Nové galerie oživují trh se současným uměním | E15.cz

Nové galerie oživují trh se současným uměním

Z výstavy Stanislava Kolíbala
Z výstavy Stanislava Kolíbala
• 
ZDROJ: Katerina Velcova

Jan Stuchlík

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
České současné umění stále úspěšněji proniká do světa. Příští rok v červnu bude mít samostatnou výstavu v prestižní basilejské galerii Museum Tinguely Krištof Kintera. Pak jeho výstava poputuje Evropou.

„Po desetileté spolupráci je to pro Kinteru velký průlom. Taková výstava potvrdí autorovu kvalitu. Jeho kariéra dostane nové obrátky,“ říká galerista Jiří Švestka, který Kinteru zastupuje.

Nové obrátky se dají přeložit i tak, že vzroste hodnota Kinterových děl. Z toho profituje i galerie, která ho zastupuje. V Česku za poslední rok vznikly tři nové galerie současného umění, jejichž majitelé věří, že k podobnému úspěchu mohou dovést i další české umělce. Díky nim může ožít i spící domácí trh. Většina děl se zatím prodává v zahraničí.

Kinterova výstava pomůže celému českému současnému umění, protože zahraniční kurátoři a sběratelé se o něj začnou více zajímat. Už proto, že v té době všichni významní lidé z oboru v Basileji budou. Koná se tam jeden z neprestižnějších veletrhů umění Art Basel.

Trh s uměním Autor: ctk

Trh se současnou tvorbou se probouzí

Jen loni vznikly v Česku tři galerie, které se specializují na zastupování a prodej děl mladých umělců. Většina výtvorů najde kupce v zahraničí. Galeristé věří, že riskantní sázka na mladé umělce vyjde. Na rozdíl od špičkových jmen zahraničních tvůrců však čeští umělci zatím sobě ani galeristům rychlou cestu k bohatství nedláždí.

Mladým českým umělcům věří natolik, že je ochotna s nimi spojit své živobytí. Lucie Drdová si loni v červnu otevřela v Praze prodejní galerii současného umění. Vsadila na to, že podpora mladých umělců a následný prodej jejich děl ji uživí. „Prostě věřím tomu, že i v Česku dozrál čas, aby taková galerie mohla fungovat, aniž by musela provoz dotovat ze zprostředkování prodeje starších uměleckých děl,“ říká odhodlaně.

Zastupuje sedmičku umělců, z nichž někteří už posbírali poměrně prestižní umělecké ceny. Zatím galerii dotuje z vlastních peněz. Na nule by chtěla být letos.

Vlastní galerii si loni otevřel i Filip Polanský. Zatím se stará o tři umělce. „Pracoval jsem přes deset let v prestižní soukromé galerii. Idea pustit se do vlastního podniku vyplynula z přirozené potřeby osobního rozvoje. Nebyla za tím žádná romantická představa o nějakém poslání,“ přibližuje začátky Polanský. I on věří, že v Česku existuje velký potenciál pro obchodníky se současným uměním. I když zatím většina děl míří do zahraničí.

Drdová a Polanský mají ještě něco společného. Oba sbírali zkušenosti v Galerii Švestka, která se do obchodu se současným uměním pustila už před osmnácti lety a pobočku má i v Berlíně. „Je skvělé, že do toho šli. Filip se výborně vyzná v mezinárodním prostředí. Lucie je silná ve výběru autorů. Oba mají šanci uspět,“ hodnotí potenciál svých odchovanců Jiří Švestka.

On sám je přitom důkazem, jak vrtkavý může obchod s uměním být. Kvůli propadu trhu se staršími díly v roce 2010 a špatně načasované investici do obrazů Andyho Warhola loni musel vyhlásit insolvenci. „Nedokázal jsem na vývoj na trhu rychle a správně reagovat. Teď už se dostáváme z nejhoršího,“ říká galerista.

Umělkyně Eva Koťátková Autor: ctk

Galerie není cesta k bohatství

Polanský sice tvrdí, že naivní romantismus za startem jeho galerie hledat nelze. Nicméně za rozhodnutím není ani sen o rychlém zbohatnutí. I když při pohledu na provize, nebo spíše podíl z ceny díla, který si galeristé nechávají, to tak nemusí vypadat. Běžné je, že si výnos z prodeje rozdělí s umělcem půl na půl. Jenže provoz galerie spolkne tolik peněz, že jsou galeristé často rádi, když se náklady vyrovnají s tržbami.

Příjmy má klasická prodejní galerie z velké většiny z prodeje obrazů svých umělců. Ty může doplňovat ještě veřejnými granty. Jenže aby umělec byl schopen prodávat svá díla a za slušné ceny, musí mít za sebou účast na skupinových výstavách či uměleckých festivalech. Vrcholem jsou samostatné výstavy v prestižních zahraničních galeriích. Jeho díla by měla být vidět i na uměleckých veletrzích. Tam všude si jich mohou všimnout kurátoři soukromých i veřejných sbírek, sběratelé a zahraniční galeristé.

Čím více takových výstav a prodaných děl, tím více roste i hodnota umělcova jména a jeho prací. A také galeristovy příjmy. Je na galeristovi, aby tuto cestu umělci zprostředkoval. A to je velmi nákladné. „Účast na veletrhu přijde celkem na čtvrt milionu korun. Pro galerii má ale obrovský význam, protože aby se na veletrh dostala, musí projít výběrem veletržní komise. Samotná účast je pak potvrzením, že galerie je opravdu kvalitní. Pomáhá to jejímu renomé i umělcům, které zastupuje,“ vysvětluje Lucie Drdová.

