Česko je čtvrtou nejindustriálnější zemí v Evropské unii, podíl průmyslu na HDP dosáhl v loňském roce 27 procent. Navzdory tomu tuzemské továrny neprocházejí rozsáhlou automatizací, v posledních čtyřech letech se tempo instalace nových robotů oproti roku 2018 zpomalilo o polovinu. Není to ale problém jen českého průmyslu, evropské země v automatizaci výrazně zaostávají za asijskou konkurencí, která sice začala později, o to rychleji ovšem roboty nasazuje.
Zástupci byznysu i politiky stále více mluví o tom, že se potenciál české ekonomiky vyčerpal a že je potřeba využívat moderních technologií k tomu, aby Česku zbytek světa neutekl. Na modernizaci místního průmyslu se však takové proklamace nijak neprojevují.
Nejvíce průmyslových robotů, přesně 2 893, bylo v českých továrnách instalováno v roce 2017, výrazný propad přišel v pandemickém roce 2020, kdy se číslo dostalo pod hranici dvou tisíc. Vyplývá to z letošní studie Mezinárodní federace robotiky (IFR), kterou má redakce e15 k dispozici.
Za důvod stagnace ale není možné označit neočekávatelné události, jakými byly pandemie či narušení dodavatelských řetězců. Zatímco průměrný meziroční procentuální přírůstek nových robotů v českých továrnách mezi lety 2015 až 2018 byl 16,5 procenta, mezi lety 2019 až 2022 se smrštil na 9,25 procenta. „V České republice bohužel stále existuje celá řada bariér. Jako jednu z těch hlavních vnímám tlak na cenu a masovou produkci bez přidané hodnoty, a tím i marže, který oddaluje ochotu podniků investovat do nových technologií a robotizace,“ označuje jeden z důvodů generální ředitel společnosti ABB Vítězslav Lukáš. Právě jím řízená společnost je jednou z firem, která průmyslovým podnikům roboty dodává.
Dominance Asie
V globálním srovnání patří Česku 16. místo v počtu robotů v provozu, celkově jich v tuzemských továrnách loni pracovalo 25 tisíc, což vyplývá také ze značného podílu průmyslu na ekonomice země. V případě přepočtu robotů na deset tisíc obyvatel pak Česká republika zaujímá 18. příčku.
V tomto ohledu se všechny země světa dívají z uctivé vzdálenosti na záda Jižní Koreji, kde na deset tisíc obyvatel připadá 1012 robotů, na druhém místě je Singapur se 730 a první trojku uzavírá Německo se 415 roboty. Mezi prvními deseti zeměmi je šest zemí z Asie, tři z Evropy a elitní klub uzavírají Spojené státy.
Obří rozdíl je mezi automatizací automobilového průmyslu a automatizací ostatních oborů. Zatímco ve výrobě aut připadá v Česku na deset tisíc obyvatel 637 strojů, v ostatních odvětvích je to 94. Podobné rozdíly mezi jednotlivými obory v tomto ohledu panují i v ostatních zemích světa. „Firmy mimo automobilový průmysl ne vždy operují s vysokou sériovostí, a je tudíž potřeba takové robotizace, která je snadno a za nízkých nákladů přestavitelná na jiný druh výrobků. Nicméně to je zde již několik let k dispozici, takže výraz ‚zaspání‘ je na místě,“ vysvětluje Lukáš. Potvrzují to i zkušenosti z terénu, v Česku mají částečně automatizované provozy například Toyota v Kolíně či Continental v Brandýse nad Labem.
Dominance Asie nejlépe vyplyne z globálních čísel. V minulém roce bylo po celém světě uvedeno do provozu 404 tisíc průmyslových robotů, z toho 545 tisíc připadá na asijské státy, zbytek připadá na Evropu (84 tisíc) a na americký kontinent (56 tisíc).
„Přirovnám to k elektromobilitě. Asie začala ze zadních startovních pozic, ale vyběhla z nich dříve a nyní má náskok. Potřebujeme zrychlit,“ hodnotí šéf ABB. Vyšší investice do robotizace by zároveň mohly pomoci vyřešit problém s nedostatkem lidí, který se projevuje i v době chřadnoucí ekonomiky. Celkově v Česku totiž letos v říjnu chybělo firmám přes 250 tisíc lidí, z velké části právě na pozicích manuální práce. „Stále zde panuje víra v dostatek levné pracovní síly, což je ovšem již pouze přání,“ doplňuje.
