Investice do obrany se Česku vrátí, apelují firmy. Každá utracená koruna se znásobí
Až tři koruny a dvacet haléřů přináší české ekonomice každá jedna koruna utracená státem za nákupy zbraňových systémů či munice od českých firem. Plyne to z nové analýzy Hospodářské komory (HK), kterou si nechala vypracovat od poradenské společnosti EY. Česko však kvůli nízkým investicím do vojenského výzkumu a vývoje zbytečně ztrácí tempo. Nedokáže tak naplno využít veškerý potenciál a příležitosti, které se tuzemskému obrannému průmyslu nabízejí.
„Za tři roky od vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině se tento průmyslový sektor stal nedílnou součástí státu. Je přínosný pro českou ekonomiku,“ zdůrazňuje šéf Sekce obranného průmyslu HK Lubomír Kovařík.
Nízký podíl na velkých armádních zakázkách
Podle analýzy mají české zbrojařské podniky, včetně firem orientovaných na elektroniku, speciální softwary nebo drony, multiplikační efekt na ekonomiku v rozmezí 1,1 až 2,3. To znamená, že každá jedna koruna vynaložená na nákupy pro armádu nebo bezpečnostní složky generuje ve zbytku ekonomiky až dvě koruny a třicet haléřů. Některé projekty s vysokou přidanou hodnotou navíc ukazují, že tento přínos může být i vyšší, kdy každá investovaná koruna přináší až 3,2 koruny.
Neplatí to ale automaticky pro všechny akvizice. I když české firmy získávají přes 90 procent zakázek ministerstva obrany, jejich hodnota tvoří jen 25 procent celkového objemu. To ukazuje na potřebu většího zapojení do strategických projektů, a to ve spolupráci se zahraničními dodavateli vojenské techniky, vyplývá z údajů HK.
A přestože Česká republika za loňský rok zřejmě poprvé splní požadavek NATO vynakládat na obranu dvě procenta HDP, v rámci struktury výdajů musí výrazně posílit právě investice do výzkumu a vývoje, apeluje komora.
Česko málo investuje do výzkumu a vývoje
K tomu se váže další nelichotivé zjištění. Dle analýzy patří Česká republika mezi země s nejnižšími investicemi do vojenského výzkumu v Evropě, což zpomaluje její technologický rozvoj a ohrožuje konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Nedostatek investic se projevuje hlavně v oblastech, jako je kybernetická bezpečnost, autonomní systémy a pokročilá umělá inteligence. Ty jsou přitom považovány za tahouny moderní obrany.
„Obranný průmysl stále plně nevyužívá svého potenciálu, a to ani za zvýšené poptávky v posledních letech. Je třeba investovat do lidského kapitálu a posílit soběstačnost. Silné a strategické zastoupení českých firem na významných obranných projektech je nutné podpořit skrze strategická partnerství a jejich účast zajistit už ve fázi výzkumu a vývoje,“ zdůrazňuje Kovařík.
Vzhledem k tomu, že obranný průmysl patří ke katalyzátorům technologického pokroku, jsou investice do výzkumu a vývoje klíčové nejen pro zlepšení obranných schopností ČR, ale také pro posílení její pozice ČR na globálních trzích.
„Inovační projekty, jako je vývoj radarových systémů, vojenských vozidel, ručních palných zbraní či moderní munice, potvrzují potenciál českého průmyslu hrát klíčovou roli na mezinárodní scéně. Spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem může tyto nesporné přínosy pro celý český hospodářský sektor dále maximalizovat,“ dodává Kovařík.
Chybí strategie a užší vazby se státem
Tuzemská zbrojní produkce vytváří asi jedno procent českého HDP, a prokazuje tak podle HK svůj ekonomický a strategický význam v době rostoucích hrozeb. V roce 2023 vygeneroval sektor obrat ve výši přibližně tří miliard eur, z toho většinu prostřednictvím exportu. České společnosti vyvážejí vojenské vybavení a technologie do téměř stovky států.
„Tento úspěch je dán nejen dlouholetou tradicí českého obranného průmyslu, ale zejména kvalitou, inovacemi, a také zásadními geopolitickými výzvami, kterým v poslední době čelíme,“ uvádí prezident HK Zdeněk Zajíček.
Podle analýzy tak zajištění stability a konkurenceschopnosti obranného průmyslu v budoucnosti závisí na nastavení strategického směřování obrany a intenzivní spolupráci veřejného a soukromého sektoru.
Za slabinu však analýza označuje nejasné vládní strategie a nedostatečnou koordinaci mezi státem a průmyslovými subjekty, což brzdí efektivitu podniků. Jasná a dlouhodobá strategie by umožnila lepší plánování a větší zapojení českých firem do klíčových projektů, míní HK.
Obranný průmysl přímo zaměstnává 20 tisíc lidí a dalších 30 tisíc tuzemských pracovních pozic je do jeho činnosti zapojeno nepřímo. Z hlediska českého pracovního trhu je proto klíčové, že se jedná o stabilní, a především vysoce kvalifikovaná místa v technických oborech, která podporují nejen rozvoj obranných technologií, ale i širší průmyslové odvětví. „Investice do tohoto sektoru tak přímo přispívají k rozvoji lidského kapitálu,“ upozorňuje Kovařík.
Obranný sektor se jako mnoho dalších technických oborů potýká s obtížemi při náboru mladých talentů. „Iniciativy na podporu odborného vzdělávání a spolupráce se vzdělávacími institucemi, které Hospodářská komora prosazuje v zájmu většiny podniků, by tak mohly zmírnit problémy i v obranném sektoru,“ připomíná Kovařík.
