Ján Simkanič: Dějepis českého internetu

Ján Simkanič se těší na pašování digitálních dat. Na galavečeru Křišťálové Lupy to bude zcela legální.

Ján Simkanič se těší na pašování digitálních dat. Na galavečeru Křišťálové Lupy to bude zcela legální. Zdroj: Repro Strategie

Jedenáct ročníků Křišťálové Lupy pro mě znamená to nejlepší z českého internetu a vlastně tak trochu i jeho dějepis. Stovky projektů, které se každý rok ucházejí o pozornost. Vždycky mě překvapí, kolik je jich originálních, skvěle zrealizovaných, úspěšných, a hlavně užitečných ve stále více oblastech a oborech, a to se o některých dozvím až při nominacích. Křišťálovka pak pomůže, aby se o nich dozvěděli ostatní.

Křišťálová Lupa pro mě znamená ocenění práce nadšených a kreativních lidí, kteří se nebojí v digitálním světě něco zajímavého dokázat. Je to ocenění i pro nás, pořadatele, když se projekty chlubí tím, že v Křišťálovce uspěly, nebo když se ji snaží vyhrát. Znamená pro mě desítky tisíc hlasujících každý rok (letos jich bylo 79 tisíc) a také každoroční setkání internetových podnikatelů a odborníků, kteří ze svého středu vyberou ty, kteří si to zaslouží.

Znamená pro mě Divadlo Archa, kde se vždycky zhmotní má představa toho, jak bude celá scéna vypadat tak, jak jsem si vymyslel rok předem, a partu úžasných lidí, co nám s tím pomáhají. Každý ročník vypadá úplně jinak, snažíme se vyhlášení co nejvíc přiblížit divadelnímu představení. S Tomášem Hanákem jsme společně odmoderovali sedm ročníků, jeden se odehrával v kulisách konce světa, jiný ve francouzské kavárně nebo trampské osadě, kde nechyběl ani stánek na levnou krásu.

Jsou to neopakovatelné zkušenosti, skvělé zážitky a chvíle, kdy manažerská práce jednou za rok přepíná do improvizace, vtipu a hry. Kdy můžeme shazovat sami sebe, hosty i vítěze. Kdy s vámi celé divadlo tančí na legrační záběry ministra spravedlnosti a píseň Hany Zagorové, kdy po divácích házíte vajíčka, kdy předáváte anticenu domluvenému herci, protože skutečný zástupce státního úřadu si ji odmítl převzít, a půlka hlediště na to ani nepřijde.

Kdy osobnost roku při konci světa symbolicky ukřižujete a vítěze kategorií posíláte hřbitovem do tunelu se světlem na konci. Kdy pár dnů před vyhlášením necháte produkci shánět urnu, výbušniny, pistoli nebo vyrábět lahev od piva, se kterou vás pak Tomáš Hanák mlátí po hlavě. Znamená pro mě snad jediné vyhlášení cen, které nemoderuje Libor Bouček. A také kolegy, kteří vás nenechají ve štychu a je radost to s nimi dávat dohromady.

A letos pro mě Křišťálovka znamená něco úplně nového. Budeme mafiánská parta, která pod rouškou vyhlašování cen bude v období cenzury internetu pašovat digitální data, a poprvé bude večerem provázet Ondřej Cihlář z divadla Vosto5 dohromady s Loosers Cirque Company a já na to budu koukat jen z režie. A že bude na co koukat! Doufám, že si to nenecháte 1. prosince ujít. Ať už v hledišti, nebo on-line na ČT24.