Katalogové firmy a chucpe

european city guide

european city guide Zdroj: archiv

Poetický výraz původem z jidiš dobře vystihuje to, čemu se v Česku říká "nekalosoutěžní jednání" - aneb Co zmůže jeden šikovně zneužitý lehkomyslný podpis.

Kdybychom se pohybovali v jazykově barvitější právní kultuře či výrazově živějším justičním prostoru, kupříkladu v tom americkém, možná bychom se v rozsudcích charakterizujících a sankcionujících popisované jednání setkávali se slovem chucpe, v angličtině tedy chutzpah. Tento poetický výraz pocházející z jidiš se již etabloval v angloamerických právních textech a svou významovou šíří osciluje od smělosti, nepochopitelné kuráže, cynismu a nátlaku až po drzou nestoudnost. V oboru sociální psychologie by takové krasavici nedbalé dobrých mravů soutěže v nynějším chladném počasí nejspíš slušel šál s nápisem manipulativní technika. V českém právu pro něj celoročně užíváme sušší obrat „nekalosoutěžní jednání“.

Možná jste se s tím již setkali (pokud prozatím nikoliv, patříte mezi ty šťastnější Evropany a náš článek prosím chápejte jen jako prevenci v té nejlepší tradici street law - pouličního práva). Představte si, že vám byl do e-mailové, nebo dokonce poštovní schránky či na recepci vaší společnosti, doručen nevinně vyhlížející dopis. Jakási společnost se sympatickým názvem, jenž v překladu může znít podobně jako „Evropský průvodce městy“, pamatovala právě na vás a oslovila vás patrně jako všeobecně známého filantropa, člověka s kulturním rozhledem nebo mazaného a předvídavého manažera či podnikatele. Nežádá se po vás přitom nic víc než provést korekci či aktualizaci povětšinou zkomolených kontaktních údajů o vás či vaší společnosti na přiloženém formuláři v angličtině (v případě tuzemských „katalogových firem“ pro komfort adresáta i v češtině) a zaslat jej podepsaný v přiložené obálce na zpáteční adresu za účelem zařazení těchto údajů do „katalogu“ či seznamu firem.

Je možné, že se přece jen dostaví pochybnosti, k čemu vlastně vaší společnosti bude inzerce v podobném katalogu, seznamu nebo kulturním průvodci. Avizovaná reklama je však evidentně bezplatná. Na formuláři se někdy dokonce vyjímá nápis FREE LISTING naznačující bezplatné zapsání do seznamu či katalogu. Nepřekvapí už, že poštovné též hradí příjemce. K tomu ještě možná podpoříte mezinárodní kulturní projekt. Proč tedy nevěnovat pár minut vyplnění dotazníku a neodeslat jej zpátky?

Již v okamžiku odeslání formuláře si ale můžete vsadit na to, že katalogová společnost na vás jen tak nezapomene. Zanedlouho obdržíte fakturu či výzvu k zaplacení „správního poplatku“ ve výši, řekněme, 1000 EUR ročně za zařazení Vaší společnosti do katalogu. Možná jste totiž přehlédli, že na formuláři byla titěrným, bleďounkým písmem, takřka vodoznakem či důmyslným grafickým uspořádáním textu skrytě uvedena částka k zaplacení. Možná tam bylo také nějak skrytě nebo nejasně vyjádřeno, že dotazník je vlastně návrhem na uzavření smlouvy.

Jestliže jste se rozhodli výzvu k úhradě ignorovat, raději si nechte odpojit telefonní linku a odmontujte poštovní schránku, neboť se můžete těšit na příval naléhavých upomínek. Pokud požádáte o okamžité zrušení „smlouvy“, dostane se Vám vysvětlení, že to již není možné. V případě, že se rozhodnete na důrazné urgence odpovídat, bude na vaše repliky katalogová firma reagovat metodou porouchaného gramofonu pouze dalšími upomínkami.

Následně budete vyrozuměni, že coby bezprecedentní potížisté budete vy a vaše „kauza“ předáni takzvanému právnímu oddělení. Nyní můžete očekávat bohatou korespondenci z „legal department“, kdy se k dlužné částce přidá požadavek na zaplacení úroků z prodlení a „poplatků spojených s vymáháním částky“.

