Páteční intervence Američanů v Sýrii otřásla celým světem. Ostřelování letiště v Shayratu nedaleko města Homs bylo reakcí Spojených států na údajné použití chemických zbraní režimem prezidenta Bašára Asada. Na incident reagovaly také ceny ropy, ačkoliv v historickém kontextu se jedná jen o mírný výkyv.
Ceny strategické suroviny se v pátek dostaly na měsíční maximu, celkem vzrostly o 1,04 procenta a zastavily se na 52,24 dolarech. Například cena ropy Brent však za celý týden vzrostla o 4,4 procenta. Na útok reagovala například také cena zlata, která rovněž vzrostla, naopak poklesla hodnota rublu. Podle analytiků však růst ceny ropy jako následek americké intervence není opodstatněný. „Může se jednat pouze o spekulativní růst ceny, není zde žádný důvod, který by nárůst podporoval,“ řekl pro agenturu Reuters Hamza Khan z ING.
Ke zdražení totiž došlo i přesto, že v současnosti trh v daném regionu neutrpěl žádné krátkodobé problémy s dodávkami ropy. Jak však uvádí Business Insider, ropa mohla reagovat na hrozbu dalších útoků Spojených států na Sýrii. Ty by sice přímo ohrozily syrský ropný průmysl, ten však produkuje jen minimum této suroviny. V ohrožení by však mohli být významní hráči v sousedních zemích.
To reflektuje také fakt, že je do konfliktu najednou zapojeno několik světových velmocí. Zraky se tak upírají především na podporovatele Asadova režimu – Rusko a Írán, který navíc čekají důležité volby.
Klíčová role
Globální ceny ropy během syrského konfliktu ovlivnil například začátek bombardování cílů ruskou armádou před rokem a půl, už tehdy byl však ropný průmysl v Sýrii ve velkých potížích, takže dopady na trh nebyly příliš významné. Jiná situace však byla například během války v Perském zálivu na začátku devadesátých let nebo v Iráku v roce 2003.
V obou hrály shodně roli, stejně jako při pátečním útoku, rakety Tomahawk. Pro porovnání – zatímco na Sýrii jich Američané vypálili téměř 60, při prvním použití v Perském zálivu jich bylo 288 a na Irák jich dopadlo dokonce 725. V roce 1990 však ropa reagovala na útoky skokem ceny z 15 na 42 dolarů za čtyři měsíce. Obě oblasti však v celosvětovém měřítku hrály mnohem důležitější roli než nyní Sýrie, proto se vojenské nasazení na ropě odrazilo výrazněji.
I přesto ropa tvořila důležitý pilíř ekonomiky Sýrie, ačkoliv v celosvětovém měřítku byla její produkce téměř zanedbatelná – v roce 2010, tedy těsně před začátkem konfliktu, vytěžila 0,5 procenta světového množství této suroviny, která ze země putovala především do Evropské Unie. Zároveň ale tvořila čtvrtinu veškerých příjmů do místního státního rozpočtu. Dlouhotrvající konflikt však místní ekonomiku v podstatě zničil, podle údajů z konce roku 2014 činila nezaměstnanost v Sýrii téměř 60 procent a pouze každý pátý Syřan žil nad hranicí chudoby.
Obchodování s ropou
Ropa hrála a stále hraje v celém konfliktu naprosto klíčovou roli. Islámskému státu, jedné z válčících stran, se totiž podařilo obsadit mnohá ropná pole, podle některých spekulací také díky pomoci zemí kolem Perského zálivu. Díky tomu tak teroristická organizace vydělávala značné finanční prostředky pro vedení dalších bojů.
V roce 2013 si Islámský stát přišel až na čtyři miliony dolarů denně, které jim platili hlavně turečtí obchodníci. O rok později už kontroloval téměř veškerá místa související s těžbou ropy a zemního plynu. Také ta pak byla později terčem náletů francouzských nebo britských leteckých sil.
Experti neočekávají, že by došlo k obnovení infrastruktury pro těžbu ropy a plynu do roku 2021. Zároveň však připomínají, že se situace v zemi zásadně liší podle toho, kdo danou část státu spravuje. Podle OSN je tak situace lepší v regionech, které jsou pod vládou místního prezidentského režimu, zatímco oblasti, jež spadají pod povstalecké jednotky, se potýkají s horší situací. V rámci celé země však platí, že nejhůře válka zasáhla právě energetický sektor.
