Americký ropný boom je na první pohled k nezastavení. Za poslední dva roky vzrostla těžba ropy uložené v břidlicových horninách ve Spojených státech o třetinu. Letos má podle odhadů vládní Energetické informační agentury (EIA) stoupnout bezmála o milion barelů za den. Na celkové produkci ve výši 8,5 milionu barelů denně by se měla ropa z břidlic podílet více než z poloviny. O rok později se má především díky nekonvenční těžbě americká produkce vyšplhat už na 9,3 milionu barelů denně, což bude nejvíce od historického rekordu z roku 1970.
Nové vrty do ropných břidlic budou v příštích letech více než ze dvou třetin pokrývat růst světové poptávky po ropě. Názory se nicméně liší, kdy americký ropný boom narazí na vrchol. Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) odhaduje, že maximum těžby přijde v letech 2019 a 2020. O přelomu desetiletí hovoří také EIA. Zato Mezinárodní agentura pro energii předvídá vrchol až kolem roku 2025.
Bič na Evropu
Odhady amerického ropného vrcholu nejsou jen akademickými hrátkami. Poměrně výrazně se týkají například evropských ropných rafinerií. Rostoucí domácí těžba tlačí dolů ceny americké ropy WTI. Letos by ji americké rafinerie mohly kupovat v průměru za 93 dolarů za barel a napřesrok ještě o tři dolary levněji, odhaduje EIA.
Evropské rafinerie, které kupují dražší ropu Brent nebo surovinu ze Středního východu, přestávají americkým výrobcům benzinu, nafty a dalších ropných produktů konkurovat. Letos a příští rok se má cenový rozdíl mezi americkou a evropskou ropou pohybovat okolo 12 dolarů za barel. Cenu ropy WTI navíc bude dole držet nejistota, jestli zámořské rafinerie budou schopny rostoucí množství vytěžené ropy zpracovávat. Ropovody, překladiště a železniční koridory, které jsou nutné k plynulému zásobování, se teprve plánují nebo stavějí.
Rafinerie v Evropě mají historicky větší kapacity na výrobu benzinu, zatímco motorovou naftu Evropa tradičně dováží. Až donedávna byli evropští výrobci zvyklí exportovat přebytečný benzin například do Spojených států. Jenže od roku 2005, kdy začal boom nekonvenční těžby ropy, dovozy motorových paliv do USA klesají. Podíl čistého importu motorových paliv na americké spotřebě se snížil z více než 60 procent v roce 2005 na loňských 33 procent a v roce 2015 spadne až na 24 procent. Vývoz nafty naopak nabral na obrátkách.
Výsledek je jednoduchý. Za posledních pět let se v Evropě zavřelo šestnáct rafinerií. Letos počítá Mezinárodní agentura pro energii s útlumem dalších kapacit. Nejhůře jsou na tom rafinerie na jihu Evropy.
Zastaralý zákaz vývozu
Ropná bonanza v Americe má nicméně pár zádrhelů, které by mohly růžové vyhlídky zatemnit. Nekonvenční těžba je čím dál dražší. Mezinárodní agentura pro energii uvádí, že pro udržení těžby na úrovni milionu barelů denně v ložisku Bakken na severu Spojených států je třeba každý rok navrtat 2500 nových vrtů. Například u konvenčních ložisek v Iráku je to 60 vrtů. Rostoucí poptávka po vrtacích službách a materiálu žene vzhůru i jejich ceny. Od roku 2004 tyto náklady vzrostly dvaapůlkrát.
Podmínkou pro další těžbu je proto udržení cen ropy nad 80 až 90 dolary za barel. Za pět let by mohla být poklesem pod tuto hranici ohrožena těžba necelého milionu z celkových 4,5 milionu barelů ropy denně. Pokud by cena klesla na 60 až 65 dolarů za barel, vyplatilo by se těžit na ložiscích s produkcí zhruba tří milionů barelů denně.
Do těchto počtů může zasáhnout také americká vláda udržující v platnosti zákaz vývozu ropy vytěžené na území USA. Nejnovější zpráva Mezinárodní agentury pro energii o světovém trhu s ropou totiž varuje, že v příštích několika letech nebude vnitřní trh Spojených států schopen rostoucí těžbu pojmout. Zákaz vývozu pak může odradit těžaře od dalších investic do zvyšování produkce.
| Ropa jen tak lidstvu nedojde |
|---|
| Na světě se podle nejnovějších odhadů nachází zhruba 350 miliard barelů ropy, která se skrývá ve vrstvách břidlicových hornin. Ty je třeba rozpraskat technologií hydraulického frakování a následně uvolněnou ropu dostat na povrch. Přibližně sedmina z tohoto množství se nachází na území Spojených států amerických, které zatím jako jediné dokázaly tento nový zdroj ropy využít. |
| Zbytek světa se začne k těžbě ropy z břidlice přidávat až ve druhé polovině příštího desetiletí. I tak v roce 2035 dosáhne jeho podíl sotva čtvrtiny americké těžby, jak odhaduje Mezinárodní agentura pro energii (IEA). |
| V souvislosti s americkým ropným boomem se objevují diskuze, jestli se rozvojem nekonvenčních ložisek mění teorie o ropném vrcholu, po jehož dosažení bude následovat nevyhnutelný pokles celosvětové těžby. Analytici IEA se domnívají, že teorie ropného vrcholu se dá aplikovat především na jednotlivé země nebo ložiska. Nejdříve se zpravidla vytěží velká a dostupná ložiska s nízkými náklady. Menší a dražší naleziště pak nahradí levnější těžba z jiných lokalit. |
| V tomto kontextu je břidlicová ropa jen jednou z epizod v ropné historii lidstva. Pokud má nastat celosvětový ropný vrchol, nová naleziště ho odsunou jen o pár let. Samotná americká těžba z břidlic má od poloviny dvacátých let začít klesat. |
| Strach, že by světu ropa začala docházet, je však podle IEA zbytečný. Celosvětově se v příštích dvaceti letech dá v nejhorším případě očekávat stagnace. Důvodem je, že poptávka a nabídka musejí být vždy v rovnováze. Pokud bude spotřeba růst rychleji než těžba, bude ropa zdražovat. To na jedné straně omezí poptávku, na druhé straně zvedne zájem o těžbu v ložiscích, kde se dosud nevyplatila. Americké břidlice jsou toho typickým příkladem. Teprve až když cena ropy začala šplhat vzhůru, rozjelo se vrtání v USA naplno a ze země dávno za ropným vrcholem udělalo novou těžební velmoc. |
