Podnikavý GEN Jiřího Žáka. Zakladatel rodinného holdingu se do prvního byznysu pustil v sedmi letech

Československo právě zažívá krátký nádech svobody. Jiřímu Žákovi je deset let a po zkušenostech s prodejem zeleniny se pustil do prodeje novin. Měl nejlepší výsledky široko daleko a před Vánoci mu šly nejlépe na odbyt kalendáře, na nichž, jak vzpomíná, měl nejlepší marži. Jeho tatínek živnostník ho nechával v té době řídit auto, což mu prý šlo dobře, protože měl na svůj věk dlouhé nohy. Idyla rodiny ze Slovácka a chlapce, který se v životě neztratí, ale měla brzy skončit. Jeho otec, funkcionář České strany národně sociální, skončil po komunistickém převratu v únoru 1948 za vymyšlenou sabotáž ve vykonstruovaném procesu před soudem a v Jáchymově.

To bylo v roce 1952. „Všechno se ze dne na den změnilo. Víte, na ta padesátá léta se nedá zapomenout. Maminka byla nemocná, dvě sestry, já zastupoval tatínka. Příjmy téměř žádné. Jen to, co jsme si vypěstovali na zahradě a poli a vykrmili,“ popisuje Žák. „Nemám žádný pocit nenávisti, nějaké pomsty, ale pamatuji si ty lidi, jak se nechali zmanipulovat. I nám se vyhýbali. Když vidím atmosféru ve společnosti dnes, je to velmi podobné,“ zamýšlí se.

Možná právě tehdy se zrodil jeho profil tvrdého chlapíka s chladnou hlavou. „Musel jsem začít být krizovým manažerem, díky čemuž jsem v dalších letech dokázal překonávat různé překážky, které jsou ve světě byznysu nevyhnutelné,“ vzpomíná na své začátky Jiří Žák. Svůj přístup nezměnil, stále vyžaduje poctivou práci, a pokud je nespokojený, nemá problém to na rovinu komukoliv říct.

Obor organické technologie dokončil na vysoké škole v Pardubicích v roce 1960 a chtěl jít pracovat do podniku Fatra na rodném Slovácku, místo ale nedostal. Zakotvil tedy v olomouckém Farmakonu – a byla to osudová láska. Farmakon je předchůdce jeho dnešního závodu. V podniku pracoval v oddělení výzkumu a vývoje, specializoval se na oblast chemického inženýrství a byl také technologem výstavby nového závodu v Uničově na výrobu premixů krmných aditiv pro výrobny krmných směsí pro téměř celou republiku s kapacitou 50 000 tun ročně.

Když mu bylo padesát, v roce 1987, usoudil, že role, kdy slouží ředitelům a náměstkům za platových podmínek nestraníka, ho neuspokojuje a nutí ho pracovat o sobotách a nedělích jinde. Po 27 letech proto podal výpověď.

V padesáti za oceán

Osudné pro další kariéru Jiřího Žáka se staly jeho dvě záliby: cestování a focení. Cestování měl na starosti už ve Farmakonu, pořádal takzvané tematické zájezdy a také firmu zastupoval při jednání se zahraničními partnery. K focení se dostal přes bratrance své ženy, který byl profesionálním fotografem a přesvědčil ho, aby se k němu připojil. Také prodával růže, které sám pěstoval, ročně minimálně 2000 keřů.

Ve svých padesáti si splnil odložený studentský sen a odjel do Spojených států. V cestovní kanceláři si zakoupil poukazy na bydlení v hostelech po pěti dolarech a neomezený lístek na cestování dnes už legendárními autobusy společnosti Greyhound. Procestoval řadu států, navštívil Kanadu i Mexiko, a když nezakotvil v hostelu, bydlel u emigrantů. „V těch autobusech jsem strávil dobré čtyři měsíce,“ vzpomíná. V USA ho také zastihla sametová revoluce, kterou sledoval nervózně na dálku v televizi a naživo její odlesk okusil při demonstraci před newyorským sídlem OSN.

Jiří Žák | Zdroj: e15

Po sametové revoluci bylo vypsáno výběrové řízení na místo ředitele olomouckého Farmakonu. Jiří Žák se přihlásil. Nebyl jediný, a jak říká, jeho konkurentům pomáhali někteří zaměstnanci podniku, již jezdili do Prahy na ministerstvo zdravotnictví, které z adeptů mělo vybrat, a snažili se řízení ovlivnit. „Byl jsem vyzván, abych přijel na ministerstvo, že pan ministr chce se mnou hovořit a že o tom nemám nikoho informovat. Pamatuji si, jak jsem přišel plný obav do kanceláře pana ministra Bojara, co po mně bude chtít. A on mi podal ruku a přátelsky se mě zeptal: ‚A jaké růže pěstujete?‘ Věděl jsem, že to bude dobré,“ popisuje situaci z roku 1990, která předcházela jeho jmenování do ředitelské funkce.