Protože jste ale opravdu nenapravitelní dlužníci a nejspíš jste nezaplatili ani po výhrůžných přípisech z právního oddělení, bude váš případ předán „inkasní službě“. Inkasní společnost vás začne zásobovat dopisy, telefonáty či faxy. Po nějaké době vám důvěrně sdělí, že všichni, kdo se jako vy v podobné věci zdráhali uhradit svůj dluh, byli žalováni a spor prohráli. A že i vás, resp. vaši společnost jsou připraveni okamžitě žalovat. Nutno dodat, že to v řadě případů i udělají. V tomto okamžiku mnoho obětí klamavých praktik raději ustoupí a zaplatí, aby předešly dalším problémům. Tím však celá anabáze nemusí skončit. I po zaplacení „dlužné částky“ Vám nejspíš za několik měsíců přijde výzva k zaplacení dalších „souvisejících poplatků“.

Uvedený scénář má několik variant, které se v detailech liší. Podobnost se skutečnými figurami ekonomického polosvěta však není čistě náhodná. Již v roce 2003 byla snad nejproslulejší „katalogová firma“, společnost European City Guide z Valencie (která každý rok rozeslala cca 6,5 milionu formulářů), potrestána katalánskou vládou dočasným zákazem činnosti a pokutou. I poté však stihla napálit stovky fyzických a právnických osob, a to i v České republice. Další desítky petic občanů a malých podniků obdržel Petiční výbor Evropského parlamentu např. ohledně společností Construct Data Verlag, Deutscher Adressdienst GmbH a NovaChannel.

O tom, že podobné praktiky zdaleka neustaly, ale jsou stále aktuální, svědčí namátkou i nedávný pokus české katalogové společnosti „dostat“ naši kancelář (v případě kanceláře advokátní jde o poněkud nepromyšlený postup). Přestože nechybělo obvyklé nepřesné znění obchodní firmy adresáta, znalci ocení, že seznamová společnost se nebránila inovacím. Od dob průvodců kulturními specifiky evropských sídel proces zjednodušila a zaslala rovnou cosi, co se na první pohled tváří jako faktura na konkrétní částku za „uveřejnění inzerenta v internetovém katalogu firem 2011 za období dle všeobecných obchodních podmínek“. Pokyn k přečtení „obchodních podmínek na rubové straně“, vyvedený miniaturní minuskulí na okraji listiny, kontrastoval s prázdnou stránkou. Že by staromódní drobnopis postupně střídal neviditelný inkoust?

Klamavé praktiky „katalogových firem“ mají společného jmenovatele – jde o právem zakázané, tzv. nekalosoutěžní jednání, naplňující kumulativně všechny tři pojmové znaky tzv. generální klauzule nekalé soutěže ve smyslu § 44 obchodního zákoníku. To znamená, že jde jednak o jednání v hospodářské soutěži, takovéto jednání je zároveň v rozporu s dobrými mravy soutěže a současně je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům či spotřebitelům.

Hospodářskou soutěž a soutěžitele je přitom v souvislosti s posouzením prvního kritéria nekalé soutěže třeba chápat relativně široce. Aby šlo o závadné jednání v hospodářské soutěži, tudíž nutně nepředpokládá soutěžní vztah dvou subjektů se stejným nebo podobným předmětem činnosti nebo obchodním zaměřením (viz např. rozsudky Vrchního soudu v Praze 3 Cmo 36/1992 a 3 Cmo 1336/94). Moderní a respektu hodná teorie (např. prof. Hajn) dokonce přichází s pojmy jako „soutěžní situace“ a „soutěžní orientace jednání“. Ty mohou nastat jaksi spontánně a objektivně ad hoc i bez zvláštního projevu vůle subjektů stát se aktéry soutěžního vztahu.

Při pochopení smyslu a účelu základního ustanovení nekalé soutěže a jeho správné interpretaci bylo podle našeho skromného názoru možno postihovat přinejmenším většinu podvodných praktik katalogových firem již podle dlouholeté předchozí úpravy generální klauzule nekalé soutěže. Na domácím právním hřišti, kde se stále zvláštní oblibě těší nezřídka otrocký gramatický výklad při aplikaci a kazuistický přístup k tvorbě právních norem, se však zákonodárce odhodlal přebrat iniciativu a podoben brankáři při hře v oslabení se směle vrhl do útoku. Na „stále se zvyšující počet katalogových podvodů“ a „neobvykle vysoký počet obětí“ reagoval tzv. katalogovou novelou obchodního zákoníku (zákonem č. 152/2010 Sb. účinným od 1. července 2010). Svůj výkon v zápase s „katalogovými firmami“ pak patřičně podpořil i v poněkud emotivně laděné důvodové zprávě (z níž si dovolujeme citovat v předchozí větě).

