McDobrá rada drahá
Řetězec McDonald’s začal v Americe udílet svým zaměstnancům rady stran osobních financí. Nejprve jim poradil, aby si sehnali ještě další práci, protože při minimální mzdě jim ani plný úvazek u McDonald’s nevydělá na slanou vodu. Pak jim v téže mentální linii vypracoval manuál, jak správně žádat o potravinové lístky (jež vydává tamní sociálka těm nejchudším Američanům – americký sen původně počítal s tím, že pouze nezaměstnaným). A nakonec týmž lidem vysvětlil, jak správně odměňovat osobní kouče, masážní terapeuty a čističe bazénů. Řetězec tak bezděky vyjádřil, co je na světě špatně. Mít oddělení interní komunikace a public affairs a PR a zastřešující supraoddělení vnější komunikace a komunikace vůbec – to není problém. Ale najmout někoho, kdo by firmě zamezil v jednání jednoduše identifikovatelném jako totální idiocie, to je jiný oříšek. McDonald’s tak nominoval silný příspěvek neoficiální soutěži Scanneru o pablba roku. Jak však uvidíme, konkurence byla silná.
Jak vydělat na tajfunu
Coca-Cola všem předvedla učebnicový příklad toho, čemu se anglicky říká cause marketing a česky by se to mohlo jmenovat marketing pro dobrou věc (to pro ten nepravděpodobný případ, že by takového obratu bylo v češtině někdy zapotřebí). Když na začátku listopadu zlikvidoval tajfun polovinu Filipín, prohlásila firma, že na blíže nespecifikovanou dobu přeruší reklamní kampaň zaměřenou na budování svého image a ušetřené peníze věnuje na záchranné práce. Prima, řeknete si. Háček je v tom, že nikdo neví, kolik je to peněz. Coke zároveň neřekla ani slovo o svých produktových kampaních – ty mohly v klidu pokračovat, a také pokračovaly. Normální smrtelník ovšem nevnímá rozdíl mezi brand campaign a product campaign, zejména ne ve chvíli, kdy si z palmových listů a krabic od mléka staví nový dům. Coca-Cola však svoje humanitární rozhodnutí patřičně zpropagovala, takže když do Googlu zadáte coca-cola philippines relief, vynese vám to 1,24 milionu odkazů, kdežto totéž například u IKEA pouze 3500 odkazů. Přitom obě firmy záchranářům prokazatelně daly po 2,5 milionu dolarů.
Dvakrát New York Times
A dvakrát smutně. Výkonná šéfredaktorka NYT Jill Abramsonová oznámila, že se bude muset podívat na budoucnost proslulého New York Times Magazine, jednoho z mála přeživších klenotů americké žurnalistiky, aby byl „lépe sladěn s potřebami vydavatelství“. Znamená to, tipuje Scanner, že napřed se zmenší formát a zhorší papír, ubere se na rozsahu, pak se z magáče stane půlroční příloha kuchařky a nakonec – za dva tři roky? – zmizí docela. Majitel NYT Arthur Sulzberger týž den řekl, že server NYTimes.com bude zveřejňovat reklamu takřka nerozeznatelnou od redakčních textů, ale „nikdy se nestane, že by nebylo jasné, co je žurnalistika a co reklama“. Víš, Arthure, lidé si nekupují noviny mimo jiné proto, že jim nevěří. A nevěří jim proto, že lžou.
Pomatený Xbox
Lidé, kteří si potrpí na Twitter, zaregistrovali 22. prosince bizarní tweet: Xbox od Microsoftu požádal svou vlastní technickou podporu o pomoc při instalaci čehosi jménem Kinect. Vzkaz měl zřejmě původně předstírat, že je od skutečného uživatele Xboxu, a oddělení podpory se mělo blýsknout vstřícnou reakcí. Namísto toho mají všichni z ostudy kabát. Dobře vám tak, říká Scanner, v zimě se má bruslit a ne blbnout s Xboxem. Na dotaz amerického časopisu Adweek, co se to hergot děje, Microsoft nereagoval.