I robot potřebuje odpočinek
Zkušenosti ukazují, že automatizovat jen z důvodu nedostatku pracovní síly je zrádný přístup. „Neplatí ona často zmiňovaná velmi iluzorní představa, že jednoduchý robot tím, že pracuje 24 hodin denně a 7 dnů v týdnu, nahradí tři, čtyři, nebo dokonce i pět zaměstnanců,“ říká Jiří Holoubek, který zasedá v představenstvu Svazu průmyslu a obchodu. Podle něj postupně klesá počet firem, které tímto způsobem přemýšlejí.
Jednou z firem, které se pustily do robotizace, je výrobce dřevěných palet Klaus Timber. „Zhruba 80 procent výroby palet máme v současné době automatizovaných, 20 procent připadá na ruční tlučení,“ popisuje šéf společnosti Marcel Klaus. Podle něj se investice do automatizace vrátí průměrně za pět až sedm let. „Jako všechno ostatní má každopádně automatizace a robotizace výroby své výhody a nevýhody. Přináší vyšší standard kvality, zároveň ale klade daleko větší požadavky na pracovníky, údržbu a podobně,“ říká.
Právě větší kvalifikace pracovníků je jedna z překážek, kterou české průmyslové podniky často zmiňují. „V případě přechodu na strojovou výrobu je totiž nutné najímat zaměstnance, kteří již mají s podobnou prací zkušenost, či případně rekvalifikovat současné zaměstnance, což může dané společnosti přinést dodatečné náklady s nejistým výsledkem,“ upozorňuje na riziko automatizace studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA). Ta jako jedno z řešení zmiňuje zjednodušení přijímání zahraničních pracovníků, kteří mají patřičnou kvalifikaci.
„Stále převládá čistý pohled na návratnost investice oproti nákladům na pracovní sílu. Bohužel se často nezohledňuje budoucí dostupnost pracovní síly,“ upozorňuje na další problém jeden z anonymních účastníků průzkumu mezi firmami, který je součástí studie CETA. Jedním z řešení by podle studie ekonomické organizace mohla být větší podpora od státu, tedy například možnost odečtu výše investice od daňového základu či přímá finanční podpora. V současné době si firmy každopádně mohou zažádat o dotaci, na automatizaci českého průmyslu má ministerstvo průmyslu a obchodu připraveno 1,5 miliardy korun.
Překážka? Tvrdohlaví majitelé
Zároveň se ukazuje, že představa o plně automatizovaném světě jako z knihy Kurta Vonneguta Mechanické piano, kde v celé fabrice pracoval pouze ředitel, sekretářka a jeden opravář, je v současné době předčasná. Některé manuální práce zkrátka levněji a lépe vykoná člověk. Dobře se to ukazuje například v poloautomatizovaných skladech, kde by bylo možné teoreticky automatizovat celý proces ukládání a následného vyzvedávání zásilek, zatím se to ale neděje.
Není také výjimkou, že za zastaralým systémem výroby jsou tvrdohlaví majitelé podniků, kteří jsou přesvědčeni o jedinečnosti své fabriky. „Je nutno ovšem přiznat, že obecně se velmi komplikovaně daří vysvětlovat význam pokročilé automatizace, robotizace a digitální transformace firmám, jejichž vlastníci, často v roli vrcholových manažerů, jsou přesvědčeni o výjimečnosti firemního know-how, které jejich firmě zajistí trvalou konkurenceschopnost bez ohledu na její digitální zralost,“ popisuje Holoubek ze Svazu průmyslu a dopravy. „Bohužel několik příkladů z poslední doby dokumentuje, jak katastrofální důsledky může tento způsob uvažování pro firmu mít,“ doplňuje.
K podobnému závěru dochází také Lukáš z ABB. „Je třeba, aby čeští podnikatelé pochopili, že automatizace a robotizace výroby jsou jedinou cestou, jak si v průmyslu udržet konkurenceschopnost a výrobu i v době odlivu výroby na trhy s levnější pracovní silou,“ říká. Šéf české pobočky ABB si také myslí, že pro zvýšení tempa automatizace hraje současná geopolitická situace či tlak na udržitelnost.
