Rok 2020 definitivně změní definici ropného šoku. Svět už netrápí nedostatek černého zlata, ale jeho hrozící přebytek. Potíže zemí, které jsou na těžbě ropy závislé, mohou vést k novým geopolitickým otřesům. Těžaři si lámou hlavu, jak pustit na trh více suroviny, a přitom nedopustit, aby se opakovala cenová pohroma z letošního jara. Tehdy se ukázalo, že ropa může mít krátkodobě i zápornou hodnotu.
Ministři ropných států skupiny OPEC+ strávili celých pět dní do minulého čtvrtka náročným vyjednáváním. Po tvrdých měsících koronavirové pandemie, kdy tyto země musely těžbu omezovat, se zase zrodila naděje na lepší časy. Cena ropy se pomalu blížila 50 dolarům za barel – a to nejen díky nadějným zprávám o vakcínách proti nemoci COVID-19, ale také zásluhou hospodářského oživení v asijských zemích. Čína dokonce poptávala více ropy než ve stejnou dobu před rokem.
Arabské spory
Pokud by však země OPEC+ omezily své škrty z letošního dubna a vrhly od ledna 2021 na trh další dva miliony barelů denně, jak původně plánovaly, mohly by se vrátit tam, kde byly před devíti měsíci – tedy k převisu nabídky a cenovému pádu. Saúdové proto požadovali odklad jakéhokoli zvyšování těžby, naráželi však na odpor řady nedočkavých zemí. Saúdská Arábie se ostře střetla zvláště se Spojenými arabskými emiráty, které považují dosavadní dohody o škrtech za nespravedlivé a stěžují si, že mnozí členové OPEC+ dohodnutá pravidla stejně porušují.
Zatímco v dubnu se pustili Rusové se Saúdy do nesmyslné cenové války, kterou nakonec pomáhal řešit americký prezident Donald Trump, nyní sehrála klíčovou roli na cestě ke kompromisu Moskva. Architektem čtvrteční dohody OPEC+ se stal ruský ministr energetiky Alexandr Novak. Předpokládá v lednu jen mírné zvýšení těžby o 500 tisíc barelů denně – tedy méně než o jedno procento celkové globální produkce. Saúdové, kteří fakticky tvoří společně s Rusy řídicí tandem uskupení, se na pár dní takticky stáhli a Novak prosadil kompromis. Ten byl navíc zcela v souladu s původními ruskými představami.
Ministr Novak koneckonců nešel ani proti saúdským zájmům. Pokud se Moskva a Rijád v něčem názorově rozcházely, rozhodně to nebyl tak zásadní střet jako na jaře. V obou metropolích převládl názor, že vrhnout na trh větší množství ropy by bylo nebezpečné. Řada odvětví včetně letecké dopravy se bude ještě dlouho vzpamatovávat z krize a mnoho států se stále vrací k částečnému uzavírání svých ekonomik. Poptávka po ropě může i dál zaznamenávat značné výkyvy.
Zbrzděná Amerika
Momentálně se zdá, že Rusové a Saúdové zcela převzali otěže dalšího uvolňování ropné nabídky, zatímco další hráč z trojice největších těžařů – Spojené státy, které stojí mimo OPEC+ – se dostal na vedlejší kolej. Americký soukromý sektor se bude z letošního propadu vzpamatovávat déle než státní firmy v jiných zemích. Desítky malých břidlicových těžařů zkrachovaly, velké ropné firmy omezovaly výdaje a odepisovaly část svých aktiv, investice do nových nalezišť se zastavily. Agentura Bloomberg upozornila, že poprvé po mnoha letech teď nebyl klíčovým tématem jednání OPEC americký břidlicový boom.
Ani Rusové, ani Saúdové ale nemají žádný důvod jásat. Čas pracuje proti nim – zatímco krátkodobým nebezpečím je pro ně trvající napětí mezi více než dvaceti zeměmi OPEC+, v dlouhodobějším horizontu musejí realisticky počítat s tím, že role ropy jako takové bude ve světové ekonomice, energetice i dopravě klesat. Otázkou je, jak rychle a kolik času mají těžařské země na adaptaci.
Mezi odepisovanými fosilními zdroji energie je teď první na řadě uhlí, od kterého dává ruce pryč nejen řada států – zvláště v Evropě, ale také stále více finančních institucí. Ve srovnání s tím jsou celosvětové vyhlídky ropy i plynu pro příští desetiletí mnohem příznivější, na napjatém trhu však bude citelně znát i postupné a pomalé omezování poptávky.
Minová pole
Další minová pole se mohou vynořit už v prvním čtvrtletí příštího roku. Čerstvý kompromis dojednaný v ruské režii totiž předpokládá, že OPEC+ bude přezkoumávat těžební kvóty každý měsíc. Manévrovací prostor pro jejich okamžité změny by měl být sice omezený, ale ve hře bude jak další zvyšování těžby o 500 tisíc barelů denně, tak její redukce. Vzhledem ke stále nejisté situaci ve světové ekonomice nelze předem vyloučit pohyb ani jedním směrem. Hledání kompromisu pro jakoukoli změnu přitom může být stále náročnější.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
