Vládní kabinet usiluje o změnu názoru Evropské komise na postupný ústup od jádra a plynu jako energetických zdrojů. Do Bruselu zaslal připomínky k návrhu taxonomie, tedy dokumentu, který nastavuje, jak výhodné či nevýhodné bude investovat do jednotlivých zdrojů. Návrh sice částečně zvýhodňuje jádro a plyn, které jsou pro Česko zásadní, ale jen za velmi přísných podmínek.
Vládní dokument, na který poprvé upozornil deník HN, oponuje například stanoveným termínům, do kdy mají být jaderné elektrárny považovány za udržitelný zdroj. U již provozovaných zdrojů je tato lhůta nastavena na rok 2040, pro nové je posunuta o pět let. Výjimku mají pouze reaktory čtvrté generace, které však v Evropě ještě nestojí.
V praxi to znamená, že po roce 2040 by nemělo být výhodné prodlužovat reaktorům dál životnost. Po roce 2045 by se zase nemělo ekonomicky vyplácet stavět nové.
Velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška však formulace v bruselském návrhu vnímá jako jednoznačné vítězství. „Před pár lety by možnost stavět jádro do roku 2045 za výhodných podmínek nikdo nečekal. Navíc je tu poměrně vysoká míra pravděpodobnosti, že když se energetická transformace nebude dařit podle plánu, může se konečný termín podpory jádra dále prodlužovat,“ vysvětluje.
Větší problém podle něj může nastat u plynu, pro který Brusel připravil ještě přísnější podmínky. Podniky budou muset stihnout zvýhodněné investice do tohoto zdroje do roku 2026. Po tomto datu na levnější peníze dosáhnou už jen plynové energetické zdroje, na jejichž palivovém mixu se budou nízkoemisní a obnovitelné plyny podílet nejméně ze třiceti procent. Po roce 2030 vzroste tento podíl dokonce na 55 procent a za dalších pět let už fosilní plyny nebude možné spalovat vůbec.
Naplnit takové ambice půjde podle šéfky Českého plynárenského svazu Lenky Kovačovské v tuzemském kontextu jen velmi těžko. „V situaci, kdy ještě nemáme ani databázi k obchodování či kategorizaci nízkoemisních plynů, bude naplnění těchto podmínek nesmírně obtížné,“ uvedla pro bruselský server Euractiv s tím, že česká plynárenská infrastruktura na takové skoky není vůbec připravena.
Ve finále půjde do zemního plynu přimíchávat biometan a vodík. „Jednu provozovnu biometanu už do sítě připojenou máme. Můžeme říci, že vlastnosti i kvalita produktu se rovnají zemnímu plynu. Jenže abychom splnili podmínky taxonomie, museli bychom mít takových provozoven desítky. Vodík navíc ještě ani nemáme v energetické legislativě zavedený jako energetický plyn,“ upozorňuje.
Obavy z nedostatku „zeleného“ plynu tlumočilo v dopisu Evropské komisi i ministerstvo průmyslu a obchodu. Rezort, který měl připomínky na starosti, například požaduje, aby přísné podmínky a harmonogramy zohledňovaly i palivové možnosti jednotlivých zemí.
„Obáváme se také, že v následujících pěti letech můžeme mít nedostatek vodíku nebo biometanu. Trh s vodíkem a nízkouhlíkovými plyny je teprve v počáteční fázi a jeho postupný vývoj dnes nelze věrohodně předpovědět,“ citují HN české připomínky.
Bartuška je nicméně ke snahám vlády o změnu pravidel skeptický. „Není to typický návrh komise, takže celý schvalovací proces bude mnohem přímočařejší. Evropská rada ani Evropský parlament nebudou do příprav nikterak zasahovat, pouze o něm budou hlasovat,“ popisuje výjimečnost nové regulace Bartuška. Jedinou šancí je přesvědčit většinu členských zemí nebo poslanců. „Ale ta představa se mi nezdá úplně reálná,“ doplnil.
