Je docela příznačné, že pokutu dostal právě tento web, který je lidmi z branže považován za politický bulvár a jehož některé články jsou dost ostré právě vůči romskému etniku. Možná, že i to byl důvod, proč web odmítal čtyři roky stáhnout výroky později označené soudem jako urážlivé, a proč musel zasáhnout právě až soud.
K němu se obrátil Jaroslav Suchý, na jehož osobu invektivy pod dvěma články mířily. Podle lednového rozhodnutí šlo o urážky naplňující skutkovou podstatu podněcování rasové nenávisti. Není to poprvé, co se Jaroslav Suchý v podobné věci na soud obrátil a uspěl. I od vydavatele Aha online dostal 55 tisíc za urážky v diskusi.
Omezení svobody slova?
Jaroslav Suchý je, korektně řečeno, svérázná postavička, která se proslavila pohlazením amerického prezidenta Baracka Obamy a zarputilým kverulantstvím. Vydavatel Parlamentních listů si je toho velmi dobře vědom, a tak kuje železo veřejného opovržení vůči němu co nejvydatněji, aby navzdory rozsudku získal sympatie čtenářů na svou stranu.
Na pomoc si přizval mediálního analytika Petra Žantovského, který v obranném textu na tomto webu vysvětluje, že vydavatel nemůže odpovídat za obsah diskusních příspěvků na internetu a že stejně nemá smysl internetové diskuse pod články řešit, protože každý chápe, že jde o specifický žánr a že „každý, kdo má všech pět pohromadě a trochu se v té sociální komunikaci orientuje, nebo o věcech přemýšlí kontextuálně, tak chápe internetové diskuse právě v tomhle kontextu a nepřikládá jim význam, který nemají“, cituje web Petra Žantovského. Zároveň s tím spekuluje, že díky podobným rozsudkům může dojít k omezení svobody slova.
Osobně jsem přesvědčen, že se obránce Parlamentních listů mýlí ve všech třech bodech. Internetové diskuse totiž jsou sice „specifickým žánrem“, nad kterým může intelektuál povýšeně mávnout rukou, ale rozhodně to není tak, že by cokoliv, co s v nich objeví, nemělo žádný význam a vliv. Opak je pravdou. Koneckonců ovlivňování internetových diskusí, jejich směřování na podporu výrobku či konkrétní značky je základem ne zrovna etického marketingového nástroje zvaného astroturfing.
A nejde jen o firmy. Čínská a ruská vláda platí diskutéry, aby v diskusích pod články po celém světě psali komentáře na podporu jejich vládní politiky. Před dvěma lety ukořistili ruští hackeři korespondenci mluvčí prokremelského hnutí Naši Kristiny Potupčikové, z níž vyplynulo, že za jednu diskusní poznámku platí svým mládežníkům přes padesát korun. Ani Rusové nemohou být tak šílení, aby platili padesát korun za něco, co nemá smysl a vliv.
Internetové diskuse mohou vytvářet podvědomí o tom, jaký názor převažuje a co je ve společnosti bráno jako norma. Bezuzdné nadávky, urážky a případně výhružky vůči jedné skupině lidí mohou ovlivnit ostatní v tom, co si o této skupině budou myslet a jak se k ní následně budou chovat.
Přísněji? Ne!
A proč by za to potom neměl odpovídat vydavatel? Vydavatel odpovídá za obsah článků, které zveřejní, a neměl by odpovídat za diskuse pod nimi? Je to součást jeho byznysu – i články, i diskuse – a vlastník webu by měl odpovídat za to, co se na jeho stránkách děje. Už vidím radikální autory, jak do textu napíší jen titulek a zbytek obsahu plný nenávisti dají do diskuse s tím, že to je specifický žánr a za diskusi vydavatel neodpovídá…
Obavy o svobodu slova jsou už úplně bezpředmětné. Vždyť podléhají-li dnes zákonům redakční texty, v nichž nesmí k jejich porušování docházet, proč by mu neměly podléhat diskuse? Úvahy o tomto dvojím metru jsou naprosto postavené na hlavu.
Na druhou stranu bych rád zdůraznil, že nejsem ani pro zpřísnění pravidel pro internetové diskuse, jako to svého času navrhovala Anna Šabatová, toužíc po větší regulaci debat týkajících se právě minoritních etnik. Současná pravidla, kdy vydavatel odpovídá ze zákona za obsah vložený uživatelem, v případě, že mohl vědět, že je obsah protiprávní nebo se o tom prokazatelně dozvěděl a neučinil příslušné kroky k jeho odstranění, jsou podle mě ideální. Myslím, že jakýkoliv úkrok stranou od současné normy by byl chybný. Výkřiky po větší svobodě diskusí mohou vést jen k roztočení kola nenávisti radikalizujícího čtenáře diskusí, větší regulace zase k pocitu, že „mocní chtějí cenzurovat“ debaty, které se jim nehodí do krámu. Obojí je špatně. Nebo ne?
Leoš Kyša je nezávislý novinář. Pracoval v Právu, Hospodářských novinách, Týdnu či Instinktu. Se Strategií spolupracuje od roku 2012. Dříve také vedl marketingový měsíčník Fresh marketing.
| Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem. |
|---|