Klíčové jsou kontakty s kurátory a sběrateli. Těm musí galerie umělcovo dílo vysvětlovat a na nejrůznějších akcích připomínat. Galerie platí i účast umělce na výstavách, dopravu a pojištění děl. Zajišťuje administrativní servis.

Začátky proto bývají těžké. „V minusu jsme byly první dva až tři roky. Na začátku jsme musely mít druhou práci, abychom se uživily. Pak se příjmy a výdaje vyrovnaly. I když tržby rok od roku rostou, zvyšují se i náklady,“ říká Američanka s českými předky Katherine Kastner, jedna ze dvou majitelek pražské galerie Hunt Kastner, která zastupuje dvanáct umělců. S ironickým úsměvem dodává, že snad jednou zbudou peníze i pro ni. Švestka soudí, že pro rozjezd nové galerie v Česku je třeba si připravit peníze nejméně na půlroční provoz.

Objekt Kryštofa Kintery Autor: ctk

Česko zatím netáhne

V Česku zatím prodejci současného umění velký odbyt nemají. Většina děl míří do zahraničí. „V Česku chtějí mít sběratelé záruku, že je to dobrá investice. To se ale u současného umění zaručit nedá. V zahraničí se nebojí mladé umění kupovat jen proto, že se jim líbí a že je pro ně přístupnější a srozumitelnější,“ soudí Drdová. Doma se novodobých maleb, soch a instalací přestávají bát sběratelé, kteří už dříve nakoupili nějaké poválečné umění a teď je pro ně přirozené, že se dívají i po tom současném. Povědomí o mladých autorech a jejich umění mezi sběratelskou komunitou postupně roste.

I tak si ale do českých sbírek najdou cestu spíše umělci, kteří dokázali prorazit v zahraničí. Ať už na výstavách, nebo se jejich díla dostala do tamních sbírek. „Opačná cesta, že by se nejdříve umělec prosadil v Česku a pak by šel do světa, stejně moc nefunguje,“ vysvětluje Švestka. Bez dobrého galeristy ovšem umělec v zahraničí neuspěje.

Galerie nemají vliv jen na kariéru svých umělců. Prošlapávají půdu českému umění jako takovému. Skutečnost, že Krištof Kintera bude mít samostatnou výstavu v prestižním basilejském Muzeu Tinguely nebo že Eva Koťátková nestačí vycházet vstříc nabídkám na zahraniční výstavy, velmi napomáhá tomu, že se svět začíná o české umění zajímat. „Vytváří se tím potenciál, aby se prosadili i další čeští umělci,“ říká Jan Skřivánek, šéfredaktor odborného časopisu Art+Antiques.

Umělecký venture capital

Majitel prodejní galerie je v podstatě takový umělecký venturekapitalista. Také vyhledává talenty, investuje do nich zpočátku své peníze a doufá, že stejně jako mladá firma uspěje i mladý umělec. S tím rozdílem, že při výběru zastupovaných umělců vstupují do hry podstatně méně uchopitelné faktory než byznysplány a projekce cash flow. Možná je umění o to rizikovější.

„Aby v budoucnu umělec přinesl galerii zisk, musíte ho najít, dokud je ještě mladý a poměrně málo známý. Musíte jeho potenciál vycítit,“ říká Jiří Švestka. Vztah galeristy a umělce je často velmi osobní a důvěrný. Galerista mu musí rozumět, aby mohl jeho umění vysvětlovat. Bez osobního porozumění spolupráce nefunguje. Tato důvěra se často projevuje tím, že umělec a galerie nemají ani písemnou smlouvu. V ideálním případě pak trvá zhruba dva až tři roky, než se jméno umělce na trhu dostatečně usadí, aby se jeho díla začala dobře prodávat.

Pro galerii může mít význam i umělec, který je prodělečný. Dokáže ovšem vzbudit zájem a ohlas, který zviditelní samotnou galerii. „Víme, že díla Jiřího Skály nejsou dobře prodejná. Ale věříme, že je to důležitý umělec, který nám přináší pozornost,“ uvádí příklad Katherine Kastner.

Kolik umělců, tolik galerií

Loni vznikly tři galerie současného umění, které se chtějí věnovat výhradně prodeji děl svých umělců. Potenciál pro růst dalších zase tak velký není, upozorňuje Jan Skřivánek. Kdyby v Česku bylo deset takových galerií a každá zastupovala desítku umělců, musela by tady být minimálně stovka kvalitních tvůrců, kteří mají šanci se prosadit v zahraničí.

„Otázka je, jestli jich tady tolik je,“ klade řečnickou otázku Skřivánek. Řada z mladých tvůrců totiž kvůli potřebě stabilního příjmu nakonec skončí v reklamních agenturách či designérských ateliérech. O to důležitější ale je, aby se stávajícím i nově vznikajícím galeriím dařilo. Jen ty mohou přinést českému umění a umělcům potřebné peníze na rozvoj a další tvorbu.

Nováčci jsou užiteční i pro zavedené galeristy. Čím víc jich bude a čím lepší práci budou dělat, tím větší povědomí o současném umění bude mít i česká veřejnost. A tím větší bude zájem o koupi děl. Na rozdíl od obrazů Filly či Kupky na koupi stačí pár jednotek či desítek tisíc korun.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.