Terezie Trusinová před dvěma lety opustila rodinnou textilní firmu Timo, kterou do té doby vlastnila a řídila se svou sestrou, která jí po neshodách z podniku vyplatila. Letos v červnu odstartovala provoz své módní značky, které dala své vlastní jméno. Kolekce plavek je již v prodeji na e-shopu. Produkty s brandem Terezie Trusinová se šijí z devadesáti procent v Itálii a zbytek v Česku a na Slovensku.
Čemu jste se věnovala po obchodním rozchodu se sestrou a odchodu z litoměřické firmy Timo?
Po odchodu z Tima jsem měla nabídky na spolupráci od začínajících firem v oblasti textilu. Jednalo se o mladé návrháře nebo skupiny lidí, které uplatňovaly zajímavé textilní technologie a potřebovaly poradit co dál. Těmto startupům jsem pomáhala s rozvojem. Poté jsem dostala nabídku od dvou italských korporátních firem, které mě požádaly o zastupování v Česku. Měla jsem i příležitost na odkup textilních firem.
To se ale ve finále nepodařilo. Jak vznikl nápad na založení vlastní značky?
Spolupráce se startupy probíhala, ale postupně jsem si uvědomila, že chci dělat něco svého. Za 26 let v oboru jsem získala přehled a zkušenosti, které chci zužitkovat v další práci s textilem. Navíc jsem začala spolupracovat s italskou návrhářkou, která vzoruje pro velké italské módní domy. Ta mě požádala o konzultace. Ukázalo se, že to je cesta. Čím víc jsem se osmělovala, tím víc jsme začaly tvořit moji kolekci. Nejdřív jsem to chtěla jen zkusit, ale pak jsem se rozhodla značku vytvořit a spustit.
Máte za sebou manažerskou kariéru. V takovou chvíli odchází řada úspěšných podnikatelů od byznysu ke svým koníčkům a zálibám. Neměla jste na to chuť také?
Naopak. Věk mi nahrává v tom, že přesně vím, co chci a co ne. To bylo pro zrod značky důležité. Další roli sehrály italské nabídky. Znala jsem z Tima české standardy a chtěla poznat něco dalšího a získat světový přesah, ale v korporálech bych pracovala pro někoho jiného a to se mi nechtělo. Uvědomila jsem si, že mi práce, kterou jsem děla, schází a chtěla se k ní vrátit ve formě vybudování vlastní značky.
Současná nejistá doba, rostoucí ceny energií, materiálů i platů, zrodu nových firem příliš nepřispívají. Neměla jste obavy s premiérou své značky?
Můžu říct, že vůbec. Oboru se věnuji od roku 1995, co jsem dokončila školu, a za tu dobu jsem prošla řadou peripetií. Byla hospodářská krize. V Timu jsem zažila také různé náročné roky, kdy jsme měli třiceti milionové závazky. To jsem právě nastupovala do funkce generální ředitelky. Takže mě současná doba neznepokojuje, protože krize přicházejí a odcházejí stále.
Šijete hlavně v Itálii. Jaká je situace tam?
Právě díky spolupráci s Itálií, kde není inflace a s ní spojený nárůst cen tak drastický, je situace lepší, než kdybychom šili v Česku. V oblasti módy je to komfortní záležitost. Mám tam veškeré dodavatele materiálů, polotovarů a doplňků. Navíc jen v Miláně jsou desítky designérů a velké množství kvalitních textilních manufaktur, které vytvoří cokoliv, co si vymyslím. Navíc je to všechno v hodinové vzdálenosti dojezdu. Navíc Italové aktivně pracují na propagaci zboží Made in Italy. Podnikatelé se vzájemně podporují a tomu, kdo má zájem budovat něco nového, fandí.
Kolik jste již do své značky zainvenstovala?
