Češi jsou v EU přeborníky na chráněné značky

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Chelčicko-lhenické ovoce pěstované na jihu a jihozápadě Čech je další potravinářskou značkou, která získala ochranu Evropské unie. Pro Česko to bude již třicátý druhý zápis na unijní seznam chráněných značení. Domácí potravináři a zemědělci se v tomto směru řadí k nejaktivnějším v unii.

„V půlroční lhůtě jsme neobdrželi žádné námitky, Chelčicko-lhenické ovoce nyní přidáme do seznamu chráněných označení EU,“ řekl deníku E15 Michael Erhart z generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova Evropské komise. Ovocnáři z jihu Čech věnovali tomuto cíli sedmileté úsilí.

Česká republika je podle počtu udělených chráněných označení Evropské unie devátá mezi členskými zeměmi. Mezi novými členy je těsně druhá za Polskem, které má ale 3,5krát více obyvatel. V přepočtu na milion obyvatel má pak Česko stejně chráněných označení jako Francie a jen o něco méně než Itálie, která jich zatím celkově získala nejvíc.
Domácí producenti potravin jsou velmi aktivní i přesto, že ne vždy má zisk chráněného označení EU podstatný vliv na prodeje výrobku, jak sami přiznávají.

České výrobky s chráněným označením EUČeské výrobky s chráněným označením EU | EK

Chráněná označení EU - od světových značek po jablka a cibuli

Po vstupu Česka do Evropské unie získávaly právo na chráněné označení EU všeobecně známé produkty jako Budějovické pivo, Žatecký chmel, Třeboňský kapr, Pardubický perník, Hořické trubičky či Olomoucké tvarůžky. Postupně začaly přibývat regionální až lokální a méně známé až neznámé produkty jako Český kmín, Chodské pivo, Březnický ležák, Znojemské pivo, Všestarská cibule či právě Chelčicko-lhenické ovoce. V posledně jmenovaném případě trvalo ovocnářům i zastoupení Česka v Bruselu několik let, než komisi přesvědčili, aby žádost vůbec přijala.

„Obecně jsou i v zahraničí nositeli značení spíše malé rodinné firmy s tradičními kvalitními produkty než velcí výrobci, kteří staví spíše na svých vlastních značkách. O devalvaci zatím rozhodně nejde, protože řada zemí využívá toto označení podstatně více než my, a získat jej není až tak snadné,“ řekla mluvčí Potravinářské komory ČR Dana Večeřová.

Podle potravinářů se jedná o poměrně silnou ochranu daného výrobku a je také garancí pro spotřebitele, že výrobek je vyráběn podle schválené receptury, z vybraných surovin a při dodržení tradičních postupů. „Znamená proto symbol kvality, za který jsou spotřebitelé ochotni si ve většině zemí připlatit,“ míní Večeřová.

Počet výrobků s chráněným označením EUPočet výrobků s chráněným označením EU | EK

Obchodníci jsou v hodnocení opatrní. „Nedá se asi jednoznačně říct, že by chráněné označení EU přímo ovlivňovalo prodej konkrétních výrobků, neboť lidé o těchto označeních mnoho nevědí. Co však vědí dobře, je fakt, že se mohou spolehnout na stabilní kvalitu těchto výrobků, což má na prodej určitě vliv,“ říká Judita Urbánková, ředitelka komunikace Aholdu, který provozuje obchody Albert.

Například největší mlékárna v zemi, jihočeská Madeta, získala přede dvěma lety právo na chráněné označení pro Jihočeskou Nivu a Jihočeskou Zlatou Nivu. „Rozhodně bych význam této známky nijak nesnižovala, a to i pokud nezaznamenáváme konkrétní výrazný efekt. Jelikož jde o značku s evropskou působností, je bezesporu nositelkou jisté prestiže vnímané v rámci rozsáhlejšího regionu,“ řekla mluvčí Madety Barbora Daňková.

