Vojensky slabá Evropa by ho mohla povzbudit, varoval na konferenci SHIFTS26 americký generál John W. Nicholson
- Už v 80. letech se účastnil invaze na Grenadu, později měl jako velitel na starosti 82. výsadkovou divizi o síle 22 tisíc mužů.
- Vrcholem jeho kariéry byly roky 2016 až 2018, kdy vedl americké a koaliční síly NATO v Afghánistánu.
- Zde byl americký generál John W. Nicholson dokonce nejdéle sloužícím americkým velitelem a svým způsobem se stal i tváří této války.
Když se před osmi lety s Afghánistánem loučil, chválil ho list New York Times coby „válečníka-diplomata“. V zemi zmítané boji s Tálibánem musel totiž bojovat nejen zbraněmi, ale i argumenty. A to nejen při jednání s Afghánci – měl blízké vztahy s tehdejším afghánským prezidentem Ašrafem Ghaním a podařilo se mu dojednat i první všeobecné příměří –, ale také se zástupci americké administrativy, která operace financovala.
U prezidenta Baracka Obamy prosadil udržení kontingentu a také posílení afghánských speciálních jednotek a letectva. Po prvním nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu se však situace ve Washingtonu změnila a Nicholson musel obhajovat nejen svoji velitelskou pozici, ale i samotné angažmá Američanů v Afghánistánu, které Trump neochotně zdědil po předchůdcích. Nový prezident tuto válku označoval za „naprostou katastrofu“ a několikrát řekl, že by bylo nejlepší, aby se z ní USA stáhly. Výmluvné také je, že si v těch dobách Trump nikdy nenašel čas, aby se s Nicholsonem k otázce Afghánistánu sešel osobně.
Nejdelší válečné tažení, které kdy Američané vedli, nakonec formovalo i Nicholsonův osobní život: na jedné společenské akci v Afghánistánu se seznámil s Norine MacDonaldovou, výzkumnicí, která se zasazovala o licencování opia pro lékařské účely. Zamilovali se do sebe a ona se stala jeho ženou.
Po odchodu z armády v roce 2018 Nicholson působil mimo jiné také jako generální ředitel společnosti Lockheed Martin pro Blízký východ. Nyní žije ve Spojených arabských emirátech, kde se věnuje poradenské činnosti. V poslední době navštěvuje pravidelně i Prahu – v největší české zbrojařské skupině Czechoslovak Group (CSG) působí jako nezávislý nevýkonný ředitel.
Bush, Obama, Trump
S určitou dávkou zkušené diplomacie vystoupil devětašedesátiletý generál i na konferenci SHIFTS26. V diskuzi s moderátorem hovořil mimo jiné i o tom, jak bylo důležité porozumět stylu rozhodování tří prezidentů, s nimiž měl coby vrcholný zástupce armády osobní zkušenost.
George W. Bush podle něj vystupoval v reakci na teroristické útoky na New York a Washington 11. září 2001 jako válečný prezident a soustředil se na získání podpory veřejnosti pro vojenské operace. Barack Obama, původní profesí právník, zase přistupoval k rozhodování o obraně hodně analyticky: vždy vyžadoval detailní informace, proces analyzování situace byl delší, ale výsledná rozhodnutí racionální a založená na faktech.
