100 let průmyslu: Od popelářů ke koučingu

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Foto ara

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Ilustrační foto
5
Fotogalerie

Řada tradičních služeb postupně mizí. Pryč jsou doby malých mandlů na prádlo a napínání krajkových deček, obdobný osud potkal tradiční fotokina, kde si amatérští fotografové nechávali vyvolávat filmy a zvětšovat fotografie. Stejně tak se z ulic vytratily opravny deštníků či domácích spotřebičů. Nová doba naopak přeje úplně jiným službám.

Nyní se ke slovu dostávají i služby, na které se dřív ani nepomyslelo, jako jsou tatéři či psí kadeřníci. Někdy zase je rozdíl jen v technologiích či pouze v názvu. Klasickou manikúru nahrazují nehtová studia, provozovny veřejných lázní nahradila wellness studia, solária a sauny. Ke slovu se stále významnější měrou hlásí také služby koučů, výživových poradců a trenérů všeho druhu. Nebývalý rozmach zažívají služby sociální a zdravotnické.

Na trhu je velká nabídka kroužků a jiné aktivní zábavy pro děti. Horská střediska se již například neobejdou bez lyžařských instruktorů a přípravných školiček. Zároveň se rozšiřuje nabídka adrenalinových sportů. Běžné již nejsou jen služby tradičních autoškol, ale zájemce si může udělat zbrojní průkaz, potápěčský kurz, kapitánské zkoušky či licenci na bezpilotní létání. Řada z těchto služeb je poplatná módním trendům, ale jsou tu i ty nepostradatelné a tradiční, které přežívají staletí.

Nepostradatelná

K nejstarším a nejdůležitějším z nich patří svoz a likvidace komunálního odpadu. Popeláři a popelářky, kteří s nůšemi a pytli na zádech vynášeli popel a odpad z domácností již zhruba od 17. století. Ještě po první světové válce prováděli městští zaměstnanci svoz domácího odpadu, kdy na zazvonění lidé vynášeli odpad a obecní zřízenec jej sypal do vozu a vozil na některé ze smetišť na periferii měst.

S postupným rozvojem techniky je to dnes již naprosto nepředstavitelné, ale svoz a likvidace odpadu jsou tradiční služba, která nikdy nezanikne. Stejně tak žije tradice služeb poštovních a přepravních, jejichž význam v době internetového nakupování navíc roste. Pole služeb ještě dlouho nevyklidí kadeřnictví či autoservisy.

Začalo to Klubem českých turistů

Cestování či dovolená ve vzdálenějších místech dostaly novou podobu vznikem první republiky. Druhý a pořádný dech nabraly v devadesátých letech. Za datum zrodu cestovního ruchu lze v českých zemích považovat rok 1888, kdy vznikl Klub českých turistů. Rozkvět tohoto vlasteneckého spolku však brzdila rakousko-uherská monarchie. Opravdový boom nastal až po vzniku samostatného Československa a s tím byl spojen i začátek služeb. Začala vznikat rekreační zařízení, značené trasy, informační tabule. A ke slovu se dostala i zahraniční turistika. Hned v počátcích nové republiky se objevila informační respektive cestovní kancelář s názvem Československá cestovní a dopravní kancelář (ČEDOK), která tehdy ovládla trh. Toto období rozvoje však trvalo pouhých dvacet let, pak je přerušila válka.

Po únoru 1948 přišly další rány v podobě znárodnění hotelů, horských chat, restaurací i cestovních kanceláří. Rozvoj služeb spojených s cestovním ruchem tak prakticky zanikl. Do zahraničí se nesmělo cestovat téměř vůbec, Klub československých turistů komunisté zrušili a individuální turistiku přetvořili na organizovanou masovou rekreaci. V šedesátých letech vznikl model výběrových podnikových rekreací ROH, začaly se budovat kempy a rekreační ubytovny. S tím souvisel i rozvoj podnikových pionýrských táborů, znárodněných horských chat, lyžařských areálů, koupališť a dalších rekreačních možností pro zaměstnance a jejich potomky. Zahraniční turistika ale byla možná jen do socialistických zemí, na Západ turista mohl jen po získání výjezdní doložky a devizového příslibu.

Otevření světa a nové služby

Zlom pro cestovatele znamenal listopad 1989. Padl socialistický režim a hranice do světa se začaly postupně otevírat. Do soukromé sféry začala přecházet podniková rekreační zařízení. Hotely prošly privatizací a začala nová výstavba a rekonstrukce. S tím souvisel i masivní rozvoj služeb spojených s cestovním ruchem od pohostinství přes půjčovny sportovního vybavení po obrovské investice do zimních i letních rekreačních areálů. Obrovským tempem se rozšířil i počet a nabídka cestovních kanceláří. Češi, kteří hned v prvních letech svobody poznali italský i chorvatský Jadran, začali postupně vyrážet do exotičtějších destinací a začali být mnohem náročnější na kvalitu služeb.

ČEDOK: Synonymum cestování
Roku 1919 skupina vlastenců ze Zemského cizineckého svazu a Československých státních drah založila turistickou informační kancelář, zárodek budoucího Čedoku. Tato kancelář poskytovala informace a služby zahraničním návštěvníkům Prahy v pražské Hybernské ulici přímo naproti Prašné bráně. Za další rok z ní vznikla společnost Československá cestovní a dopravní kancelář, která činnost odstartovala se základním kapitálem ve výši 2,5 milionu korun.