Trh dodavatelů energií se může v budoucnu zásadně proměnit. Vláda připravuje řadu opatření, která by měla zabránit opakování energetické krize, kvůli níž se na podzim v režimu dodavatele poslední instance (DPI) ocitl více než jeden milion lidí. Přílišné zpřísnění pravidel by však vedlo k omezení konkurence a vyšším spotřebitelským cenám, varují odborníci.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN), který chce ukotvit změny v novele energetického zákona, zpřísnění regulace obhajuje tím, že ani předchozí vláda, ani Energetický regulační úřad (ERÚ) třeskutou situaci na trhu energií nezvládly. ERÚ by podle něho měl dohlížet, aby dodavatelé nabízeli jen takový objem energie, který budou mít krytý dostatkem financí. Podrobnosti ale k opatření neuvedl.
Podobně znějící regulaci už v úterý ministerstvu zaslal ERÚ. V praxi by to znamenalo, že hráči na trhu budou muset pravidelně dokazovat, že pro své nasmlouvané zákazníky mají nakoupený určený podíl energie, vysvětluje člen rady ERÚ Petr Kusý.
Proč stále rostou ceny energií?
„Hranice tohoto podílu, frekvence kontroly i případné sankce se nyní diskutují a konečné slovo bude mít vláda,“ říká k tomu zdroj, který si nepřál být jmenován.
ERÚ nové opatření v obecné rovině doporučuje, byť připouští, že přinese vyšší administrativní náročnost. Klíčové pro funkčnost regulace přitom bude nastavení. „Každý obchodník má jiné strategie a každý má jiné řízení rizik. Stát však nyní nastaví, že obchodník může riskovat jen do určité míry, čímž ztrácí manévrovací prostor. V době levnějších energií to může vést ke zkostnatělosti a zbytečně drahým energiím,“ upozorňuje zdroj na další možné důsledky regulace.
Analytik skupiny ENA Jiří Gavor považuje za rozumnou hranici kolem 80 procent. „Takové pravidlo by teoreticky bylo i obhajitelné – už jen proto, že je nyní po větší regulaci jednoznačná společenská poptávka. Problém je, že ti nejmenší dodavatelé dosud nabízeli levnější energie právě kvůli tomu, že měli co nejužší firmu a nejflexibilnější služby. Touto regulací se jejich konkurenční výhoda sníží,“ upozorňuje Gavor. „Snaha zmírnit rizika na trhu tak povede k tomu, že posílí největší hráči,“ doplnil.
Ještě větší dopad by měl na trh zvažovaný povinný audit nezávislým auditorem, který by posuzoval řízení rizika i obchodní strategii firmy. „Už nyní firmy musejí platit řadu specializovaných auditorů, ať už finančních, či ekologických. Další přidaná byrokracie by už byla pro řadu firem neúnosná,“ dodal Gavor.
Právník z Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity Martin Švec by naopak vyšší roli ERÚ uvítal. Stejně jako Gavor ale varuje před přílišnými nároky. „Pokud nastavíme příliš přísné podmínky, o to méně se na trhu bude pohybovat firem a o to vyšší ceny můžeme čekat,“ doplnil.
Za nejschůdnější cestu pro dodavatele Gavor považuje vytvoření fondu, do kterého by mířily povinné příspěvky z každé prodané kilowatthodiny a z něhož by se hradily zvýšené náklady spojené s pádem zákazníků do režimu DPI. Další podobnou variantou je povinné zřízení komerčního pojištění. Vláda rovněž zvažuje nastavení minimální hranice základního jmění společností na trhu.
