Ach, kdeže ty loňské sněhy jsou. Pokud nebudeme brát citát doslovně, dnes by jej za svůj vzal téměř každý Brazilec. Od tradičního festivalu, kterým je brazilský karneval, neutekly ani dva měsíce a místním už příliš do tance není. Brazílii, která byla ještě nedávno považována za jednu z nejrychleji rostoucích rozvojových ekonomik, sužuje hospodářská a nově i politická krize. To vše ve světle blížících se olympijských her, které v bývalém hlavním městě Rio de Janeiro vypuknou za čtyři měsíce.
Nechme však hospodářské prognózy na jiných a vraťme se do chvíle, kdy celou zemi rozpohybovala samba, a lidé tak aspoň na moment zapomněli na své každodenní starosti.
Téma pro všechny
Karnevalové slavnosti, které se konají každoročně, trvají obvykle několik dnů a mají pohyblivé datum. Podobně jako například masopust se odvíjejí od data Velikonoc a letos připadly na začátek února.
V Brazílii tou dobou vrcholí léto, děti mají prázdniny a pláže praskají ve švech. Karnevalové radovánky si proto většina nejspíše spojí se spoře oděnými tanečnicemi vlnícími se v rytmu samby, jejichž obrázky v té době otiskují snad všechna světová média.
I přesto, že je karneval svým způsobem oslavou žen a ženství (mimochodem slovo samba pochází z portugalského „semba“ a v překladu znamená božská tanečnice), nahlížet na něj pouze touto optikou by bylo značně omezující. „Karneval je pro všechny,“ vysvětluje mi můj společník José poté, co jsme dorazili do místa, které se může chlubit nejslavnějším karnevalem v celé Brazílii.
Karnevalová tradice je v Rio de Janeiru podobně jako v ostatních koutech země poměrně dlouhá a sahá až do počátku osmnáctého století. Byla sem dovezena z Evropy a zpočátku se s největší pravděpodobností jednalo o obdobu pohanských slavností. Vliv starého kontinentu ale postupně upadal a jeho místo začala zaujímat původní brazilská samba, ke které se v různých částech země přidaly i jiné žánry. Například obyvatelé státu Pernambuco tančí v pestrobarevných kostýmech tanec frevo a státem Bahia se v karnevalovém období nesou zvuky stále populárnějšího axé.
Rio de Janeiro karnevalem žije a místní jej milují. Lidé v ulicích, obchodech, restauracích či v plážových lehátkách na Copacabaně nemluví o ničem jiném. A zdaleka se netěší pouze na oficiální vrchol celé slavnosti, kterým je obrovská podívaná v podobě defilé škol samby v centru města.
Pravý karneval je v ulicích
Promenáda tanečnic a tanečníků v pestrobarevných kostýmech po sedm set metrů dlouhém sambadromu navrženém slavným brazilským architektem Oscarem Niemeyerem pro mnohé cariocas, jak se obyvatelé Ria označují, stále častěji symbolizuje nesnesitelnou komerčnost, před níž je třeba utéct. Kdo chce zažít pravý karneval, musí do ulic.
V karnevalovém období tam ve dne v noci narazí na takzvané blocos de rua, tedy karnevalová uskupení často amatérských hudebníků, kteří za zpěvu starých karnevalových písní, vlastních skladeb s mnohdy vtipnými texty narážejícími na aktuální politické a společenské dění a zvuků bubnů a dalších hudebních nástrojů promenádují po hlavních avenidách v celém městě. A že za to umějí pořádně vzít, je jasné z toho, že do ulic vyrážejí podle přesně daného rozpisu již přibližně měsíc před hlavním karnevalovým průvodem a pokračují v tom i další dny po jeho skončení.
Bloky mají své obdivovatele, kteří se neváhají obléct do „klubových“ barev a vybavit se transparenty. Nejslavnější uskupení mohou počítat s tím, že je do ulic přijde podpořit i několik stovek tisíc lidí najednou (v centru města nepřekvapí, pokud se číslo vyšplhá k milionu účastníků). Letos se v Riu tímto způsobem předvedlo více než 450 blocos.
Vidět podobný průvod, který zastavuje dopravu a dává o sobě hlasitě vědět na kilometry daleko, a ještě k tomu mít možnost se k němu přidat je pro běžného, mírně konzervativního Evropana či Evropanku neobyčejný zážitek, který si bude pamatovat do konce života. Při tak monstrózní a působivé streetparty, která srší energií, nejde stát opodál se založenýma rukama a neveselit se.
Blocos ale nemilují jen mladí lidé, pro které slavnost znamená především nonstop hýření pod širým nebem. V davu lze zahlédnout zástupce všech věkových kategorií, kteří se baví stejně jako teenageři. Období karnevalu navíc představuje žně pro hoteliéry, obchodníky, pouliční prodejce alkoholu a suvenýrů a majitele restaurací a barů.
Do Ria tou dobou míří desítky až stovky tisíc turistů, kteří jsou ochotni investovat do nákupu masek a převleků, jimiž jsou průvody v ulicích pověstné. Realy se ve velkém utrácejí i v místních klubech, ze kterých až do pozdních ranních hodin duní latinskoamerická hudba a kde se u mikrofonu střídají slavní brazilští umělci.