Donald Trump, který do Bílého domu nastoupil poprvé v roce 2017, měl oproti svým dvěma předchůdcům zcela odlišný přístup. „Je to byznysmen, který rozhoduje rychle a podle intuice. Neřídil se jen tím, co je na papíře, ale i tím, s kým mluví,“ popisoval Nicholson. Aniž by to bylo při diskuzi konkrétně řečeno, bylo jasné, že ve věci Afghánistánu se vedení armády na Trumpovu podporu nemohlo spoléhat. Ostatně prezident tehdy řekl: „Můj původní instinkt byl se (z Afghánistánu) stáhnout. A já historicky rád své instinkty následuji.“
To hlavní, co se oproti prvnímu Trumpovu funkčnímu období v tom současném změnilo, je podle Nicholsona tým kolem prezidenta. Zatímco dřív si Trump nechával při obsazování klíčových funkcí doporučit respektované odborníky, dnes se obklopuje spíš lidmi, kteří s ním názorově souznějí, což mění kvalitu rozhodování. Podle Nicholsona je to ale přirozený výsledek demokracie: „Prezident má pravomoci a Američané si ho zvolili. Jeho politika odráží nálady ve společnosti.“
Rusko jako trvalá nejistota
Debata s generálem Nicholsonem se točila hlavně kolem euro-atlantických vztahů v rámci NATO, společné obrany a také kolem hrozeb ze strany Ruska. Za svoji více než třicetiletou kariéru měl možnost vývoj vojenských vztahů Západu a Ruska vidět v historickém kontextu. Po rozpadu Sovětského svazu zažil období spolupráce, která se ale začala drolit s ruskou invazí do Gruzie v roce 2008 a definitivně skončila po anexi Krymu o šest let později. Nicholson také vzpomínal, jak před ruským napadením Ukrajiny napsala skupina amerických velitelů dopis svým protějškům v Rusku: „Upozorňovali jsme, že jako jaderná velmoc riskují něco velmi nebezpečného. Jejich odpovědí byl dlouhý seznam křivd, které podle nich Západ Rusku způsobil.“ Aktuálním výsledkem je paradox: obě vojenské velmoci spolu mluví méně než během studené války. „Tehdy jsme na sebe neustále mířili jadernými hlavicemi, ale aspoň probíhala nějaká komunikace,“ podotkl generál.
Nicholson varoval, aby Evropa nepřehlížela Rusko coby dlouhodobou hrozbu, i kdyby válka na Ukrajině měla brzy skončit. Riziko přímého konfliktu s NATO sice nepovažuje za pravděpodobné, ale není možné ho vyloučit: „Není nulové. Rusko jedná oportunisticky a bedlivě sleduje poměr sil.“ Právě proto podle něj dává smysl navyšování obranných kapacit v Evropě. I proto, jak upozornil, že ruská vojenská doktrína pracuje s jednoduchým porovnáváním počtů vojáků, techniky a zbraní. A dokud je poměr vychýlený v neprospěch Ruska, může to být pro Putinův režim odrazující faktor a naopak. Země se ale zatím vyčerpává válkou na Ukrajině. „Podle dostupných informací teď v této válce umírá více ruských vojáků, než kolik jich stíhají nabírat. To pro ně může být brzy fatální,“ domnívá se Nicholson.
Válka ve znamení technologií
Jako jeden z klíčových trendů současných válek na Ukrajině a v Perském zálivu vidí Nicholson jejich rychlou proměnu pod vlivem technologií. Bojiště na Ukrajině je podle něj svým způsobem i pohled do budoucnosti a ukazuje zásadní roli systémů řízených na dálku. „Existují oblasti, kde proti sobě stojí už jen drony a robotická vozidla.“ Armádní profesionálové tedy pozorně sledují, jak se Ukrajina stává lídrem v praktickém využití těchto technologií i ve vývoji nových operačních konceptů.
Debata se stočila i na důležitost obrany proti úderům raketami a drony. A také na využívání nejpokročilejších technologií – v tomto ohledu generál upozorňoval na rozdíl zhruba pět ku jedné v objemu investic do výzkumu a vývoje mezi USA a Evropou. Americký náskok se odráží i v rychlejším zavádění technologií ve vojenství a obraně. John W. Nicholson zmínil napětí mezi snahou chránit evropské firmy a potřebou spolupracovat s americkými partnery i to, že v Evropě působí řada úspěšných obranných firem, jež jsou na globálním trhu konkurenceschopné. To podle něj dokládá i současná expanze největší české zbrojovky CSG na americký trh.
