RT, ruská nadnárodní televizní síť využívající kabelový, satelitní a internetový přenos, by se ve Velké Británii měla podle listu Guardian zodpovídat za jednostranně vedenou „diskusi“ v pořadu Crosstalk odvysílaném 23. prosince loňského roku. Moderátor diskutoval se třemi hosty o situaci na Ukrajině a na nevyváženost a jednostrannost debaty si stěžovalo mnoho diváků. Na podnět jednoho z nich, podle něhož v pořadu zaznívaly pouze „protizápadní názory“, začal Ofcom jednat.
Ruské televizní stanici, která vysílá na britských ostrovech v angličtině, pohrozil regulátor sankcemi již loni. Bylo to kvůli opakovanému porušování vysílacích regulací. A předtím jí něco podobného vytkl devětkrát. Až dosud však RT vyvázla z podobných šetření bez vážnější újmy. Ale pokud poruší pravidla znovu, hrozí jí prý nyní podle regulátora citelná pokuta. I z tohoto případu je patrné, jak si dnes málokdo ví s vysíláním stále agresivnější a sebevědomější stanice rady. Reakce na vysílání vedené v drtivé většině „jednostranně a čistě propagandisticky“ jsou bezzubé.
Parodie na CNN
Televizní síť RT, která podle svých představitelů oslovuje 700 milionů lidí ve více než sto zemích světa, odvádí bezesporu skvělou práci – ruský prezident Vladimír Putin, který stál v roce 2005 u jejího vzniku, musí být spokojený. Její vysílání má spád, je vedeno inteligentně. Sami její tvůrci přiznali, že jim byla inspirací například americká CNN.
„Koncept RT je velice chytrý a dokonale promyšlený. Netváří se jako hlas ruské vlády, nevyhýbá se odlišným názorům, ale buď je upozaďuje, nebo okamžitě ,vyrovnává‘ množstvím názorů, které ladí s pozicí Ruska. Využívá jazykově dokonale připravené moderátory a redaktory a celkově je z hlediska grafiky, tempa, vizuálního zpracování zpravodajství na velice vysoké úrovni,“ říká mediální expert Milan Kruml.
RT chytře využívá toho, že v západních demokraciích panuje svoboda projevu a šíře zveřejňovaných názorů je nekonečná. Cíleně se zaměřuje na ty okrajové a samozřejmě často kontroverzní. Vytrhává je z kontextu a následně je vydává za „mainstreamové“.
„Zatímco ale jiné zpravodajské stanice (a to i ty, na jejichž chod přispívají vlády – například France 24) pracují na základě všeobecně uznávaných zpravodajských standardů, RT si s nimi příliš hlavu nedělá. Divák však často přistupuje – i vzhledem k profesionalitě vysílání – k RT stejně jako k ostatním,“ říká Kruml.
Fokus na menšinu
„Pořád manipuluje,“ zhodnotila televizi Američanka Liz Wahlová, jedna z jejích dřívějších zaměstnankyň, která loni demonstrativně rezignovala v přímém přenosu RT America. Podobně učinila i Sara Firthová, reportérka z Londýna: „Už jsem nemohla dále. Každý den lžeme a hledáme způsob, jak to dělat ještě lépe.“
Metody manipulace, které RT používá, jsou široké. Začínají už výběrem zpráv – ze západní Evropy a USA vybírá především ty negativní – ekonomické a sociální problémy či politické krize. Přitom se často na obrazovce objevují respondenti, kteří mají jediný úkol: sdělit divákům přesně to, co RT chce, aby bylo slyšet.
„Malý příklad: demonstrace, jíž se zúčastní několik desítek osob, je označena jako projev nálad veřejnosti, zatímco o jiné demonstraci, jejíž zaměření je pro Kreml nepříjemné, se diváci RT nedozvědí zhola nic.“
Podle obou redaktorek, které RT opustily, neměla vyváženost a objektivita ve vysílání této ruské stanice místo. To se potvrdilo například nedávno, když Českem projížděl konvoj amerických vojenských vozidel směrem do Německa. RT nejprve hlásila, že Češi s tímto počinem v drtivé většině nesouhlasili, a očekávala masové projevy odporu. Když se jich nedočkala, její kameramani zabírali malé hloučky dvou tří nespokojenců s transparenty odsuzujícími USA. Desetitisíce lidí s americkými vlajkami, které lemovaly silnice a vojáky vítaly, kamery nezachytily. A v informacích „pod obrazem“ se navíc ještě opakovalo, že Češi proti průjezdu kolony protestovali.