Velkými zastánci chráněného označení jsou pivovarníci, kteří mohou od roku 2008 na etikety lahví po splnění daných podmínek psát „České pivo“. Za necelé čtyři roky se k logu hlásí pivovary s produkcí představující více než polovinu tuzemské produkce. Další jako Budvar nebo Heineken využívají vlastní chráněná označení. „Označení České pivo mimo jiné nesmírně pomáhá v exportu, zejména malým značkám, které nejsou v zahraničí tak známé,“ řekl deníku E15 výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Problém zákazníkům může činit to, že podle názorů odborníků i obchodníků je značek kvality v tuzemsku příliš a ne všichni se v nich orientují. Podle průzkumu CVVM z prosince 2011 ukázal, že pokud jde o znalost vybraných označení potravin, nejvíce lidí zná národní značku kvality Klasa (88 procent), poté Regionální potravinu (57 procent) a Zaručenou tradiční specialitu (50 procent). Další dvě chráněná označení EU má v povědomí 43 procent, respektive 32 procent lidí. „I to je hodně, protože analýza EU hodnotící rozpoznatelnost těchto označení mezi spotřebiteli v jiných zemích uvádí mnohem nižší znalost, a to kolem osmi procent,“ řekla prezidentka České marketingové společnosti Jitka Vysekalová.

ilustrační fotoilustrační foto | profimedia.cz

Lidé z oboru o ochraně výrobků v EU

1. Má vůbec unií chráněné označení produktů smysl?

2. Po vstupu České republiky do Evropské unie získávaly právo na chráněné označení EU všeobecně známé produkty. Postupně začaly přibývat méně známé až neznámé výrobky. Není to přece jen trochu devalvace?

3. Kterému z tuzemských produktů pomohlo získání některého z chráněných označení EU při prodejích nejvíce, případně nejméně?

Zdeněk Juračka, prezident Svaz obchodu a cestovního ruchu

1. Pokud je český výrobek opatřen nějakým označením, které svědčí o jeho výjimečnosti, pak se takový výrobek stává vyhledávanějším a zákazníci k němu mají vyšší důvěru. Jako příklad lze uvést systém udělování uvedeného označení kvality, který pomáhá chránit a propagovat tradiční evropské zemědělské produkty a potraviny. Problematické ovšem je, že povědomí o jednotlivých značkách mezi spotřebiteli není příliš vysoké. V případě, že spotřebitel značku nezná, nemá pro výrobce ani obchodníka žádný smysl.

2. V případě například Znojemského piva se myšlenky o devalvaci přímo nabízí. Chráněné označení EU by mělo být rezervováno skutečně jen pro výrobky něčím naprosto mimořádné.

3. To je velmi subjektivní věc. Chráněné označení navíc plní nejen funkci propagační, ale především funkci ochrannou.
Nelze proto jednoznačně určit, komu takové označení pomohlo více nebo méně. Zdá se však, že toto označení například plní ochrannou funkci velmi dobře u Olomouckých tvarůžků. Přímý vliv na zvýšení prodeje lze jen těžko prokázat.

Luděk Dlouhý, předseda Sdružení výrobců hořických trubiček

1. Chtěli jsme se tím hlavně chránit proti plagiátům ze stran různých pokoutných výrobců, kteří by parazitovali na tradici a poškozovali věhlas a kvalitu výrobku. To se nám podařilo, ale ekonomický přínos je minimální. Výroba je velice náročná na lidskou práci, tedy nemůže být tento produkt označován jako levný, i když to obchodníci chtějí. Vlivem obrovské konkurence v segmentu cukrovinek, ceny a absence tradice v jiných zemích EU vyjma Slovenska nevznikly tímto zápisem nové možnosti expanze na jiné evropské trhy.

2. Připadá mi, že se se žádostmi o zápis přímo roztrhl pytel, a to určitě není pro skutečně výjimečné a tradiční výrobky dobrá zpráva. O tom, že se bude tento registr rozšiřovat velice rychle, není pochyb. Nemělo by to ovšem mít devalvující efekt pro již zapsané produkty. Otázkou jen zůstává, jak jsou nastavena pravidla přijetí, zda by neměla být ještě přísnější.

3. – (otázka nebyla položena)