Patnáct let poté, co Česko vstoupilo do Evropské kosmické agentury ESA, vykvetl v zemi velmi specifický druh průmyslu, který přináší přidanou hodnotu. Kosmické aktivity přilákaly velké evropské firmy, podnítily také vznik řady původních českých společností. Jakkoliv se to zdálo ještě před pár lety nemožné, právě jejich přičiněním jsou nyní nachystány dvě původní české mise, každá s rozpočtem 30 milionů eur, které podpořilo ministerstvo dopravy. Česko tak bude mít své oko namířené na srážky neutronových hvězd nebo v druhé misi na samotnou Zemi a bude přinášet snímky ve vysokém rozlišení. Oba projekty QUVIK a AMBIC představilo podrobně ministerstvo na akci Czech Space Week. „S českou družicovou platformou můžeme přitáhnout široké spektrum zákazníků z jiných států i soukromého sektoru,” říká Václav Kobera, šéf odboru kosmických aktivit a nových technologií ministerstva dopravy a předseda správní rady Agentury Evropské unie pro kosmický program (EUSPA). E15 je hlavním mediálním partnerem Czech Space Weeku.
Co má ukázat právě probíhající Czech Space Week?
Občas se stává, že kosmické aktivity v Česku je takové slovní spojení, které vzbuzuje u neznalých na tváři úsměv. Naším cílem je, aby těch neznalých bylo co nejméně, protože kosmické aktivity jsou přirozenou součástí našeho života. Řada lidí, které potkáte na ulici, přímo či nepřímo pro vesmírný byznys pracuje. Jsou to velmi kvalifikovaní lidé a ani nemusejí mít vysokou školu, jde i o šikovné obráběče kovů a další profese. Je to zkrátka standardní průmysl, ve kterém jsme dobří, a chceme, aby se to obecně vědělo.
Ministerstvo rozhodlo o podpoře dvou misí – AMBIC a QUVIK. Mají shodně rozpočet 30 milionů eur. QUVIK bude přitom první český teleskop. Co produkce takto sofistikovaného zařízení říká o českém vesmírném byznysu?
Obě ty mise jsou takzvaně demonstrační. Mají před sebou velký cíl propojit průmysl a akademickou sféru a pomoct České republice vybudovat schopnosti stavět družice vyšší třídy než cubesat. S většími celky je sice více práce a odpovědnosti, ale také větší přidaná hodnota a větší zisk. V tom jsou obě mise shodné, rozdíl je ale v užitečném zatížení družic. Vámi zmíněný QUVIK nám má pomoci být více vidět ve světě. Cíl té mise, tedy sledování srážek neutronových hvězd, by k nám měl strhnout pozornost světa a vědecké komunity, protože v té době nebude na světě teleskop, který by poskytoval obdobné služby.
Podle jakého klíče jste nakonec obě vítězné mise vybrali?
Vycházeli jsme z předpokladů a podmínek stanovených Národním kosmickým plánem. Tam je definováno, co mají ambiciózní mise dokázat, ať už jde o pomoc kvalifikovat specifické technologie pro využití ve vesmíru a rychleji je uplatnit na trhu, dosáhnout vědeckých cílů nebo řešit potřeby státních uživatelů. Evropská kosmická agentura ESA pak vyhlašovala výzvy podle těchto definic. Zjednodušeně řečeno – ten, kdo prokázal, že jeho mise má největší potenciál naplnit Národní kosmický plán, byl vybrán. Klíčová při tom pro nás byla expertiza ESA, která mise hodnotila. Naše rozhodnutí proto koresponduje se závěry ESA.
Vlastně můžeme být druzí na světě, kdo uvidí srážku neutronových hvězd. Dokonce se ani neví, jak často ve vesmíru tento jev probíhá. Pokud se vrátíme k průmyslovému pohledu, je to tedy tak, že Česko přepnulo z role dodavatelů ostatních projektů na vlastní mise a družice?
Nikdy to nemůže stát jen takto samo o sobě. Musí jít vždy o souběh dodavatelského modelu a vlastních misí, protože bez prvního není druhé. Navíc pokud chceme pracovat na velkých evropských misích, jako je IRIS2, tak musíme spolupracovat s giganty, jako je Airbus, Thales či OHB. Přímo se do těchto velkých projektů neprobojujeme. Na druhou stranu si myslíme, že díky ambiciózním projektům a tomu, že jsme průmyslová země plná šikovných lidí, můžeme hrát významnou roli na mezinárodních trzích i sami a že s českou družicovou platformou můžeme přitáhnout široké spektrum zákazníků z řad jiných států i soukromého sektoru.
Koneckonců ta platforma bude stejná u obou misí AMBIC i QUVIK?
Bude vycházet ze stejného designu a bude škálovatelná. Připraví ji Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLÚ) spolu s partnery a podle velikosti nákladu by měla být schopná zvětšení či zmenšení.
Jaký osud čeká mise, které ministerstvo nevybralo, ať je to mise SOVA zaměřená na zpřesnění klimatických modelů, nebo Slavia orientovaná na těžbu na asteroidech?
Je velmi dobře, že u všech misí se podařilo dokončit studijní fáze. Byla to totiž pro všechna zapojená konsorcia velká škola. Firmy zlepšily svou schopnost pracovat v týmu jak mezi sebou, tak s akademickou obcí. To pořád u nás nepovažuji za příliš běžné. Věřím, že z této zkušenosti budou čerpat při své další práci.