V současné době se jedná o řády milionů. Zatím nastavuji výrobu, design, informační systémy, účetnictví, prodej a ekonomické a manažerské systémy. Sama si navrhuji a buduji design ve spolupráci s italskými návrháři, na ostatní práce si zatím najímám jiné firmy. Mám vlastní dílnu v Česku a tam vzorujeme. Dělám zde jen základní vzorky a konstrukce střihů. Zkoušky velikostí, podkladů pro výrobu a dotahování designu už pak dělám v Itálii.
Sázíte tedy na vlastní designérský rukopis?
Běžného oblečení jsou plné obchody i internetová tržiště. Trendem je však individuální přístup. Žena se chce personifikovat a říct, kým je. To je právě věc designu a ne masové konfekce. Mým cílem je vyčlenit se z masových kolekcí. Budu hledat ke spolupráci nejlepší designéry a chci jít touto cestou.
Kolik kusů plavek chcete uvádět na trh?
Jsem teprve na začátku. Projekt jsem spustila na přelomu listopadu a prosince. Do toho vše komplikoval přísný italský lockdown. Všechno se zpožďovalo, takže aktuálně mám základní kolekci plavek. Nicméně časem se cítím na to konkurovat největším hráčům. Koncem června odjíždím na veletrh do Paříže a pak se vracím do Itálie, kde chci už vytvořit plnohodnotnou kolekci pro příští rok. Za prvních pár dnů prodeje mám zatím dvacet objednávek, ale to je opravdu úplný začátek. Právě budeme spouštět marketingovou kampaň. Myslím, že vím, jak trh vypadá. Prostor pro nové značky na něm stále je, ale musí být originální. Bude to dlouhá cesta. Zatím se směju, protože mám prvních dvacet zákazníků, ale mým cílem je, abych jich byly desítky tisíc.
Máte již nějakou obchodní rozvahu?
Byznys plán mám. Tento a příští rok beru jako stabilizační. Chci postavit všechny základy a informační systémy a pak chci jít do obratů, na které jsem byla zvyklá, což jsou desítky milionů.
Kde se budou vaše plavky prodávat?
Už mě oslovily kamenné obchody, ale e-shop zůstane významnou obchodní záležitostí. Zahájila jsem jednání i se zahraničními obchodními tržišti, která mě kontaktovala. A mám sen, do dvou až pěti let, otevřít v Česku svůj značkový obchod. Obchodní koncept vymýšlím tak, abych se dostala i k ženám v celém Česku, ale jednoznačně chci mít světový přesah.
Pomáhají vám v rozjezdu nového byznysu ekonomicky vzdělaní synové?
Oba synové společně s mým manželem mě výrazně motivují. Možná by se dalo říct, že to oni byli dokonce hybnou silou ke vzniku značky. Mladší syn, který studuje ekonomii v USA, pracuje pro jednoho newyorského stylistu a tlačí mě do zahraničního obsahu. Navíc tím, že kooperuji s Italy, tak mi nabídli pomoc, abych se dostala na italská internetová tržiště.
Jste v nějakém kontaktu s vaší bývalou firmou Timo?
Moje cesta jde momentálně úplně jiným směrem.
Kolik jste za prodej svého podílu v Timo dostala?
Jednalo se o desítky milionů korun.
Investovala jste peníze utržené z prodeje své části Timo ještě do něčeho jiného, než do své nové značky?
Rizika jsem samozřejmě rozložila. Šla jsem do kapitálového trhu. S nákupem akcií mi pomáhali právě synové. Pak jsem nakoupila nemovitosti a investovala jsem do podnikání.
V Litoměřicích jste zakoupila historickou budovu. Co s ní zamýšlíte?
To je taková moje libůstka, protože miluji Litoměřice a jsem patriot. Navíc jsem se spojila s architektonickým studiem JRA a architektkou Magdalenou Rochovou a architektem Radkem Jarouškem, kteří vymysleli skvělý projekt. Jestli se to podaří realizovat, tak tam budu mít kancelář, odkud uvidím celé historické centrum Litoměřic.
