V srpnové Strategii si dále přečtete o tom, že telekomunikace se dusí ve vlastní šťávě kvůli nedostatku frekvencí, dále o marketingovém pozadí asociace FIFA či o kariéře Vladimíra Rejlka, ředitele interaktivy v agentuře Wunderman.
Ve čtrnácti se Filip Humplík vydal bez vědomí rodičů na týden na čundr. Později zpíval v hardcorové kapele a byl průkopníkem guerilla marketingu u nás. S přáteli před šesti lety založil agenturu Konektor a záhy vstoupil do vrcholné politiky.
Proč jste se rozhodl, že budete pracovat ve světě marketingu?
Než jsem nastoupil do Leo Burnett, pracoval jsem ve videodistribuci a současně jsem studoval novinařinu. Byl jsem tehdy takový rozervaný mladý rocker, který chce zkusit něco nového, a reklama byla příležitostí, jak svoje přání naplnit. Psal jsem básničky a povídky, a přišlo mi proto logické, abych šel právě do reklamy. V agentuře mne tehdy přijímal Josef Havelka. Jedno z prvních, na co se zeptal, bylo, zda si umím uvazovat kravatu. A protože jsem to uměl, nestal se ze mě textař, ale account. V agentuře jsem byl v různých pozicích téměř deset let, byla tam opravdu skvělá parta lidí, kromě Petra Rydla a Martina Charváta třeba Jiří Pleskot, Lester Tullet nebo Míla Knepr.
Na jakých projektech jste dělal?
Hodně se pracovalo třeba pro mobilního operátora Eurotel, byla to doba, kdy začínaly mobilní telefony. Dále třeba pro polévky Vitana. A krásné kampaně jsme adaptovali pro značku Johnnie Walker.
Proč jste pak šel do Boomerangu?
V Leo Burnett jsem byl dlouho a měl jsem pocit, že je třeba nastartovat další část kariéry. Firma Boomerang tehdy umísťovala po hospodách stojany s pohledy, vedle toho Marek Slezák rozjížděl publishingovou část společnosti. Po dvou letech jsem však pochopil, že bych měl taky zkusit něco vlastního, a založil jsem proto firmu Point2Point.