Pracuje se s rokem 2025. Znamená to tedy, že pak přijde další podobná výzva, kde se budou moci uplatnit?
Zatím nepředpokládáme, že bychom po roce 2025 vypisovali další kolo ambiciózních misí. Ale Evropská kosmická agentura má své vlastní programy, kde mohou mise uspět. Třeba autoři zmíněné mise SOVA budou, pokud vím, usilovat o takzvanou Scout misi v rámci programu FutureEO.
Jak Česku pomáhá, že zde sídlí EUSPA, tedy Evropská agentura pro kosmický program?
Díky sídlu EUSPA jsme vidět na mapě světa a je samozřejmě víc vidět i český průmysl. Řada zahraničních firem v Česku také zakládá své pobočky. Ale pokud jde o naše přímé zapojení do zakázek vypisovaných EUSPA nebo Evropskou komisí, záleží hlavně na schopnostech našeho průmyslu, jak se uplatní.
Má taková země jako Česko kapacity na to působit vysoko ve vesmírném byznysu?
Myslím si, že máme. Za těch patnáct let, co jsme v ESA, jsme udělali obrovský skok dopředu. Máme řadu komponent, které se nasazují na družice, například mechanismy na rozevírání solárních panelů, které se už před lety nasazovaly na družice Iridium NEXT pro Američany. Pokud příští generace těchto družic budou mít flexibilní solární panely, věřím, že zde uspějeme, protože svět už ví, že i v této oblasti jsme jedničky.
České firmy si na zakázky od ESA mohou sáhnout díky tomu, že tam vláda posílá pravidelný příspěvek. Letos to bylo 1,6 miliardy korun a příští rok to bude stejně. Proč to není víc?
My jsme neočekávali, že by příspěvek pro příští rok rostl, protože rozpočet se řeší v několikaletých intervalech. Ministerská rada ESA zasedla naposledy v minulém roce a Česká republika se zavázala k účasti na řadě programů, které financuje právě z té roční obálky. Další ministerská rada je pak v roce 2025. Příprava dalších závazků začne tedy v příštím roce a bude kopírovat práci na novém Národním kosmickém plánu. V té fázi vidíme jako vhodné požádat o více finančních prostředků, protože se tyto investice České republice ekonomicky vyplatí. Tam ale ještě teď nejsme.
Jaká je návratnost těch peněz, které investujeme do ESA?
Základní princip ESA je geografická návratnost. To znamená, že peníze, které členské státy investují, se vracejí v podobě kontraktů. Není to ale tak, že se řekne, která firma je dostane. Pro úspěch musí vyhrát ve veřejných soutěžích vypisovaných ESA. Ten koeficient návratnosti se u nás pohybuje kolem 0,93 a mírně stoupá. U jednotlivých programů je to samozřejmě různé. Někde jsme vysoce nad jedna, u takzvaných povinných aktivit se pohybuje kolem 0,75, ale to je problém většiny států.
Co je naší konkurenční výhodou?
Náš přístup byl od začátku poměrně pragmatický. Nechali jsme primárně na firmách, aby se rozhlédly po příležitostech na trzích a řekly, v jaké oblasti máme potenciál být konkurenceschopní. Je jasné, že nemůžeme být aktivní a dobří ve všem. Firmy musejí vycházet ze své situace, která je mimo jiné ovlivněna dostatkem nebo nedostatkem pracovních sil, úvěrovými možnostmi a podobně.
Díky našemu společnému úsilí se ale podařilo nastartovat řadu konkrétních aktivit, které se postupně dostaly do vyšší technologické úrovně a uplatnily se. Tyto aktivity byly odrazovým můstkem k tomu, abychom se dostali k zajímavějším a větším aktivitám. Na získanou expertizu firem se tak podařilo nabalovat postupně další aktivity a stavět větší celky a s nimi, jak jsem říkal, sice přichází větší odpovědnost a riziko, ale také zisk a renomé.
V čem jsme jako Česko dobří, čím přispíváme k vesmírnému výzkumu?
Už jsem hovořil o flexibilních solárních panelech, které mají tři metry na výšku a pětadvacet metrů po rozbalení na šířku. Umíme vyrobit i vypouštěcí zařízení dispenser, které je schopno vypustit přes padesát družic z rakety najednou, vyvíjíme i technologie k servisování družic přímo na oběžné dráze. Dostali jsme se zkrátka dále než jiné státy, i ty etablovanější v ESA.
Řada firem z oboru sídlí v Brně, i část Czech Space Weeku tam probíhá? Proč je Brno, potažmo Jihomoravský kraj, tak technologicky nahoře?
Je tam dobře propojená průmyslová a akademická sféra, což je absolutně klíčové pro rozvoj. Vidíme ale také podporu regionu jako celku. Je tu ale i velký vliv přílivu kvalifikovaných lidí ze Slovenska, které nemůže v tomhle specifickém oboru nabídnout ty možnosti, co Česká republika. Ten systém byl v Brně zkrátka přívětivější než na řadě jiných míst v České republice.
Václav Kobera (42)
- Studoval práva na Palackého univerzitě v Olomouci a Univerzitě Karlově v Praze.
- Na ministerstvo dopravy přišel poprvé v roce 2004, věnoval se problematice civilního letectví, později strategii.
- Pracoval i na ministerstvech zemědělství a financí, ve druhém jmenovaném zastával funkci zástupce ředitele a vedoucího oddělení pro vesmírné technologie a družicové systémy.
- Ředitelem odboru vesmírných aktivit ministerstva dopravy je od roku 2011.