Do obchodního zákoníku byl zejména včleněn nový § 46 odstavec 5, který rozšiřuje původní ustanovení zakazující klamavé označení zboží a služeb o regulaci činnosti katalogových společností: „Inzerce v rámci podnikatelské činnosti a pro účely hospodářského styku, která nabízí registraci v katalozích, jako jsou zejména telefonní a jiné seznamy, prostřednictvím platebního formuláře, složenky, faktury, nabídky opravy nebo jiným podobným způsobem, musí obsahovat jednoznačně a zřetelně vyjádřenou informaci, že tato inzerce je výlučně nabídkou na uzavření smlouvy. To platí přiměřeně i pro přímou nabídku takové registrace”.

V rámci novelizované generální klauzule pak bylo závadné jednání v hospodářské soutěži obohaceno o jednání „v hospodářském styku“, zatímco spotřebitelům a obecně pojatým soutěžitelům dělají nově společnost „další zákazníci“, což mají být dle důvodové zprávy „subjekty, kteří nejsou podnikatelé, event. podnikatelé jsou, ale mezi ‘katalogovou společností‘ a takovým subjektem neexistuje soutěžní vztah“. Ochrany hodné subjekty, jež nejsou podnikatelé, však již byly dříve zastřešeny obsáhlým pojmem spotřebitelé (ačkoli, nutno říci, v této souvislosti též ne zcela ideálním). Rovněž podnikatele, mezi nímž a katalogovou společností sice neexistuje klasický soutěžní vztah (typu „poctivá“ společnost provozující nějakou zveřejňovanou databázi versus podvodná „katalogová firma“), lze zpravidla zahrnout pod široce pojatý pojem soutěžitele, resp. subjektu, na jehož úkor se při své podnikatelské činnosti hodlá „katalogová firma“ obohatit, a tím pro sebe získat výhodu v hospodářské soutěži.

Podobně opětné zařazení pojmu „hospodářského styku“ do generální klauzule může do budoucna povědomí o jejím rozsahu spíše znepřehlednit, neboť jej bude nutné nově vztahovat na všechny představitelné skutkové podstaty nekalé soutěže. Tím by sice mohlo dojít k usnadnění postihu specifických nekalosoutěžních praktik katalogových firem, na druhé straně by však nevhodná interpretace a bezbřehá aplikace pojmu hospodářského styku mohla vést k rozmělnění pojmu soutěže a k neúměrnému rozšíření okruhu zakázaných jednání. Zvláště, když uvážíme, že jednání v rozporu s generální klauzulí jsou konstruovaná jako tzv. ohrožovací civilní delikty. To znamená za stavu, kdy dotčená osoba může úspěšně uplatňovat právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži nejen v případě, kdy jí byla způsobena konkrétní újma, ale již v situaci, kdy je nenáležité jednání druhého subjektu způsobilé jí újmu způsobit.

Uvedenou legislativní změnu proto chápeme spíše jako jakýsi impuls aplikační praxi, aby nekalosoutěžní praktiky katalogových firem začala též reálně postihovat, a zároveň snahu vyjít vstříc doporučení Evropského parlamentu. Ten totiž ve své Zprávě o nepoctivých katalogových firmách ze dne 13. 11. 2008 kritizoval jmenovitě ČR, když vyslovil „vážné pochybnosti“, zda Česká republika náležitě uplatňuje ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě. Překvapen prvenstvím malé země, EP konstatoval, že „v České republice oběti v soudním řízení, které proti nim zahájila katalogová firma, zjevně neuspěly“ – a to zřejmě jako v první zemi EU. V důsledku těchto neslavných soudních bitev pak některé zahraniční subjekty působící v ČR vyjádřily odhodlání zažalovat stát za nesprávný úřední postup justičních orgánů (např. v kauze švýcarské katalogové společnosti Intercable Verlag AG).

Další motiv je třeba spatřovat jednoduše v tom, že nachytat se nechalo i mnoho veřejných či přímo státních institucí, kde by laik očekával přeci jen vyšší míru právního povědomí a předběžné opatrnosti.

Souhrnně řečeno, katalogovou novelu spočívající především v rozšíření generální klauzule o nové pojmy spolu s kazuistickou úpravou § 46 odst. 5 proto považujeme za poněkud nekoncepční, ač dobrými úmysly vedený pokus legislativně zamezit společensky neblahému jevu. Byl však proveden způsobem, pro který celkový přínos katalogové novely budí spíše pochybnosti. Zákonodárci bohužel přišli na trh s dalším polotovarem, snad v naději, že jeho ostré hrany obrousí osvícená judikatura. Ne vždy se to však nakonec podaří.