Nekonečný proces zásobování obyvatelstva vodou spojený s čištěním splašků stojí samosprávy stále více peněz i kvůli rostoucím cenám energií. Při hledání úspor se některé obce snaží odstřihnout od vodohospodářských firem, což se jim však může prodražit. Dokládají to příklady některých radnic i data regulátorů, jimiž jsou ministerstvo zemědělství nebo Státní zdravotní ústav.
„Specializované, zpravidla soukromé firmy jsou v praxi obvykle pružnější například při zavádění inovativních postupů při provozování a bezpochyby kladou větší důraz na hospodárnost svých činností,“ uvedl mluvčí rezortu zemědělství Vojtěch Bílý.
I z pravidelného benchmarkingu ministerstva plyne, že provozovatelé vodovodů a kanalizací s podílem soukromého kapitálu, často působící regionálně a spravující vícero vodohospodářských majetků, jsou nákladově efektivní.
Přesto se některé obce vydaly vlastní cestou, aby měly hospodaření s vodou a zisky z vodného a stočného pod kontrolou. Například Rychnov nad Kněžnou zajišťuje od loňského roku vodovodní a odpadní infrastrukturu prostřednictvím dceřiné společnosti. Město do firmy vložilo 2,5 milionu a uzavřelo s ní smlouvu za 25 milionů. A dalších deset milionů si půjčilo od banky.
Zda se to radnici vyplatí, se teprve ukáže. Bude moci srovnávat s předchozí praxí, kdy vodohospodářské služby zajišťovala firma Aqua Servis. Ta městu platila nájem 15 až 20 milionů korun ročně a zároveň hradila veškeré provozní náklady včetně zaměstnanců, materiálu, techniky či energií.
Rychnovskému zastupitelstvu však vadilo, že město inkasovalo 43 milionů za vodné a stočné, které však plně pokrývaly provoz i investice. Jeden z hlavních argumentů byl, že část zisků končila v cizině. „Dál masivně investujeme do vodovodní a kanalizační sítě, takže by se postupem času měla ještě více zlepšovat a tím by měly být provozní náklady menší,“ míní starosta Jan Skořepa. Nicméně za některé služby včetně strojů, jako jsou velké bagry nebo čisticí kanalizační vozy, musí Rychnov dál platit Aqua Servisu a dalším soukromým subjektům. Peníze vynakládá i na technologické experty.
„Do hry vstupuje celá řada faktorů, které jsou v tomto rozhodování klíčové. Jde o dostupnost lidských zdrojů, dostupnost odborného a technického zázemí, technický stav vodohospodářských majetků a o technickou a technologickou náročnost provozu,“ dodal Bílý.
V rozporu s předpisy pak postupoval středočeský městys Suchdol. Dokládá to loňské rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a také ministerstva vnitra. Do vodohospodářského majetku suchdolská radnice investovala 28 milionů korun a předloni se ho pokusila vyměnit za zřejmě výrazně předražené akcie Vodohospodářské společnosti Vrchlice-Maleč. Antimonopolní úřad transakci zrušil. Rezort vnitra podal návrh na zahájení občanského soudního řízení o neplatnosti smlouvy.
Přitom zjištění ministerstva zemědělství a dalších oborových regulátorů, jako je Státní zdravotní ústav, potvrzují, že často politicky motivovaný trend rozdrobování vlastnictví i provozu vodohospodářského majetku na menší celky zvyšuje nákladovost a snižuje kvalitu poskytovaných služeb.
Spolupracovat s provozovatelem, který se opírá o soukromý kapitál a spravuje větší množství obecních vodohospodářských majetků, se může radnicím vyplácet i při současném růstu cen energií. Například společnost Veolia měla dopředu zajištěny nákupy elektrické energie s minimálním rozdílem oproti roku 2021, zatímco řada jiných subjektů musela pracovat s nárůsty v řádu stovek procent. Ty se promítly do konečných cen spotřebitelů.
Problematiky vodního hospodářství se týká i aktuální systém cenové regulace, který omezuje tvorbu zisku i cenově uznatelné náklady. „Tento systém v kombinaci se standardizovaným postupem výběru provozovatele koncesním řízením zajišťuje městům a obcím jako dominantním vlastníkům vodohospodářské infrastruktury možnost kdykoliv si srovnat, zda se jim vyplatí provoz ve vlastní režii či zajištění služeb externím subjektem, ať už s podílem soukromého investora, nebo bez něj,“ uvedl technický a obchodní ředitel firmy Veolia Ondřej Beneš.
Francouzská Veolia je největší vodárenskou skupinou v Česku, pitnou vodou zásobuje hlavní město. Dvojkou je Severočeská vodárenská společnost působící v Ústeckém a z velké části také v Libereckém kraji, přičemž veškeré její akcie drží celkem 458 severočeských měst a obcí.
Třetí největší hráč na českém trhu - skupina Suez - změnil v únoru majitele. Stalo se jím konsorcium čtyř zahraničních fondů. Hodnota transakce, která je součástí obří fúze skupin Veolia a Suez, šla podle odhadu do miliard korun. Informaci potvrdil Pavel Kavka, obchodní ředitel Suez Water CZ.
Nový Suez, jak se skupina označuje, zásobuje pitnou vodou téměř 1,1 milionu obyvatel. Majoritně skupina ovládá Ostravské vodárny a kanalizace, drží i minoritní podíly v Brněnských vodárnách a kanalizacích a Vodárnách a kanalizacích Karlovy Vary. Druhým akcionářem je u všech tří firem vždy dané město. Poslední firmou ve skupině je Vodohospodářská společnost Benešov, v níž má Nový Suez stoprocentní podíl.
