O kouzlu mentoringu
Denisa Belinger je podniková právnička ve společnosti Hewlett-Packard a místopředsedkyně Unie podnikových právníků ČR; Markéta Císařová je seniorní korporátní advokátkou pražské kanceláře Allen & Overy.
Věřím, že příběh Denisy a Markéty by mohl zajímat a inspirovat další právníky a právničky k využití mentoringu.
Myslím si, že povědomí o koučinku je už rozšířené, ale nejsem si tak jista, zda to platí i o mentoringu. Mohly byste mně i čtenářům na úvod tento obor popsat nebo srovnat s koučinkem?
MC: Myslím si, že hranice mezi mentoringem a koučinkem je velmi tenká a že se v praxi tyto termíny často zaměňují. Nicméně podle mého názoru hlavní rozdíl spočívá v tom, že kouč, na rozdíl od mentora, nehraje roli experta či rádce, který má vyřešit problémy či životní situace klienta. Kouče vidím více jako sparingpartnera, který se svým klientem vede strukturovaný rozhovor, prostřednictvím kterého si klient najde odpovědi sám. Naopak role mentora je založena na sdílení životních zkušeností, poskytnutí rady či vlastního úhlu pohledu, jak se v dané situaci zachovat.
DB: Na rozdíl od kouče může mentor říkat mentorovanému svůj názor, může aplikovat svoje životní zkušenosti, dávat osobní návrh k řešené věci a může názory mentorovaného komentovat.
Co je podle vás předpokladem pro zahájení mentoringu?
MC: Odvaha mentorovaného to zkusit. Najít v sobě ochotu pro to nechat si poradit, a následně i sílu rady zrealizovat v reálném životě.
Co by měli zájemci od mentora očekávat?
DB: Mentor je rádce, který má chuť se angažovat a být nápomocný svou radou, jak řešit konkrétní situace v práci i v osobním životě. Přináší nezaujatý pohled a pochopení, a pokud vše dobře funguje, může svým postojem být i inspirací.
MC: Ve stručnosti bych řekla pozitivní motivaci, podporu, ochotu naslouchat, radu, ale i nastavení zrcadla a poukázání na chyby či ne vždy šťastná řešení.
Jak jste se potkaly?
DB: Mne oslovila Muriel Anton, ředitelka společnosti Vodafone, a nabídla mi možnost stát se mentorkou programu Odyssey. Odyssey je první mezioborový a mezipodnikový mentoringový program, v němž se zkušené vrcholové manažerky a manažeři věnují profesnímu rozvoji talentovaných žen v České republice. Její nabídkou jsem byla velice potěšena a poctěna.
MC:
D: Já naopak původně chtěla někoho z jiného oboru, než je právo, ale Markéta na mne při interview zapůsobila tak, že jsem se nakonec rozhodla pro ni.
Co jste od programu očekávala?
MC: Úplně na rovinu, nejprve jsem nevěděla přesně, co mě čeká. Bylo pro mne však lákavé, že se o své práci a svých cílech budu moci pobavit s někým mimo kancelář, navíc s někým, kdo má takové profesní renomé.
DB: Byla to pro mne čest, že mne Muriel Anton oslovila. S obdobnými mentoringovými programy máme v naší firmě již několikaletou zkušenost. Jedná se o programy na podporu manažerského potenciálu žen nebo programy v rámci celosvětového právního oddělení. Vidím, že jsou pro mentorované přínosné, a proto jsem se ráda do programu Odyssey zapojila.
Takže to nakonec byla výhoda, že jste obě z oboru?
MC: Jak jsem řekla, já jsem o to měla zájem od začátku. Možnost pracovat na svém osobním rozvoji, samozřejmě vedle rozvoje profesního, s člověkem, jako je Denisa, jsem chápala jako výzvu a také velkou příležitost.
DB: Přes počáteční váhání jsem postupně zjišťovala, že jde o zajímavé propojení, které má velký potenciál. Obor máme stejný, ale styl naší práce je odlišný a zkušenosti jsou pro každou z nás obohacující.
Jak mentoring probíhal?
DB: Na mentoring se doporučuje jeden rok, kdy se v měsíčních intervalech scházejí aktéři na dvě až tři hodiny. Setkání shrnuje mentor do zápisu a uprostřed mentoringu se mentor s mentorovaným sejdou, aby dosavadní průběh zhodnotili. Vyhodnocuje se, zda se směřuje tam, kam oba aktéři chtějí, a upřesňují se cíle. Náš program trval od března 2011 celý následující rok. Scházely jsme se jednou měsíčně na dvě až tři hodiny nejdříve na snídani v kavárně, později i na pracovním obědě. Aby se schůzky nestaly jen nějakým obecným povídáním nad kávou, je nutné, aby se jak mentor, tak mentorovaný na schůzku řádně připravili. V tom mi hodně pomohlo, že jsem od organizátorů programu Odyssey dostala mentoringový manuál, jak rozhovory strukturovat. V manuálu byla určitá témata, kterých jsme se ze začátku držely. Po několika sezeních jsme k sobě našly cestu, překonaly zábrany, které mezi námi na začátku byly, a naše setkání se tak obohatila. Následně jsme řešily i témata ad hoc.