Nový začátek

Poměrně dlouho trvalo, než šel podnik do privatizace. Ta nakonec nastala v roce 1996, jak Jiří Žák říká, v divokých letech, kdy mohl i prosperující podnik kvůli zpackané privatizaci zkrachovat nebo se v lepším případě prodat za pár korun. „Těch šíbrů bylo všude plno. I o tenhle podnik byl zájem ze zahraničí, ale couvli z toho. Nicméně cenu vyšroubovali a stát ji pak chtěl po nás,“ říká. Šlo o dvacet milionů dolarů.

Hlavních akcionářů bylo dvanáct včetně Jiřího Žáka, každý držel pět procent. Zbytek měli zaměstnanci. Část peněz dali dohromady, zbytek si museli půjčit s dnes těžko uvěřitelným šestnáctiprocentním úrokem. „Zakládali jsme zaměstnaneckou akciovku. Garantovali jsme lidem, že o ty peníze nepřijdou,“ popisuje Žák. Slib to byl odvážný, státnímu podniku ještě před privatizací začínal ujíždět vlak, některé provozy se musely kvůli zahraniční konkurenci utlumovat. Sotva podnik privatizací prošel, srazily ho v roce 1997 na kolena ničivé povodně. Obnově věřil už jen Jiří Žák, a tak podíly ostatních vykoupil a začal znovu od nuly.

Společnosti, už pod názvem Farmak, se postupně podařilo dostat na americký trh a tam uspět, v roce 2012 založil Jiří Žák holding CZECH­‑GEN. Vedle Farmaku ho dnes tvoří MedicProgress, Univit a několik menších firem. Farmak, nástupce někdejšího Farmakonu, se věnuje výrobě léčivých látek pro generické léky, které dodává do 80 zemí světa farmaceutickým společnostem, jež z nich produkují finální výrobky. Univit vyrábí veterinární přípravky a krmné směsi a MedicProgress se specializuje na kosmetiku, zejména pro velkovýrobce, má ale i své vlastní produktové řady. Farmak Moravia má pak na starosti výrobu dezinfekčních prostředků.

Jiří Žák a Pavel Sedláček | Zdroj: e15

Jiří Žák se stále účastní rozvoje firem i strategického rozhodování. Má to už v povaze, tuhle práci těžko jen tak někomu svěří. „Mám tým skvělých mladých lidí. Jen je potřeba na ně dohlédnout. Nechci, aby dělali stejné chyby, jako jsem dělal kdysi já,“ podotýká.

Budoucnost rodinného stříbra

Přesto plánuje vedení firmy předat další generaci. „Jsem v přechodu,“ říká s úsměvem, když přijde řeč na pokračování rodinného byznysu. V brzké době se bude rozvíjet realitní větev jejich podnikání, smělé plány má i s dalšími obory, zejména s kosmetickým MedicProgressem. Přemýšlí o sestěhování firem a novém výzkumném centru. „Podmínkou je, že si na to musí vydělat. Víte, já nejsem přítelem dotací. Když ostatní vidí, že jde o dotaci, všechny dodávky vám hned zdraží. K tomu dáte peníze za poradce, kteří vám dotace vyřizují. Pak všechno vybudujete o třicet procent dráž a čekáte, jestli vám zpětně investici proplatí. Když ne, byly to vyhozené peníze.“

Když Jiří Žák hovoří o lidech kolem sebe, velkou pozornost věnuje Pavlu Sedláčkovi, generálnímu řediteli MedicProgressu. Na dravou firmu, která za posledních deset let zvýšila svůj obrat až o 375 procent a má ambici stále posilovat, CZECH­‑GEN hodně sází. „Klíčové bylo rozšiřování a zlepšování kvality našich služeb, od samotného vývoje nových přípravků po možnosti zakázkové výroby kosmetiky,“ popisuje cestu MedicProgressu Pavel Sedláček. „Flexibilita, prozákaznický postoj a dodržování vysokých standardů kvality nám umožnily rozšířit počet zákazníků za deset let na dvacetinásobek a počet vyráběných produktů přesáhl vyšší stovky.“ Firma se nyní chystá zahájit přípravy nových projektů pod vlastní značkou, přičemž buduje ty stávající, například Longevity.

CZECH­‑GEN chce také posílit vývoj, k čemuž by mělo sloužit už zmíněné nové centrum s plochou přesahující až 1500 čtverečních metrů. Vyrůst by mělo do pár let, samozřejmě pod dohledem Jiřího Žáka. Ten má sil stále na rozdávání. Odpočívá u sadaření, pěstování révy a výroby vína, s růžemi je ale už prý konec. Jak sám říká, jestli něčím opravdu žije, je to CZECH­‑GEN. Když se loučí, říká „see you again“. Jiří Žák ví, že energie, kterou rozdává, se k němu některou z cest vždycky vrátí.