Samo o sobě by to nebylo zase tak zajímavé; každé čtyři roky se stane, že ve chvíli, kdy primárky obou hlavních stran sežvýkají všechny uchazeče o kandidaturu až na jediného zbývajícího, rozdíl mezi zástupci obou partají se dramaticky zúží.
Tentokrát je ovšem vtip v tom, že Clintonová ještě před měsícem pravidelně vedla o deset až patnáct procentních bodů, takže současný vývoj je pro ni špatnou zprávou. I to je normální; koneckonců, někdo listopadové volby vyhrát musí.
Jenže zatímco běžní Američané nemohou vystát Clintonovou ani Trumpa, běžná média jednak totálně nekriticky přejí Hillary (některá vyložené levicová média dlouho podporovala jejího demokratického konkurenta Bernieho Sanderse, ale jeho kampaň je dnes ve stavu klinické smrti), protože „Amerika je připravena mít v Bílém domě ženu“, i kdyby byla sebehroznější.
S tím by se potýkal každý oponent Clintonové, který by měl tu smůlu, že by byl zároveň vlastníkem penisu. Trump, jehož anatomické detaily v tomto ohledu ponechme stranou, je na tom právě obráceně: média by dělala všechno možné pro jeho prohru, i kdyby jeho protikandidátem byl velbloud s ruským pasem.
Podle toho to taky vypadá. Každý den se můžeme i na stránkách renomovaných amerických publikací (hned se k nim dostaneme) dočíst, proč je Trump hrozný a Hillary prima. Je skoro jedno, která z těch tvrzení se na pravdě zakládají a která nikoli (u Trumpa většinou ano, u Hillary málokdy).
Druhý je lepší
Čerstvý příklad přišel v pondělí 23. května, kdy vyšel průzkum, podle něhož Trump vedl v rámci celých USA procentním poměrem 46:44. Čekali byste, že když až dosud vedla Hillary, je Trumpův dílčí úspěch dostatečně důležitou zprávou, aby stálo za to ji prezentovat.
Ale kdepak. „Trump a Clintonová v rozmezí statistické chyby,“ napsal deník The New York Times, jenž už před asi půl rokem de facto vyhlásil, že podporuje právě bývalou ministryni zahraničí. O ždibíček konzervativnější list The Washington Post, jenž ovšem také kope za demokratku, zase napsal: „Z průzkumu plyne, že Clintonová je vnímána jako lepší než Trump v mnoha ohledech. Voliči ji vidí jako zkušenějšího kandidáta s vhodnějším náturou a osobností. Trumpa vnímá většina dospělých jako nekvalifikovaného kandidáta.“
Až někde později list zmínil skutečnost, že Trump podle průzkumu vede. Je to podobné, jako by hrála Sparta se Slavií a zpráva ze zápasu by měla následující znění: „Slavia měla převahu, byla důvtipnější a její hráči byli ukázněnější a lépe vypadali než její soupeř. Tomu se hra nedařila a dopustil se více faulů. Konečný výsledek je Slavia–Sparta 0:3.“
Čísla zkrátka posloužila jako prostředek ke kroucení faktů, jako kdyby ony noviny nebyly zpravodajské organizace, nýbrž chiropraktik. Berme to jako výraz zoufalství od médií, která si za poslední více než století zvykla formovat veřejné mínění – a najednou vidí, že lidé jim na jejich formování zvysoka kašlou. Pak je samozřejmě i tak trochu jedno, co vlastně napíšete.
Nebo je také možné, že takové uvažování zaměňuje příčinu a následek.
Daniel Deyl pracoval na začátku 90. let v jedné reklamní a jedné PR agentuře. Od roku 1994 působí jako pisálek v řadě médií. Se Strategií spolupracuje od roku 2010. Ve vydavatelství Mladá fronta dlouho působil jako editor časopisu Právo & Byznys, nyní je součástí týmu týdeníku Euro. Jeho názory na společenské uspořádání, zejména pak na reklamu, marketing a média, jsou obvykle považované za přinejlepším předpotopní.
| Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem. |
|---|