Lživý Západ
„Jinou metodou je míšení ověřených informací a spekulací. RT už v loňském roce oficiálně upustila od ověřování informací ze dvou na sobě nezávislých zdrojů – výsledkem je, že se například tvrzení jedné strany nějakého konfliktu vydává za ověřený fakt, ačkoli může jít o holý nesmysl. Pokud se ovšem taková zpráva objeví v servisu vedle seriózních informací, má pro diváka stejnou hodnotu, jako by o výmysl nešlo,“ říká Kruml.
A dodává, že poměrně časté jsou také záměrné časové posuny, kdy reakce je zaměněna za akci, na kterou reagovala. Některé události jsou prezentovány jako současné, ačkoli k nim došlo už před delší dobou, případně se staly nyní, ale na jiném místě a v jiné souvislosti. K tomu můžeme přičíst vytržení z kontextu, záměnu kontextu u citací a podobně.
„Jiným příkladem manipulace může být kauza z loňského léta, kdy se německá veřejnoprávní ARD omluvila divákům za profesionální selhání při zpravodajství z Ukrajiny. O co šlo? V hlavní zpravodajské relaci byl v jednom příspěvku citován pouze ukrajinský oficiální názor, nikoli stanovisko separatistů či Ruska. RT upravila informaci do podoby, že se ARD omluvila svým divákům za to, že manipulovala zpravodajství ve prospěch Ukrajiny. Že šlo o jednu reportáž v jedné relaci, samozřejmě zamlčela,“ podtrhuje Kruml.
Jedovatý mix
RT je stále známější a její sledovanost roste. V USA je druhou nejsledovanější zahraniční zpravodajskou stanicí po britské BBC. Působivě se představuje jako alternativní hlas k západním médiím, hlas připravený čelit ortodoxním pohledům. A u mnoha lidí to překvapivě zabírá.
Jak poznamenal v časopisu Time James Kirchick, „činí tak nabídkou jedovatého mixu hysterické antizápadní propagandy, alarmujících zpráv z finančního světa, konspiračních teorií a podporou politického extremismu“.
Původně měla přitom RT změnit myšlení o Rusku jako o „zemi komunismu, sněhu a bídy“. Postupem času se ale rychle proměnila. „Mediální odborníci se shodují v tom, že ke zlomu v pojetí zpravodajství a publicistiky RT došlo v době konfliktu s Gruzií v roce 2008. Současně ale také upozorňují na to, že RT velmi chytře využila faktu, že o některých tématech západní média informovala nedostatečně (Occupy Wall Street nebo aféra WikiLeaks), i na to, že velká část publika není příliš schopna analyzovat zpravodajství a zjistit, zda bylo, či nebylo zmanipulováno,“ říká Kruml.
A dodává, že dnešní úspěch RT, pokud mluvíme o ovlivňování veřejnosti mimo Ruskou federaci, spočívá ve velmi jednoduchém principu. „Vypadá jako zpravodajský kanál, chová se jako zpravodajský kanál, ale ve skutečnosti jde o propagandu,“ shrnuje Kruml.
O tom, jak je pro ruskou vládu důležitá tato stanice, která míří denně na 700 milionů potenciálních diváků, svědčí i fakt, že od jejího vzniku neustále roste její rozpočet a prezident Putin se osobně několikrát zasadil o to, aby v penězích určených pro RT nedocházelo ke škrtům.
| Televize přichází z Kremlu |
|---|
| Zpravodajská televizní síť se sídlem v Moskvě zahájila svoji činnost v roce 2005. Původně se jmenovala Russia Today a vysílala pouze v anglickém jazyce. Nyní předkládá svoje informace 24 hodin denně již i ve francouzštině, němčině, arabštině a španělštině. Využívá kabelový, satelitní a internetový přenos. Má i pobočky zaměřené čistě na Spojené státy a Velkou Británii. Zaměstnává kolem 2000 lidí, je subvencovaná ruskou vládou. |