MC: Ano, později jsem přišla s tématy, která jsem potřebovala v daném čase řešit. Názor nezaujaté osoby mně pomohl najít nový pohled na věc a vyzkoušet jiný přístup k řešení problémů.
Jak jste připravovaly na každé setkání?
MC: Na druhé a každé další schůzce jsme navázaly „kontrolou úkolů“, které jsme si stanovily při předchozím setkání. Vlastně jsme z každé schůzky odcházely buď obě, nebo někdy jen já s tématem, o kterém mám přemýšlet, něco si o něm přečíst nebo o něm něco napsat. A právě tímto tématem jsme navázaly příště. Nicméně jsme se samozřejmě věnovaly i dlouhodobějším tématům, která jsme řešily průběžně. Jednalo se například o otázky efektivnější komunikace v rámci společnosti.
DB: Časem Markéta přehodnotila svůj prvotní záměr, se kterým vstoupila do mentoringu, a našly jsme spolu další možnosti jejího pracovního a osobnostního rozvoje.
MC: Denisa má pravdu, za pomoci rozhovorů s ní jsem si uvědomila, kam profesně směřovat svůj rozvoj. Začala jsem prohlubovat svoji externí profilaci v oblasti sporné agendy a nově též v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob za korupční jednání svých zaměstnanců či jiných osob jednajících jejich jménem. Kromě toho mi Denisa dala možnost nahlédnout do světa podnikového právníka, který ve své práci nemůže aplikovat jen právo, ale musí brát ohled na řadu aspektů – v první řadě myslet na dlouhodobou firemní strategii. Také jsem se zaměřila na možnost růstu v oblastech, které jsem dříve dělala jen okrajově nebo vůbec, jako např. prezentace či lektorská činnost. Vedla jsem dlouhodobý kurz práva pro neprávníky a připravovala jsem semináře pro Unii podnikových právníků. To, co mi daly rozhovory s Denisou, jsem se následně snažila předat svým mladším kolegům.
Napadá mne v této souvislosti, jak jste zabezpečily dodržení mlčenlivosti?
DB: Otázka mlčenlivosti je základním předpokladem pro nastolení důvěry. Proto jsme uzavřely mezi sebou hned na začátku ústní dohodu o mlčenlivosti. Probíraly jsme spolu témata osobní i pracovní. Bez slibu mlčenlivosti se podle mého názoru ani mentorovat nedá. Osoba mentora musí také svým přístupem i činy důvěru vzbuzovat.
MC: Pracovní témata byla obecná a nikdy se nedotýkala klientů nebo probíhajících případů, které jsem pro ně řešila.
Jak vypadal závěr mentoringu?
DB: Ze strany organizátorů Odyssey je program formálně uzavřen po roce na setkání všech mentorů s mentorovanými. Také je určitě dobré výsledky shrnout a probrat s tím, kdo mentorovaného do programu nominoval, aby měl zpětnou vazbu. Pro mě byla velice zajímavá takováto hodnotící schůzka s Jane Townsend, kde jsem měla možnost vyjádřit se k celému roku s Markétou. Jane mi potvrdila, že vidí pozitivní posun, který Markéta v uplynulém roce udělala, a jak na sobě sama zapracovala.
Co vám osobně mentoring přinesl?
DB: V osobě Markéty mi přinesl možnost setkat se s pracovitou, cílevědomou ženou, která všechny své role velice dobře zvládá. Mentoring celkově považuji za úžasnou platformu sdílení zkušeností, možnosti poradit a zejména se na chvilku zastavit a podívat se na situace z různých úhlů pohledu.
MC: S tím mohu jen souhlasit. Kromě toho je velmi příjemné si uvědomovat, že člověk jako Denisa, který toho v životě tolik dokázal a je tak pracovně vytížený, si pravidelně nacházel čas jen pro mne. A i když období mentoringu sice oficiálně skončilo, čas od času se s Denisou sejdeme a probíráme témata, které na období mentoringu navazují nebo se k němu nějakým způsobem vztahují.
Může mentoring obohatit i mentora?
DB: Ano, určitě. Mně pomáhalo uvědomovat si, co dělám a kde se angažuji. Přineslo mi to zastavení a zamyšlení se nad vlastním životem a rolemi, které v něm zastávám. Pozastavit se nad naší mapou života je někdy velice zajímavé. Markétina žádost o komentář předložené osobní či profesní situace mi dávala možnost pracovat sama na sobě. Naučilo mne to formulovat svoje zkušenosti, zobecnit je a přednést někomu jinému.
Markéto, měla bys v budoucnu chuť dělat mentorku?
MC: V budoucnu určitě měla, nicméně, jak jsem zmínila na začátku, mentor předává mentorovanému své profesní i životní zkušenosti. A v tomto ohledu sama cítím, že na to zatím nejsem dostatečně připravená.