Normální byznys
Karnevalem nedýchá pouze Rio de Janeiro rozkládající se pod sochou Krista Spasitele a Cukrovou homolí, ale i další města rozesetá po rozlehlé dvousetmilionové zemi (svůj karneval mají dokonce i jiné státy Jižní a Střední Ameriky, například Kolumbie). Ekonomická situace, o které byla řeč na začátku článku, však způsobila, že starostové některých brazilských měst byli nuceni oslavy pro tento rok zrušit. Stalo se tak například v několika městech ve státech Sao Paulo či Minas Gerais.
Ve městech, která si své oslavy vzít nenechala, byla ale i tak na každém kroku cítit nervozita. Obyvatele největšího města Brazílie Sao Paula zajímalo, co propad ekonomiky spojený s odlivem zahraničních investic, který země v posledním době zažívá, s jejich milovaným festivalem udělá. Chtě nechtě, i v případě karnevalu platí, že o peníze jde až na prvním místě.
Největší otazníky visely nad tím, jak se s rizikem úbytku finančních prostředků vypořádají školy samby, které své umění předvádějí na závěrečné promenádě na sambadromu. Kdo něco podobného aspoň jednou zahlédl v televizi, pochopí, že se v žádném případě nejedná o levnou záležitost. Přehlídka na sambadromu je obří soutěží, v níž porovnávají síly jen ti nejlepší z nejlepších. Být na vrcholu ovšem také znamená mít dostatek peněz.
Švadlena i vize stojí peníze
Školy samby (escolas de samba), o kterých je řeč, nejsou volnočasové kroužky, v nichž se naučíte tančit sambu, jak by mohl název napovídat, ale spolky sdružující bezmála několik tisíc lidí. Svým způsobem jde o obdobu sportovních klubů, které mají i své soutěžní ligy. Fungují celoročně a vrchol sezony pro ně představuje právě karneval, kterému přizpůsobují celý chod.
Pro školy samby je typické, že mají hluboké vazby na místní prostředí, ve kterém se zformovaly – v případě velkých měst, jako je Sao Paulo či Rio de Janeiro, se jedná o městské čtvrtě. Školy svůj provoz financují ze sponzorských darů od větších či menších firem, členských příspěvků a dotací vlád. U těch elitních se roční rozpočet dokáže vyšplhat i k pěti milionům dolarů.
Příprava na karneval je náročná a spolkne většinu financí. Zaplatit je potřeba nejen špičkové tanečníky a tanečnice, trenéry a tréninkové prostory, ale i kvalitní vizionáře, skladatele, muzikanty, choreografy a v neposlední řadě i švadleny a řemeslníky, kteří vyrábějí kulisy a další rekvizity.
Stěžejním je pro každou školu, jež se chce prezentovat na sambadromu, výběr hlavního tématu, od kterého se odvíjí vše ostatní. Jeho ztvárnění tanečníky a tanečnicemi v zářivých a nablýskaných kostýmech, které před aplaudujícími tribunami doprovázejí monstrózní alegorické vozy, už je pak vlastně jen pouhou třešničkou na dortu.
Zvoleným motivem může být cokoli, nejčastěji se však objevují náměty z historie země, náboženství či hudby a mnohdy nechybí ani oslava známých brazilských osobností z oblasti kultury, sportu nebo politiky. Škola, která v letošním ročníku karnevalu na Sambódromo do Anhembi v Sao Paulu zvítězila, vsadila na mysterióznost obklopující mytické civilizace a hledání odpovědi, zda existuje posmrtný život. Diváci mohli při její přehlídce obdivovat alegorické vozy znázorňující bájnou Atlantidu nebo ztracené město El Dorado.
Brazilský Asterix
Během dvou nocí se po saopaulské půlkilometrové karnevalové pistě obklopené tribunami s kapacitou až třicet tisíc lidí, která byla stejně jako v Riu vystavěna podle návrhu architekta Niemeyera, prošlo celkem čtrnáct škol samby. Podívaná to byla v případě každé z nich jedinečná a dechberoucí. Pokud školy bojovaly s přiškrcenými rozpočty, divák to v žádném případě nepoznal.
Podle Amarilda de Mella, „carnavalesca“ (ředitele) jedné z nich, ekonomická krize přinutila školy změnit přístup k přípravám a nevyhazovat prostředky za zbytečnosti. „Ve špatných časech vznikají ty nejlepší nápady,“ řekl médiím.
Namísto drahého materiálu na kostýmy a rekvizity, které se často dovážely ze zahraničí, školy začaly nakupovat levnější materiál od místních dodavatelů. Přestaly také spoléhat na štědrost jediného velkého sponzora a naopak se snažily spolupracovat s větším počtem společností i za cenu nižších příspěvků. Například saopaulskou školu samby Vai-Vai, která se může chlubit téměř devadesátiletou tradicí, nakonec podpořilo celkem šest sponzorů včetně francouzské společnosti Air France.
Promítnutí takové spolupráce do ústředního tématu karnevalového defilé, kterým se stala oslava francouzské historie, kultury a společnosti, bylo navíc pro mnohé přítomné nevšedním zážitkem a příjemným zpestřením. Brazilci během 65minutové show, při níž nechyběl divoký tanec galské dvojice Asterixe a Obelixe, poklona francouzskému Králi slunce Ludvíku XIV. či připomínka každoročního cyklistického závodu Tour de France, dokázali, že umějí pracovat s jakýmkoli tématem a omezené zdroje pro ně nemusejí být nutně překážkou.
Snad jim podobný elán a odhodlanost vydrží i do dalšího roku. Přípravy na příští karneval jsou už opět v plném proudu.
