Guzzi pro alpská stoupání. Technologií nabité cestovní enduro s italskou estetikou jezdce jen tak neunaví
- Moto Guzzi Stelvio je soudobou promluvou tradičního italského výrobce motocyklů k tématu cestovních endur.
- Motorka je doslova nabitá technologiemi. Ty bezpečnostní hlídají mrtvé úhly, varují před kolizí a také upozorňují motorkáře, že ho jiné vozidlo předjíždí.
- Náš test motorky kromě jiného ukázal, že ani po stokilometrové cestě na Stelviu nepotřebuje jezdec odpočinek.
Designově odvážný italský stroj s alpským jménem Stelvio snadno vzbudí nadšení pro cestovní enduro i u vyznavačů klasických motocyklů. Současný počin z dílen Moto Guzzi zároveň ukazuje, že motorka vybavená moderními technologiemi včetně radarů není zradou bratrstva v kožených bundách, ale krokem do bezpečné budoucnosti.
Za posledních pár let jsem měl možnost vystřídat poměrně velké množství motorek: cruisery, bobbery, scramblery, klasické motorky, ale velká cestovní endura se mi až na jednu elektrickou výjimku, kterou jsme v e15 magazínu představili před rokem, vyhýbala. Je to jiná disciplína, ale také zcela jiné estetické pojetí. Nikdy se mi nelíbila, ale teď na konci sezony a s motorkou Moto Guzzi Stelvio PFF Rider Assistance Solution si to sedlo.
Denní svícení ve tvaru orla
Stroj pojmenovaný po horském průsmyku v italských Alpách působí na první pohled robustně, ale ne těžkopádně. Design je velmi moderní a progresivní – už jen jednostranné zadní kyvné rameno a převod pohonu kardanovým hřídelem mluví za vše. Přitom si motorka stále zachovává italský šmrnc a charakter značky. Barevná kombinace Giallo Savana je prostě krásná. Pohodlné sedlo vyzývá k dlouhému cestování, posez je přirozený a přehledný TFT displej mě okamžitě vtáhl do světa moderních technologií, které jsem u svých předchozích strojů neměl.
Klasické škubnutí do strany při přidání plynu, jež jsem znal ze starších motorek stejné značky a které je projevem postavení válců směrem do stran, se u Stelvia dostavuje jen v lehkém náznaku. Krásné denní svícení ve tvaru orla zůstalo a to je moc dobře. Při zařazení jedničky jezdec uslyší důrazné cvaknutí a pocítí cuknutí, jež napoprvé trochu překvapí – jde opět o typický projev motorů Moto Guzzi. Při přechodu na vyšší stupně už převodovka řadí krásně hladce.
Svižných čtvrt tuny aneb jak se Stelvio chová na silnici
To, co mě překvapilo nejvíc, je komfort a svižnost. I přes váhu přesahující 240 kilogramů se Stelvio chová velmi vyváženě. Na dálnici vám dává pocit plovoucího koberce – motorka je tichá, stabilní, s dostatkem výkonu pro jakýkoli manévr. V zatáčkách je jistá, a i když jsem zvyklý na jiný typ stroje, rychle jsem se s ní naučil. Při manipulaci na místě může být naopak nevýhodou její vysoké těžiště, jakmile se ale rozjedete, není vůbec znát.
Motor má krásný lineární zátah, převodovka je přesná a spojka měkká. Elektronické asistenty (jízdní režimy, kontrola trakce, tempomat) fungují intuitivně a neruší. Oceňuji také elektricky nastavitelný štít, který si stiskem tlačítka vytáhnete nebo zasunete do požadované polohy – opravdu funguje a zvyšuje komfort při delších trasách.
Dalo by se říct, že tam, kde na otevřených motocyklech končím, na tomhle italském enduru teprve začínám – a to platí jak o rychlosti jízdy, tak o komfortu i v nepříznivém počasí.
Test na klikaté cestě do Varnsdorfu
V jednom z posledních krásných slunečných víkendů podzimu jsem vzal Stelvio na Classic Bike Fest ve Varnsdorfu, kam jsem vyrazil ze severu Prahy hezkou cestou přes Mělník a Doksy.
Je to trasa plná rychlejších, ale rovněž klikatých úseků, takže na test nové motorky se stává ideální volbou. Nebudu zdlouhavě popisovat, jak moc velké překvapení pro mě byla schopnost Stelvia maskovat skutečnou rychlost – zkrátka jsem si opakovaně při pohledu na rychloměr uvědomil, že jedu mnohem rychleji, než jak mi to připadá. Stejně nečekaná byla lehkost, se kterou se Stelvio pouští do zatáček. Nejpříjemnější zjištění však bylo to, že jsem v průběhu více než stokilometrové cesty nepotřeboval zastavit kvůli odpočinku a protažení těla. Posez a celá pozice těla na motorce byly natolik pohodlné, že jsem po dvou hodinách jízdy dorazil do cíle prakticky odpočatý.
Poučením byla i cesta zpátky se skupinkou kamarádů, kteří jeli tempem odpovídajícím klasickým strojům. Už jsem pochopil, proč naši partu často cestovní endura na výletech předjíždějí! Tendenci vzít za to a jet mnohem rychleji jsem musel v závěsu za ostatními pořádně krotit. Ono se to totiž dere dopředu úplně samo.
Moto Guzzi Stelvio PFF Rider Assistance Solution. Technická specifikace
motor: 1042 ccm, V2, čtyřtakt, DOHC, vodou chlazený
výkon: 115 k (84,5 kW) při 8800 ot./min
točivý moment: 105 Nm při 6750 ot./min
převodovka: šestistupňová, kardanový pohon
hmotnost: suchá: 222 kg, pohotovostní: 246 kg
výška sedla: 830 mm spotřeba: cca 5,1 l / 100 km
Plusy:
atraktivní design, komfort pro dlouhé cestování, elektronické systémy, výkon motoru, radar zvyšující bezpečnost
Mínusy:
vyšší těžiště a hmotnost, absence automatického vypnutí blinkru
S radarem do budoucnosti. Moto Guzzi Stelvio je doslova nabité technologiemi – od radarového systému PFF Rider Assistance (adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu, varování před kolizí) přes Cornering ABS až po pět jízdních režimů včetně Off-Road. Pro mě jako „analogového“ jezdce to byl skok do budoucnosti – ale příjemný. Když vás někdo míjí zprava nebo zleva, rozzáří se výrazná oranžová kontrolka v příslušném zrcátku a zároveň se varovně rozsvítí i část displeje na příslušné straně. Stejně tak se na displeji zobrazí varování, když se přiblížíte k překážce, například jste-li příliš blízko vozidlu před vámi.
Hlas Italům v konkurenci cestovních endur
Moto Guzzi Stelvio mě přesvědčilo, že cestovní enduro může být nejen praktické, ale také zábavné a charakterní. Je to motorka, která spojuje komfort, výkon a styl. A i když jsem zvyklý na jiný typ strojů, Stelvio bych si klidně nechal. Rozhodně doporučuji tento model zařadit do výběru všem, kdo se poohlížejí ve vodách patřících většinou značce BMW s jejím modelem GS, a udělat si srovnání.
