podobných technologií big data?
Ano, dostáváme se k obrovskému množství dat, my přitom využíváme zlomek. Haidy bude instalované v 500 bytech, ze kterých budeme data získávat. Jak se to dá využít? To jsou vědní disciplíny a pro nás nutnost s tím pracovat. Hovoříme i strojovém učení, které je nyní velmi žádané. Příkladem jsou třeba robotické vysavače, které sbírají data o svém pohybu. A ty údaje jsou velmi zajímavé, protože je na jejich základě možné vypracovat digitální vizualizaci bytových jednotek. Přitom jsou vysavače jen obyčejnými zařízeními internetu věcí.
Inovace ovlivní i mnoho dalších oborů. Jak se na změny připravit a jak na nich vydělat? Objednejte si magazín E15 Premium Jak vyhrát budoucnost >>>
Jak vyhrát budoucnost • E15
Jako Qest jsme vyrobili i jiný produkt, kdy jsme zkombinovali automatizaci a energetiku, čímž vzniklo řešení pro panelové domy. Cílem je ušetřit peníze za vytápění na základě enormního množství dat a řízené dodávky tepla. Čidla jsou v jednotlivých bytech, další čidla hlídají teplotu vody. Víme tedy, jaká voda do něj teče, jak dům reaguje nebo jakou má spotřebu, a to je obrovské množství dat. Třeba na základě počasí pak můžeme zjistit, jak se dům v budoucnosti zachová. Dům pak může dávat doporučení, jak by se měl uživatel chovat.
Znamená to spíš tedy, že máme příliš dat, která ani nejsme schopni využívat?
V podstatě ano. Před rokem jsme se proto rozhodli uspořádat hackaton, lákalo nás především to, že smart cities a smart homes mají obrovské dopady na veřejnost. Vznikl třeba nápad, který je pomocí čidla za pár korun schopný sledovat, jak se pneumatika nákladního auta chová za jízdy. V lidských silách totiž není možné kontrolovat tisíce pneumatik v rámci logistické firmy. Dalším nápadem bylo, vytvoření mobilního pořadníku na poště pomocí bluetooth senzorů. Jedná se přitom o jednoduché a levné řešení.
U projektů smart city je enormně důležité, aby uživatelé pracovali jen s tím, co jim dává smysl. To je místo kam celý sektor směřuje, jedná se o zjednodušení těch procesů. Můžu to přirovnat například k autům, která měla před dekádou desítky tlačítek na palubní desce, kdy každé ovládalo jinou funkci. Dnes si ale Tesla vystačí s jediným tabletem. 
Cílem je systém, který si můžete co nejjednodušeji nastavit, ale až bude fungovat, abyste o tom vůbec nevěděli. Samozřejmě se můžete pomocí aplikace třeba podívat na spotřebu vody nebo elektřiny, jinak bude ale zcela automatizovaný. Pošle vám tak třeba notifikaci ve chvíli, kdy přijde někdo v nečekanou dobu domů. Tak fungují i bezpečnostní systémy, kdy si konkrétně vy rozhodnete, koho chcete na podezřelé chování upozornit.
Je tedy možné při vytváření smart cities vycházet z technologií smart homes?
Smart city je výraz, který lidé používají různým způsobem. Pro někoho je smart city chytrá křižovatka, obecně je to ale to, co umožňuje lepší život. Ale je to software, hardware nebo služby? Může to být cokoliv. Pojem smart city je hrozně široký a my se zabýváme jako softwarová firma tou programovou částí.
Principy jsou ale stejné. Vždy jde o nějaký hardware a cloud. Proto chceme principy smart homes využívat i ve větších věcích. Při výstavbách nových čtvrtí se využívají zkušenosti, které se již u chytrých domácností ověřily, pro nás to tedy není nijak významně složité. Jedno z druhého jednoduše vychází. Nicméně není nutné, aby se chytré město skládalo z chytrých domácností, což můžeme vidět například v dopravě. Součástí smart city tak mohou být například chytré křižovatky, ale i carsharing nebo bikesharing.
