Kreativita inženýrů, tradice technického vzdělávání, textilní průmysl a univerzitní zázemí v Liberci. Čtyři ingredience, které hrály důležitou roli v rozvoji českých nanotechnologií. Ve světě měly respekt už dříve, nynější pandemie a poptávka po účinných ochranných prostředcích jejich pověsti nahrávají. A mohou být i šancí pro další rozvoj. Pokud se podaří této šance využít lépe, než vláda činila při zajišťování ochranných pomůcek.
Někteří výrobci nezaháleli a kapacitu rozšiřovali hned s nástupem karantény. Anebo využívají již dříve chystaných projektů – jako například Nano Medical, jež je dceřinou firmou společnosti Triola. V Liberci spouští v polovině května v nové průmyslové budově velkovýrobu filtrů do roušek, které mají zachytit 99,9 procenta virů včetně obávaného koronaviru.
„Při plném výkonu budeme vyrábět pět až šest milionů filtrů do roušek měsíčně,“ říká Marcela Munzarová, autorka unikátního materiálu AntiMicrobe Web R. Jeho vývoj trval déle než rok, nakonec získal i certifikát uznávané laboratoře v USA. Na trhu by se textilie s nanovlákennou strukturou, které si lidé mohou vložit do své bavlněné roušky, měly objevit během května. A kapacity rozšiřují i další čeští výrobci.
Pevné základy
Princip výroby nanovlákna není nový, ví se o něm už od počátku minulého století. Teprve na přelomu 20. a 21. ale začalo průmyslové využívání nanotechnologií. A krátce poté přichází i přelomový okamžik pro český prů- mysl, rok 2004. Právě tehdy získala Technická univerzita v Liberci patent na technologii Nanospider. „Klíčové pro rozvoj oboru u nás bylo, že šlo o stroj pro průmyslovou výrobu, nikoli jen o laboratorní zařízení,“ říká předseda Asociace nanotechnologického průmyslu Jan Kůs.
Aplikace nanotechnologií se mezitím v Česku i ve světě rozběhla, uplatnění postupně našly v řadě oborů. Ať už šlo o zdravotnictví, kosmetiku, automobilový průmysl, či například čisticí fotokatalytické nátěry, což je mimochodem vynález českého vědce Jana Procházky. Nanofiltrace se díky českým výrobcům využívá i při čištění vody bez chemikálií. Využití mají tyto technologie i v potravinářství, například při filtraci olejů.
Ve větší či menší míře se nanotechnologiemi v Česku zabývá téměř čtyřicet firem, většinou jde o podniky středního či menšího rozsahu. Jejich produkce jde napříč jednotlivými průmyslovými obory. Ochranné prostředky – tedy hlavně respirátory – v každém případě donedávna mezi priority nepatřily.
„Ještě v lednu jsme měli kapacitu kolem pěti tisíc respirátorů měsíčně, dneska je to 50 tisíc týdně. Koncem května plánujeme kolem 125 tisíc týdně,“ říká například Jan Buk, ředitel a spolumajitel jedné z nanofirem, roudnického Pardamu.
Váhavá vláda
Právě malá kapacita zdejších firem se uvádí jako jeden z důvodů, proč hned zpočátku nemohli čeští výrobci dostatečně pokrýt potřeby, které se objevily kvůli pandemii koronaviru.
„Když kabinet měsíc spal a přešlapoval na místě, byli už zdejší výrobci přes měsíc aktivní. V momentě, kdy sem vláda – tedy hlavně ministerstva zdravotnictví a vnitra – začala vozit prostředky druhé kategorie z Číny, často přes pochybné firmy, byly místní kapacity mnohem vyšší,“ připomíná šéf Asociace nanotechnologického průmyslu. A postup vlády shrnuje: „Zachovala se jako zákazník v supermarketu, který jde nakupovat s letákem akční nabídky v ruce a je mu v podstatě jedno, co koupí. Nechová se jako strategický investor do stability a prosperity země. Nevidí, co se tu teď děje, ani nevnímá dlouhodobější horizont.“
Zajištěná poptávka
Přinejmenším v krátkodobém výhledu se českému nanoprůmyslu blýská na lepší časy. Ministr vnitra Jan Hamáček dal před několika dny najevo, že hodlá české firmy více zapojovat do nákupu ochranných pomůcek. Je přitom pravděpodobné, že jejich používání – a tedy i poptávka – hned tak neopadne.
„Teď je poptávka enormní, respirátory potřebují zdravotníci a další lidé takzvaně v první linii. V okamžiku, kdy se situace ustálí, poptávka zase o nějakých 50 až 80 procent klesne. Bude to na vyšších objemech než před krizí, ale určitě to nezůstane na dnešních hodnotách,“ odhaduje Buk.
Dá se totiž očekávat, že nošení roušek či respirátorů se stane jakousi normou, minimálně na některých místech a pro část obyvatelstva. Podobně jako se tomu stalo po předchozích epidemiích či v souvislosti se smogovými situacemi ve východní Asii.
A právě nanotechnologie či konkrétně nanovlákna používaná pro respirátory jsou šancí pro český nanoprůmysl. Výhodou zdejších firem je, že dokážou vyrábět i finální produkty. Například v Evropě mají srovnatelné kapacity pouze Dánové.
Češi lídrem trhu?
Nutné budou i investice, které se zatím do českého nanoprůmyslu příliš nehrnuly. Návratnost vložených prostředků bývá pět až sedm roků, takže investoři radši dávali peníze do jiných oblastí, jako jsou IT technologie či aplikace na mobily.
„A teď najednou, když se objevila pandemie a ukázalo se, že nanovlákenná membrána použitá v rouškách a respirátorech dokáže mimořádně efektivně zachytávat viry, se to úplně obrátilo. Investoři objevili obrovský byznysový potenciál nanotechnologií a začali sami telefonovat a žádat o schůzky,“ popisuje Jiří Kůs.
A jak připomíná, český národ je nazírán i jako národ inženýrů a techniků – od Emila Škody přes Františka Křižíka po řadu dalších. „Česko by se mohlo stát jednou z hlavních výroben nejmodernějších ochranných pomůcek. Máme historickou šanci být na evropské úrovni silným hráčem,“ doufá šéf Asociace nanotechnologického průmyslu ČR.
