Nejstarší funkční vysokopecní závod v Rusku založil baron Stroganov roku 1756. Výrobu surového železa ve dvou vysokých pecích a další zpracování na dvanácti vodních bucharech zahájil jeho syn o dva roky později. Do této doby se také datuje založení okolního města Satka.
V roce 1860 byl závod rozšířen o ocelárnu s pudlovacími pecemi, roku 1910 je zde vyrobena první feroslitina v celé Rusi. Po dobu válek, napoleonských, první i druhé světové, se huť zaměřovala na výrobu dělových koulí, granátů a bomb.
"Železárny v Satce jsou stále impozantní a nedají se srovnat s ničím, co jsem jinde viděl. Na roztavený feromangan zde stále používají písečné žlaby, tedy technologii ve světě opouštěnou už někdy v první polovině dvacátého století, proto dnes jinde nevídanou. V běžném provozu odtéká surové železo do pánví, zde se celý objem pecí vylil do písečného pole před námi," popisuje své zážitky fotograf Viktor Mácha.
Složitá ekonomická situace v devadesátých letech zdejším hutím nepřála a výroba začala ochabovat. Až roku 2001 se podniku ujala rodina Ivanovů, která výrobní proces postupně modernizuje a začala s výrobou feromanganu. Fotograf Mácha přesto hutě popisuje jako místo, kde se zastavil čas.
"Hutníci zde i v jednadvacátém století udržují průtočnost žlabů osekanými kmeny mladých bříz. Naše v bílý kožich a bílé kozačky oblečená průvodkyně uskakující všudypřítomným jiskrám dala celé scenérii ještě absurdnější nádech," vzpomíná Mácha.
