Futurolog Alvin Toffler ve své slavné knize Třetí vlna popsal, jak služby zhruba od poloviny minulého století přebíraly od tradičního průmyslu roli tahouna západní ekonomiky. Počet bílých límečků a zaměstnanců služeb poprvé v dějinách převýšil počet dělnických modrých límečků. První hospodářské krize nového tisíciletí ale ukázaly, že zpracovatelský průmysl do starého železa nepatří. Ekonomickým potížím na přelomu prvních dvou dekád 21. století dokázaly lépe čelit země s vyšším podílem moderního průmyslu. Evropská unie následně vyhlásila strategii reindustrializace. Cílem bylo podíl průmyslu na hrubém domácím produktu zase zvýšit.
Koronavirová krize opět ukázala, že průmysl často dokáže novodobým hrozbám čelit lépe než sektor služeb. Nejhorší ekonomické dopady zaznamenaly země s vysokým podílem cestovního ruchu, nejtěžším problémům v době „lockdownů“ čelily také zábavní odvětví nebo gastronomie.
To neznamená, že by dopady pandemie na průmyslová odvětví Evropské unie byly zanedbatelné. Automobilový průmysl, energetické strojírenství, ocelářství nebo potravinářsko-zemědělský komplex čeká náročná cesta z krize.
Země Evropské unie řeší dvě zásadní dilemata, která se týkají všech těchto odvětví – krátkodobé a dlouhodobé. Z krátkodobého hlediska je klíčové, jak načasovat přechod mezi ochranářskými opatřeními, která brání razantnímu nárůstu nezaměstnanosti a udržují ekonomiku v chodu, a hospodářskou obnovou.
O budoucnosti evropského průmyslu však rozhodne především následující etapa, v níž se ukáže, jak bude tato obnova vypadat a jestli se v některých případech nezvrhne spíše v destrukci. Ostře sledovaný bude vývoj v nejsilnějších ekonomikách – v Německu a ve Francii, které jsou také pro české exportéry dvěma nejvýznamnějšími západoevropskými trhy.
Nový autoland
Do úplně jiného světa elektromobilů a počítačově řízených vozidel s přibývajícími autonomními prvky vstupují evropské automobilky. V mnoha směrech jsou na něj připraveny hůře než někteří současní, ale i potenciální konkurenti z řad velkých technologických společností. Slavné značky jako Peugeot, Citroën a Fiat jsou nyní součástí nové velké společnosti Stellantis – po fúzi automobilek PSA a FCA, které si uvědomily, že samostatně by nové výzvy zvládaly jen těžko.
Takové spojování sil nejspíš nebude v příštích letech ničím výjimečným. Díky němu by evropské firmy měly získat zdroje na možná největší technologickou proměnu průmyslu od vzniku Evropských společenství.
Političtí i korporátní lídři se shodují, že tahounem pokrizové obnovy musejí být nové technologie – především digitalizace, která zasahuje všechna odvětví od aut až po satelity řízené zemědělství. Tady Evropa oproti Americe i východní Asii často zaostává, o to razantnější nástup však chystá v „zelené obnově“ – prosazování obnovitelných zdrojů energie, alternativních pohonů vozidel, bezemisního ocelářství nebo udržitelnějšího zemědělství. Evropa může v těchto oblastech získat technologický náskok, ale také jí hrozí, že kvůli přehnaným nákladům bude její úsilí kontraproduktivní a konkurenční schopnost bude naopak ztrácet.
Jisté je, že klíčovou roli sehrají státy a evropské instituce. Hodně záleží na nastavení regulačního rámce. Zatím nic nenasvědčuje, že by Evropská unie chtěla slevovat z přísných emisních limitů, naopak je možné v příštích letech očekávat boj o jejich zpřísnění.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
