Podle nového kodexu se turisté mohou domáhat od začátku roku kompenzace za „narušení dovolené“. V Evropské unii existují případy, kdy soud skutečně podobnou náhradu přiznal. Evropský soudní dvůr tak rozhodl třeba ve prospěch Simone Leitnerové. Té ovšem dovolenou zkazilo špatné jídlo podávané v hotelové restauraci, po němž onemocněla salmonelózou.
„V českém právu se jedná o zcela nový institut, který má poškozeným nahradit nemajetkovou újmu, která je spojená zejména s pocitem zklamání a stresem vyvolaným danými komplikacemi. Díky tomu lze za zkaženou dovolenou ve vyhrocených případech získat dokonce vyšší odškodnění, než jaká byla původní cena zájezdu,“ uvedl právník portálu Vašenároky.cz Petr Novák.
Místo užívání si dovolené hledají chyby
Podle mluvčího cestovní kanceláře Alexandria Petra Šatného ale zákony, které mají spotřebitele chránit, naopak nabízejí lákadla, jimž někteří turisté podlehnou. S cílem získat část zaplacených peněz zpět pak prý místo užívání si dovolené pouze hledají různé chyby a reklamují absurdity.
„Stalo se nám to třeba v Turecku hned na začátku letní sezóny,“ vzpomíná ředitel marketingu CK Alexandria Petr Šatný. Podle něj fotodokumentaci jako technik kriminálky na místě činu soustředěně pořizoval muž, který později dal dohromady celou skupinku účastníků zájezdu, aby společně podali reklamaci.
Velká část problémů ovšem pramenila z konfliktů českých klientů s rusky mluvícími turisty, za které ani cestovka, ani hotel rozhodně nemohou. „Stížnosti turistů jsme řešili průběžně už během jejich dovolené, dokonce jsme je raději operativně přestěhovali do jiného, dražšího hotelu,“ říká Šatný.
Přestože v novém hotelu byli turisté spokojeni a dovolenou strávili bez jakýchkoli dalších připomínek, podali po návratu reklamaci. „Chtěli jsme jim vyjít vstříc a tak jsme skupince turistů kromě přestěhování nabídli navíc ještě finanční kompenzaci, tu ale nepřijali. Dožadovali se vrácení celé částky zaplacené za zájezd, jako by nikam nejeli. Teď se dokonce chtějí domáhat svých údajných nároků soudně,“ popisuje Šatný.
Potíže s ruskými sousedy
Stížnosti českých turistů na jejich rusky mluvící sousedy na plážích či hotelech jsou v posledních letech stále častější. Jsou prý hluční a bezohlední, při obsazování lehátek nebo u švédských stolů předbíhají, takže občas dojde i na strkanice. Napomínat občany Ruské federace, aby si nezapalovali cigaretu v nekuřáckém prostředí, je podle zkušeností českých turistů rovněž marné. Cestovní kanceláře i hotely jsou ale v těchto případech často bezmocné.
Na prázdninové komplikace způsobené nevítanými sousedy ostatně nepamatuje ani takzvaná Frankfurtská tabulka slev, které v roce 1985 vydal Zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem. Tabulka obsahuje přehled slev uplatnitelných v důsledku nedodržení slibovaných podmínek ze strany organizátorů zájezdů. V Německu a Rakousku se běžně používá a ve sporech klientů s cestovními kancelářemi k ní přihlížejí i tamní soudy.
Čeští zákonodárci ji ale při přípravě nového Občanského zákoníku nijak nezohlednili, takže odvolávat se na ni v tuzemských podmínkách je velmi diskutabilní. Proč český zákonodárce Frankfurtskou tabulku nepoužil, či nároky turistů jinak blíže nespecifikoval, zůstává otázkou. Jisté však je to, že tím situaci všem značně zkomplikoval, protože očekávání turistů se mohou a nejspíš i budou s výslednou realitou značně rozcházet.
