Cestovat je umění. Čtěte, jak vydělat a přežít bez maléru

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Libor Budinsky

Cestovat po exotických zemích neznamená pouze mít na to dost peněz. Vyžaduje to jazykovou empatii i znalost místní neverbální komunikace. Gesta, která fungují v jedné zemi, mohou v lepším případě znamenat něco jiného, třeba místo dvou piv osm, v horším rovnou urážet. Šikovní turisté ale mohou i vydělat.

O několik úsměvných i poučných příběhů se s E15.cz rozdělili majitelé a průvodci z české cestovní kanceláře S.E.N.

V některých destinacích je například běžné, že si místní lidé za focení řeknou o peníze. Vtipně na to šla mladá dvojice českých cestovatelů v Indonésii.

Jako obranu si vyrobili ceduli, na níž stálo: PRIMITIVE PEOPLE FROM CZECH REPUBLIC, 1 PHOTO = 1 USD (primitivní lidé z Česka, jedna fotka – 1 USD). Během chvíle si vydělali deset dolarů. Zájem o focení s nimi měli hlavně turisté z Japonska.

„V Indii jsme jednou předstírali, že jeden z nás je hollywoodská hvězda. Indové za společnou fotku byli ochotní zaplatit stovky rupií,“ doplňuje šéf cestovní kanceláře Pavel Fellner.

Na jaká gesta si dát pozor
Gesto, kterým se v Česku naznačuje, když si chce někdo objednat, je v Indii považováno za neslušné. Pokud si turista v Číně zdvihnutým palce a ukazováčkem objedná dvě piva, přinesou mu jich osm. V Číně se tímto gestem ukazuje osmička.
Účet v asijské restauraci nepřinesou, když návštěvník použije klasické gesto na prstech pro placení (tření palce o ukazováček a prostředníček). V Asii budou jen tupě zírat – tady se o placení říká tak, že se ve vzduchu naznačí psaní perem na papír.
Pokud jsme u peněz, historku z cest přidává i průvodce CK Juraj Ondrejčík. Často prý zápasí s vlastním jménem. Představuje se totiž jako Jura, což v angličtině trochu zní jako euro. „Nedávno mi jeden chlapík se smíchem potřásl rukou a prohlásil: Rád vás poznávám, já jsem namibijský dolar.

Pramen: CK S.E.N.

Jiný kraj, jiný WC mrav

Jak vypadají záchody po celém světě, by vydalo na dlouhé povídání. Dva příklady z a všechny. Ve Venezuele se na veřejných záchodcích potřeba vykonává do dlouhých pisoárů plných nádherných a voňavých květin, které slouží místo osvěžovače vzduchu. V Indii v top restauracích chodí zase na záchod poslíček, aby se zeptal, zda je vše v pořádku. A s oblibou podává toaletní papír.

Maharadžovo apartmá

Indie je zemí kontrastů, totální chudobu střídá absolutní luxus. Průvodkyně Katarína Líšková proto vzala své klienty na sklenku vína do luxusního hotelu, krásně předělaného bývalého paláce maharadži.

Zábava byla veselá, klienti si objednávali jednu láhev za druhou. Katarína kolem půlnoci odjela spát, a tak přišla o veselou tečku za celým večerem. V hotelu byli přesvědčení, že veselá parta jsou jejich hosté.

Odmítli jim zavolat taxík, trvali na tom, že bydlí v hotelu. Dokonce poslali pikolíka, který jim pootvíral několik hotelových pokojů, aby se podívali, který z nich je jejich.

K žádnému se nehlásili, a tak jim odemkli nádherné maharadžovo apartmá, kam je uložili. Když po pár hodinách někomu došlo, že opravdu nejsou hoteloví hosté, vyhodili je na ulici.

Pražskou cestovní kancelář S.E.N. bratři a milovníci cestování Pavel a Luboš Fellnerovi koupili v roce 2012. V současné době pořádají 150 zájezdů do celého světa. Luboš Fellner byl v roce 2011 na Slovensku vyhlášen podnikatelem roku. Fellnerovi v oboru začínali před 24 lety, kdy v Bratislavě založili cestovní kancelář BUBO Travel.

Čtete také: