Bude revoluce. (Nebo ne...)

Goldman Sachs

Goldman Sachs

Gerald Celente, nejúspěšnější trendový prognostik a ředitel Institutu pro výzkum trendů, který předpověděl masivní nástup biopotravin, akciový krach v roce 87, pád Sovětského svazu i aktuální krizi, nejnověji tvrdí, že svět míří k fašismu. Přesto je prý optimista.

Zatímco část lidí vidí krach americké brokerské firmy MF Global jen jako další z řady bankrotů, kterých jsme za poslední tři roky už několik zažili a které k ekonomickým cyklům patří, už tak dost ostrého Geralda Celenteho rozpálil k nepříčetnosti. Koncem loňského roku měl muž, v jehož popisu práce je mimo jiné i varovat ostatní, aby se jim podobné věci stávaly co nejméně, objednáno k vyzvednutí zlato. Teď však nemá ani zlato, ani peníze.

Firma zkrachovala, protože nakupovala dluhopisy problematických evropských států, a poměr peněz, které na to měla, a které si půjčila, takzvaná páka, byl 1:100.

Problém byl rovněž v tom, že podle zákona měla mít oddělený účet s penězi klientů, na které nesmí právě kvůli podobnému riziku sáhnout. Jenže v MF Global se 1,2 miliardy dolarů jaksi ztratilo… „Oni si jen tak přišli a vyloupili mi konto. A ten chlap Corzine (Jon Corzine, šéf MF Global a bývalý ředitel investiční banky Goldman Sachs) říká, že nemůže najít 1,2 miliardy dolarů. Kdo s tím lupem utekl? Viděli jste, co má na slyšeních s těmi poskoky, co mu kladou otázky, na plaketě před jménem? Ctihodný Jon Corzine. Ctihodný, doprdele,“ rozčiloval se v jednom z nedávných rozhovorů Celente. Možná by to byl jen výkřik podvedeného občana, prognostik ale vysvětluje, proč by si tuhle událost měli minimálně všichni Američané uložit do schránky své paměti. „Tohle je názorný příklad, co se bude dít, až vyhlásí bankovní prázdniny. I když máte vklady pojištěné, vůbec nic to neznamená.“

Pro Corzina a ostatní přední bankéře nemá pětašedesátiletý šéf Institutu pro výzkum trendů a vydavatel čtvrtletníku Trends Journal dobré slovo a tvrdí, že demokracie je jen iluze a ve skutečnosti vládnou oni. „Kdo je šéfem Komise dozoru nad trhem s cennými papíry? Gary Gensler, který býval příkazníkem Jona ,Dona´ Corzineho, když byl hlavou gangu Goldman Sachs, než se stal senátorem za New Jersey. Kdo byl Bushův ministr financí? Henry ,Frankenstein´ Paulson, ředitel Goldman Sachs po Corzinovi. To je ten chlap, co vytvořil program záchrany bank a přišel s linií „too big to fail“. A kdo byl ten chlap, co za Clintona dělal střelmistra financí a zrušil Glass-Steagallův zákon, který komerčním bankám bránil, aby se staly investičními? Nemohl by to být Robert Rubin, bývalý místopředseda Goldman Sachs? A kdo je ten chlap, co ho zrovna teď dosadili jako šéfa Evropské centrální banky, Mario Draghi? Nevedl snad evropskou divizi Goldman Sachs? A ještě minutku počkejte… Co je to teď v Itálii za chlapa, Mario Monte? Nebyl snad mezinárodním poradcem pro Goldman Sachs? Penězoměnci si zabírají chrám. Odehrává se to všem před očima a nikdo nekřičí mizera, mizera. I Rothschildové by záviděli, kdyby viděli v akci gang Goldman Sachs, zločinné operace JP Morgan Chase, lumpy ze Citigroup a bandity z Deutsche Bank.“

Na otázku moderátorky televizní stanice Russia Today, co říká tomu, že se mu přezdívá gloom and doomer (z anglických slov temnota a zkáza), který zbytečně straší veřejnost, odpověděl: „Když vám řekne doktor, že máte rakovinu, řeknete mu, že je gloom and doomer? Já jen říkám lidem, že nejprve musíme nemoc pojmenovat. Nemůžete tisknout nové peníze ze vzduchu, které nejsou ničím kryté a nemají ani cenu toho papíru, na který je tisknou, a přitom prakticky nic neprodukovat bez toho, abyste zničili dolar. Vymyká se to kontrole a oni to neustále krmí steroidy. Jen závisláci na penězích a nemocní lidé myslí na nepřetržitý růst, ale nic takového neexistuje. Když je zima, rostou snad v zimě plodiny? Potřebujete se občas stáhnout, zvolnit a reorganizovat.“

Že by libertarián? Chyba lávky. Mezi všemi známými kritiky systému nekrytých peněz, příznivci zlata označovanými jako zlatí brouci, konspiračními teoretiky, skeptickými analytiky či investory i radikálně levicovými předpovídači a prognostiky, kteří věští kapitalismu všechno jen ne světlé zítřky, je Celente zvláštní figurou. Není totiž ani republikán, ani demokrat („konzervativci věří a liberálové lžou“), ani komunista, ani stoupenec rakouské školy, která hlásá úplnou svobodu jednotlivce a odmítá jakékoliv zásahy státu („potřebujeme regulace, protože jinak by tu nebyla žádná minimální mzda a lidem by se neplatilo už vůbec nic“). A dokonce prý není ani pesimista. Když se v jednom z televizních rozhovorů Celenteho ptali, jestli nepřehání a nevidí všechno zbytečně černě, odpověděl: „Ale já nejsem žádný pesimista, jsem šťastný člověk. To nemá nic společného s tím, že lidi nechtějí slyšet pravdu. Říkám jen fakta.“

Tak co tedy je? Krátce poté, co tento rodák z Bronxu vystudoval obor veřejná správa, začal vést politické kampaně a stal se asistentem sekretáře newyorského státního senátu, což označil za „nejhorší džob, co kdy měl“. „Viděl jsem, jak se dospělí muži celé dny hrbí, aby se dostali na vrchol.“ Politici jsou podle něj ti samí hujeři, které jste nenáviděli na střední škole a kteří chtěli být předsedou třídy, patologicky ambiciózní s hnědým nosem od lezení do zadku. „A teď vám říkají, co máte dělat, a vy je posloucháte?“

Zlomový moment „osvícení“ pro něj ale přišel na konci 70. let. „Tehdy se Jimmy Carter právě vrátil z Íránu. Zrovna se – stejně jako dnes, jen hráči byli jiní – rozhoříval íránský konflikt a on oznámil, že je šáh ostrovem stability na Středním východě. Sledoval jsem tu záležitost roky. Věděl jsem, jak vlády Spojených států a MI5 v Británii v roce 1953 svrhly v Íránu demokraticky zvolenou vládu Mossaddegha, protože měl nervy na to, aby znárodnil ropná pole a vzal je anglo-íránské ropné společnosti, která je dnes lépe známá pod názvem BP, a Standard Oil, která je dnes lépe známá jako Exxon. Takže jsem také věděl, jaký byl šáh brutální diktátor a jak věznil, mučil a vraždil desetitisíce lidí. A když proti němu vypukla revoluce, byla opravdová. Carter americkému lidu a světu prostě lhal. A v tomto okamžiku jsem se stal politickým ateistou,“ vyprávěl v rozhovoru pro americký libertariánský server The Daily Bell.

Od té doby se prý snaží vidět věci takové, jaké jsou, a ne jaké by je chtěl mít. Svým expresivním popisem situace, nevybíravým slovníkem, vtipnými metaforami a exhibicionistickým projevem si vysloužil čestné místo mezi všemi „pany Zkázy“, věštícími akciové pády i velké deprese, a kritici ho vidí nezřídka jako zahořklého excentrika. Označit ho ale jako člověka, který mluví o válce tak dlouho, dokud nějaká nepřijde, si netroufnou ani ti, kteří mu nevěří nebo doufají, že se tentokrát splete.

Například týdeník Economist. Nejrespektovanější ekonomický časopis jeho Institut označil jako „síť 25 expertů, jejichž škála specializací by mohla s klidem soupeřit se spoustou univerzit“, podle americké televize CNBC zase „není lepší předpovídač trendů než Gerald Celente“. Svou metodu označuje sám Celente, který úspěšně předpověděl masivní nástup biopotravin, akciový krach v roce 1987, pád Sovětského svazu i aktuální krizi, jako „globálnomii“. „Nikdo nemůže předpovídat budoucnost – je v tom příliš mnoho divokých karet. Ale když se na věci podíváte, jak k nim globálně dochází, a zkusíte vyhodnotit jejich důsledky, můžete si udělat docela dobrou představu, kam ty věci povedou. Ale dělám to jinak než ostatní. Například ekonomové budou dál studovat ekonomii, co ale vědí o tom, co se děje v rodinách, geopolitice nebo životním prostředí? Všechny věci jsou propojené, ale příliš mnoho lidí se dívá na svět očima své profese. A není to ani o tom, co máte rádi nebo nemáte rádi, v co doufáte ani v co věříte, to s tím nemá co dělat. Díváme se na víc než 300 kategorií. Nesnažíme se věci měnit nebo zakrýt kvůli své ideologii.“

A jak vidí Gerald Celente rok 2012? Tady se ježí vlasy i jeho zastáncům. Západ podle něj míří k diktatuře. „Fúze státní a korporátní moci naplňuje definici toho, co se nazývá fašismus. Podívejte se na audit Federálního rezervního systému a 16 bilionů dolarů, které nalili do kšeftů po celém světě. V Řecku a Itálii instalovali do čela státu takzvané technokraty, ale správný název je bankéři. Za 30 let, kdy dělám tuhle práci, jsem nikdy nebyl tak znepokojený jako teď. Neexistuje způsob, jak splatit dluhy evropských států. A nahlížet na dolar jako na bezpečné útočiště je jako vyskočit z Titaniku a hledat útočiště na Luisitánii. Systém je v kolapsu, ale myslím, že nepřiznají, že to dovedli ke krachu, a místo toho zneužijí nějaký geopolitický problém, aby lidi uvedli do stavu strachu a hysterie, přičemž vyhlásí bankovní prázdniny nebo hyperinflaci měny a svedou to na někoho jiného. Na socialistickou Evropu nebo na Írán.“
Celente v trendech pro rok 2012 varuje hlavně před ekonomickým stanným právem a „bojištěm USA“ – snaha o omezení internetu, Obamův zákon NDAA, který umožňuje neomezeně zadržovat americké i neamerické občany s protivládními postoji bez sdělení obvinění, to vše je podle něj jen přípravou na pouliční nepokoje.

Když předloni v prosinci vyhlašoval coby hlavní trendy na rok 2011 masové demonstrace po celém světě, splnily se asi rychleji, než čekal i on sám. Hned v lednu vypukla revoluce v Tunisku a následovalo Arabské jaro, poté přišlo hnutí Rozhořčených mladých Jihoevropanů i americké Occupy Wall Street. Ač zní jeho trendy pro letošek až moc „šíleně“, co když se Celente zase strefí? On to – paradoxně – nevidí tak černě. A ze současné krize překvapivě neviní jen „korporatokracii“. „Můžou za to všichni. Od pachatelů korporátních tunelů až po podvodníčka se sociálními dávkami. Když v sobě najdou jednotlivci velikost, když dosáhnou nejvyšších úrovní, jakých mohou, a budou se neustále vyvíjet, přestanou tolerovat zneužívání, ať už ze strany jednotlivců nebo vlády, a získají zpět sebeúctu, důstojnost a odvahu, dojde ke změně. Jediná cesta ven je v tomto okamžiku evoluce přímá demokracie, jako třeba ve Švýcarsku. Já věřím ve 20% řešení. Když 20 % lidí začne pracovat a snažit se dostat na takovou úroveň, změní se všechno. Věřím i tomu, že až budou lidé připraveni, spirituálně, emocionálně i fyzicky, objeví se i vůdcovství. Jak říká jedno úžasné hinduistické pořekadlo – když je student připraven, najde se i učitel. Je tu naděje, že tento rok naší civilizaci přinese osvícení, které bude daleko větší než to, co tu zatím máme.“

12 hlavních trendů roku 2012 1) Ekonomický výjimečný stav: Vzhledem k současným ekonomickým i geopolitickým poměrům mají centrální banky i světové vlády již plány na vyhlášení ekonomického výjimečného stavu – s možností, že bude následovat vojenský výjimečný stav.

2) Válečné pole Amerika: Zákon NDAA umožňuje prezidentskému úřadu, aby jednal jako soudce, porota i kat.

3) Invaze Occupy: Protesty proti Wall Street se rozšíří po celých Spojených státech. Nic podobného historie dosud nezaznamenala.

4) Bod vyvrcholení: Finanční domeček z karet se hroutí a v roce 2012 dosáhnou vrcholu mnohé dlouhodobé socioekonomické i geopolitické trendy. Některé skončí velkým třeskem, jiné méně dramaticky.

5) Technokratický puč – Dva bleskové převraty v Řecku a Itálii instalovaly dvě nevolené figury do čela státu. Zatím nikdo nenazývá v oficiálních médiích toto sloučení státu a moci korporací skutečným jménem – fašismus, a tyto technokraty správným jménem – bankéři. Je možné zachránit loď bez kormidla tím, že si technokrat dá na hlavu helmu?

6) Repatriace: Malá, ale finančně a politicky mocná skupina se rozhodla rozprodat svět v globalizaci a bude tu velké občanské hnutí, které bude proti. Tvořivé instinkty občanů vs. Represivní nadnárodní monopoly. I když je například v USA pracovní síla dražší, „každá země má národní hrdost na to, co dělá nejlépe“.

7) Secession obsession (nevím, jak přeložit): Větry politických změn foukají z Tuniska do Ruska a všude, co je mezi tím. Otevírají okno dosud nepředstavitelných politických možnost, které jsou nyní k dispozici – radikální decentralizace, internetová přímá demokracie, odtržení a dokonce i mírové rozpuštění národů. Přichází nový světový ne-řád.

8) Bezpečné přístavy: Jak se stávají příznaky skrytého ekonomického a společenského kolapsu stále zřetelnějšími, armády lidí, kteří chtějí přežít nové milénium, přemýšlejí o nových metodách nebo o nich začnou přemýšlet a hledat cesty k úniku ze závěrečného chaosu. Ti, kteří jsou „v obraze“, pracují s plánem „zlato, zbraně a útěk“. Kam odejít? Co dělat? Hlavní trendy 2012 budou průvodcem na této cestě.

9) Velký bratr na internetu: Nadcházející rok bude začátek konce svobody internetu: bitva mezi vládami a lidmi. Vlády navrhnou legislativu pro novou „ověřovací technologii“, která bude vyžadovat od uživatelů internetu, aby měli jakýsi ekvivalent řidičského průkazu nebo zdravotní průkazky pro pohyb v kyberprostoru. Pro většinu lidí to bude znamenat další okleštění jejich svobody a další vládní kontrolu.

10) Přímá demokracie proti falešné demokracii: Po celém světě dávají rozčilení lidé najevo, že jsou znechuceni „běžnou politikou“, a chtějí změnu. Vlády ve všech svých formách – demokracie, autokracie, monarchie, socialismus, komunismus – prostě nefungují. Jediné životaschopné řešení je vzít hlas z rukou politických stran a institucionalizovat přímou demokracii a nechat lidi hlasovat o klíčových otázkách, bez ohledu na to, jestli je to nová válka či další finanční pomoc bankám. Když to funguje ve Švýcarsku, proč by to nemohlo fungovat jinde?

11) Alternativní energie 2012: Ve stínu mračna z Fukušimy existuje palivo, které je určitě bezpečnější než uran, a technologie malých, standardizovaných, přenosných reaktorů, které šetří náklady i čas na výstavbu. Krom toho existují desítky rozvíjených projektů, které zkoumají možnost vytvořit čistější, konkurenceschopná tekutá paliva, extrahovaná z přírodních zdrojů. Začněte se loučit s konvenčními tekutými pohonnými hmotami.

12) Uchovejte si styl: V pochmurném roce 2012 a v letech následujících bude „dostupné vylepšování“ řídit a inspirovat výrobky, módu, hudbu, umění a zábavu na všech úrovních. Obchod by se měl moudře probudit a povzbudit spící vzpomínky na kvalitu dávných časů.